ROZHOVOR | Paulie Garand: New York byl odzbrojující. V Brooklynu a Queensu na nás pokřikovali, raději jsme rychle zmizeli

Paulie, vyšlo ti nové EP Nahoru na dno. Kolik už máš za sebou vlastně hudebních počinů? Nemohla jsem se dopočítat.
Je to dvanáctý projekt, ale první EP. Připravuji teď pokračování naší nejúspěšnější desky Molo z roku 2014, a abych zkrátil čekání na větší album, tak jsem se rozhodl vydat na vinylu a streamech tohle EP, které má šest skladeb. Mám teď takový tvůrčí přetlak a spolupracuji s mladým producentem Under my Pillow, kterému pomáhám vydávat jeho věci. Přes zimu jsme dělali společné session a vzniklo těchto šest tracků, přišla nám škoda je nevydat. Je to dost hravý EPčko, a zároveň má krátkou stopáž. Na poslední desce Amonit Deluxe bylo tracků dvacet tři.

Paulie Garand interview: Chtěl bych natočit film. Je to jediná nesplněná meta v mém životě

Na podzim jsi jel načerpat inspiraci do New Yorku. Vznikly tam nějaké písničky?
V New Yorku vznikl track Vděčnej a rovnou jsme tam k němu natočili i klip.

Písnička Vděčnej je zajímavá hlavně tím, že má hudebně dvě různé polohy. První je udělaná v klasickém boombapu a ve druhé části se překlání do newschoolu.
Je to newschool, má trapový beat s klasickým soulovým samplingem, což je vlastně odkaz na starý boombap. Takhle to dělají interpreti J. Cole a ASAP Rocky a tímhle směrem se ubírá druhá část skladby.

První část je udělaná na základě samplu od Nase a druhá část je odkaz na vývoj rapu?
Ano, první část odkazuje na starou školu, do které patří Nas. DJ Premier, Gang Starr, na hiphopovou klasiku, a druhá část odkazuje na novou školu, jako je ASAP Rocky, která používá nové prvky. Jak ta flow, že to je rychlejší, beaty jsou naopak pomalejší, ale jsou tam rychlé hajtky (hi-hat (hajtka) je základní součást bicích souprav, pozn. red.), takže se do toho rapuje double timem, ale pořád samplují věci, které můžeme znát z oldschoolu. Většinou tvořím intuitivně a samovolně, a pak z toho vznikne koncept, ve kterém to vypadá, že nad tím přemýšlím až až.

Jaké bylo kráčet ulicemi New Yorku, kde rap má své DNA?
Nechci být přehnaně patetický, ale bylo to odzbrojující. Nesl se v tom obrovský respekt k tomu všemu, k té velikosti toho města, k dění a k lidem, které tam člověk potkává. Byl v tom také určitý strach a dobrodružství. Byli jsme se podívat na místech, kde se narodil The Notorious B. I. G., v Brooklynu anebo v Queensu. Moc dlouho jsme tam ale nevydrželi, protože na nás začali pokřikovat a raději jsme rychle zmizeli. Já jsem říkal našemu kameramanovi, ať na těchto místech nenatáčí, že nebudeme natáčet v ulicích, které jsou známé tím, že tam vyrostl raper, protože to pro mě je až moc posvátné. K těm místům jsem měl určitou pokoru.

Na tvorbě klipu Vděčnej ses nějak podílel?
Podílím se na tvorbě všech svých videoklipů. Teď jsem v té tvorbě našel spřízněnou duši, kameramana Ondru Kudynu. My často kombinujeme různé druhy materiálu. Točíme na klasický foťák a do toho máme malou filmovou kameru, na kterou točíme záběry, které vypadají jako staré. Jsou nově natočené, ale vlastně jsou staré, protože jsou natočené na kameru ze sedmdesátých let. Vyvoláváme to v Berlíně, protože je to jediné místo, kde mají na takovou techniku stroje.

To EPčko má velký hudební rozptyl. V tracku Slunce je tak nízko to je taková funky chillovka. Líbilo se mi v ní spojení „jsem feťák atmosfér“. Jsi feťák atmosfér?
Miluji doslova „fetovat“ atmosféru různých míst, ať už se procházet v ulicích New Yorku, tak sledování rozsvícených oken. S mojí holkou bychom rádi založili vlog, ve kterém bychom navštěvovali baráky, abychom konečně zjistili, co se za tím oknem děje za příběh. Ale možná bych se ochudil o dobrodružství, které prožívám v sobě, když si představuju, co se tam děje za příběhy.

V tracku Toulaví psi rapuješ „cesta do duše je trnitá jízda“. Otvíráš při psaní svou duši?
Vždy při tom psaní se mi začne sama pootvírat, až je nakonec otevřená. Stejně jako umělec musí přijít k plátnu, udělat si rám a začít technický proces, dostávat se do toho. Nejprve natře plátno, pak se na to dívá, otevře se a začne to prosakovat ven. A takhle to mám u tracků. Lidi se mě často ptají, kdy mě přepadá múza, občas mě něco napadne, ale většinou to je tak, že jdu do studia, pouštím si beaty a ono to začne.

Píšeš texty už do beatů, které máš?
Já jsem hodně své tvorby napsal do ticha. Dřív, když jsem ještě nezkoušel ty newschoolový tempa a nový beaty a rapoval jsem do starých hiphopových beatů (90bpm). V tu dobu jsem jezdil do školy vlakem a tři hodiny jsem psal texty. Když jsem se ukotvil v Liberci a udělal si vlastní studio a začal jsem psát texty do hotových instrumentálů.

Paulie Garand v Braníku pokřtil rovnou tři alba

Ve své tvorbě často zmiňuješ vliv města. Jak moc tě ovlivňuje místo, ve kterém žiješ?
Ovlivňujeme mě hodně. Města a místa, která na mě působí, si zároveň často musím hledat sám, protože k tobě nepřijdou samy. Když jsem se ocitl v zamlženém městě nebo v Chorvatsku na pláži, začal jsem psát. Všechno se to odráží v každé písničce.

Track Pod Mlhou jsi napsal v letadle na cestě do New Yorku?
Ano, ale už jsem měl poslaný beat. Všechny tracky z toho EPčka vznikly ve spolupráci s Matějem Soukupem (Under my Pillow). Každý den byla jedna session a každý den vznikla jedna písnička. Každá skladba vznikla v jiném městě, jedna vznikla v New Yorku, druhá v Bratislavě, třetí v Praze, čtvrtá v Liberci, pátá v Omiši v Chorvatsku a šestá skladba vznikla v Cerhovicích, odkud pochází Matěj.

To je tvoje první spolupráce s producentem Under my Pillow?
Under my Pillow je mladý, velmi talentovaný producent, kterého jsem před pár lety objevil na remix contestu. Na posledním albu Amonit už produkoval pár skladeb a teď spolu spolupracujeme a tohle je náš celý společný projekt.

Hudbu na EPčko dělal Under my Pillow a kytarovou část do tracku Pod Mlhou dělal Štěpán Urban. Jak probíhala jejich vzájemná spolupráce?
Štěpán byl s námi v Chorvatsku a v Bratislavě. Občas se to děje tak, že Matěj má už samply a do toho dělá hudbu Štěpán, vezme si kytaru a zkouší si s tím hrát.

Jak dlouho vznikalo EPčko Nahoru na dno?
Začali jsme v listopadu a poslední track se nahrával na začátku dubna v Chorvatsku.

Kde se nahrávalo?
Všechno se to nahrávalo v ten den. Měli jsme přenosné studio. Je to udělané na jeden mikrofon na jednu zvukovku, ale udělané to je pokaždé v jiné místnosti. V Bratislavě to byl byt u mého kamaráda. V Cerhovicích je to u Matěje na zahradě v takový boudě, v Chorvatsku jsme nahrávali v apartmánu.

Jaký je pro tebe největší zdroj inspirace?
Hudba mě inspiruje, pořád něco poslouchám. Teď čtu knihu od Ricka Rubina (Rick Rubin je hudební producent a spoluzakladatelem Def Jam Recordings a v počátcích pomáhal s nahrávkami Beastie Boys, Public Enemy, nebo Run-DMC. Rubin jako jeden z prvních popularizoval hiphopovou hudbu, ale zároveň spolupracoval i s umělci z jiných žánrů, pozn. red.). On tvrdí, že všechny hudebně nejlepší věci už existují a ty další vznikají tak, že se jim snaží přiblížit. Něčím z toho se inspiruješ a dáš tam zase nějaký svůj prvek.

Tvé texty jsou poetické a mají hlubší sdělení. Co ty a literatura, čteš?
Jako malé dítě jsem nečetl, literatuře jsem propadl až na střední škole. V tu dobu jsem dojížděl do školy a nebylo co jiného dělat než číst, poslouchat hudbu a psát ji. Naprosto mě uchvátili beatničtí básníci, učitelé ze školy mi doporučovali knihy, za to jsem jim opravdu vděčný, tam jsem se dostal k autorům jako jsou Robinson Jeffers a Gregory Corso.

Název EPčka Nahoru na dno vymyslel kdo?
Vymysleli jsme ho společně s Matějem. Fotili jsme zrovna cover na desku. Fotilo se v Liberci v bazéně, který je před rekonstrukcí, a když jsme tam byli, tak mě napadla fráze „nahoru ze dna“ a Matěj to pak dal do finální podoby.

Jaké máš plány do budoucna?
Teď nás čeká spousta koncertů. Jsem dost flexibilní, vystupuji jak na menších akcích, v klubech a v kavárnách s DJem, tak s kapelou na větších koncertech a festivalech. Nyní vychází videoklip k tracku Slunce je tak nízko. A jak už jsem zmiňoval, 4. října vychází album Molo II.

Text: Julie Fric Krauskopfová, foto: Jakub Zeman
Témata: Paulie Garand, Under My Pillow, Nahoru na dno, New York, rap