ROZHOVOR | „Punk je jako lidová píseň,“ říká Fanánek z Tří sester

Příběh alba Sex drógy rokenról se zdá jasný: Kvůli pandemii koronaviru odpady koncerty, kapela neměla co dělat, tak jste se nostalgicky začali hrabat v minulosti jako většina světa. Nebo to bylo jinak? Měli jste album cover verzí písní, na kterých jste vyrůstali, v plánu už déle?
Neměli. Celé to vzniklo na konci léta, kdy mě napadlo předělat písničku Mods, Skins, Punks od Professionals. Tak vznikla skladba Ať seš punk o tom, jak je skvělý, když se všichni sejdou na bigbítu, dají si piva, zatancují si a je jedno, jestli je člověk metloš, pankáč nebo kdokoliv jiný.

RECENZE: Tři sestry na novém albu odkrývají punkové kořeny. Nostalgie v jejich podání znamená Sex drógy rokenról

Na jaře přišel první zákaz koncertů a tohle téma se stalo velmi aktuální. Začali jsme si víc vážit toho, že hrát můžeme. A jelikož se nám zalíbilo dělat převzatý písničky, tak jsem pokračoval ve výběru. Během podzimu jsem udělal asi dvacet věcí, z nichž jsme na album vybrali dvanáct.

Jak ten výběr, respektive prohrabování minulostí, probíhalo? Musel jste si tu dobu něčím připomenout, aby vám začaly v hlavě hrát konkrétní písně?
Poslouchal jsem je pořád po večerech a vytvářel jsem si různé playlisty, nebo jsem vzal za vděk nabídnutýma playlistama streamovacích služeb. Tam jsem se probral nesčetným množstvím starý muziky, kterou jsem dílem znal a dílem neznal. Z toho jsem vybral písně, který se mi líbily, a pouštěl jsem si je několikrát. Říkal jsem si: tak tohle musím udělat.

Snad kromě I Wanna Be Your Dog nejde o punkové hity, které zazvonily na první dobrou. Byl v tom záměr? Vybírali jste méně známé písně?
Ne, žádný záměr to nebyl. Prostě to tak dopadlo. Nechtěl jsem vybírat známý a soustředil jsem se na naše oblíbence. Mezi nimi byli i Stranglers, který by se nám ale kvůli klávesám se specifickým zvukem nepovedli. Ale není potřeba dělat úplný retro, našemu přirozenýmu zvuku s harmonikou to příliš neodpovídá.

Jaká skladba se na album například nedostala?
Třeba Message in a Bottle od Stinga, což je slogan našeho kytaristy Ronalda, který zpívá třicet let. Já jsem na to napsal jakýsi text o túře v Tatrách, ale neznělo by to dobře a dělat archeologickou rekonstrukci slavné písně nemá smysl. Jediný, co by na písni bylo zábavné, by byl text. Jinak bychom se s ní trápily, tak jsme od toho radši šli pryč.

Celkem věrná je titulní píseň Sex drógy rokenról. Ian Dury byl pankáč duší, s The Blockheads ale jinak hrál divoké funky. Pamatujete si, jak jste tuhle bizarní postavu objevil, a jak na vás tehdy působil?
Objevil jsem ho v 80. letech, kdy jsme kromě něj poslouchali The Velvet Underground, Franka Zappu a spoustu dalších zajímavých kapel. Ian Dury byl podobný typ jako je inženýr Magor (Tomáš Doležal alias Ing. Magor, kytarista Tří sester, pozn. red.). Jemu se to líbilo, tak jsme tu píseň nahráli.

Je na albu nějaká skladba, kapela nebo zpěvák, ke kterému máte speciální vztah?
Iggy Pop je můj velký oblíbenec, ale jak jsem říkal - Damned a Stranglers tam určitě patří taky. To se do písní promítá, ale ne o parník.

Jak jste se vlastně dostal k punkové muzice? Kdy a kde jste ji poprvé slyšel, kdo vám ji pustil a čím si vás podmanila?
S celou partou prvních Sester to máme podobný. Prostě se najednou objevily písničky, který jsme byly schopný zahrát, a lidi poznali o jakou písničku jde. To před příchodem punku nešlo. Chyběly nám hráčský dovednosti. Tehdy převládal art rock a všechny ty přepestrý zvuky, který se bez zázemí studia nedaly ani vzdáleně napodobit. Čirej amatér si tyhle písničky pro radost zahrál nemohl. Takže punk je svým způsobem jako lidová píseň.

Sledujete současné a mladé punkové kapely nebo dáváte přednost archivu?
Nesleduji. Když se ke mě něco dostane, můžu to nějak ocenit a nebo taky neocenit. Jsem ročník 1966, takže se teď v textech budu věnovat 80. letům, která mě baví. Album cover verzí tenhle trend naznačilo. Ten Nikotin, Sahula… Ne, že bych byl proti novým trendům, ale už to není můj svět. Nemám stejný problémy, jaký má šestnáctiletej člověk. Je jasný, že se vymezuje proti něčemu úplně jinýmu než my během dospívání.

Většina punkových kapel razila a razí levicové názory. Jak jste jejich texty a postoje chápaly v socialistickém Československu? Pro fanouška punku to musel být zvláštní paradox.
To byl, ale v té době drtivá většina mládeže neuměla anglicky, takže jsme nevěděli, co ty kapely zpívaj. Až později jsme zjistili, že například The Clash jsou hodně levicově orientovaní kluci. Myslím, že kdybychom to věděli tehdy, tedy jako kluci a holky vyrůstající v socialismu, který jsme neměli rádi, některým textům bychom se hodně divili.

Příběh českého hitu: Tři sestry - Život je takovej

Nicméně jejich muzika byla stejně živočišná, dal se do ní nacpat boj. Když jsme zjistili, že jsou proti kapitalismu, říkali jsme si: „Proč? Vždyť máte všechno zboží, máte auta, magneťáky, desky i kožené bundy.“ Dnes bych to taky viděl jinak. Myslím si, že tohle se teď hodně promítá do rapu. Myslím tu všeobecnou nespokojenost se stavem světa.

Máte sbírku desek? Jak vlastně starou hudbu posloucháte?
Nemám, hudbu poslouchám přes streamovací služby. Mám telefon, velkou přenosnou bednu a s tím si naprosto vystačím.

Počítám, že jistým kritériem pro výběr písně na desku byl i text, respektive možnost přetextování. Ve skladbách občas zazní fráze z originálů, jinak jde ale o vaši autorskou tvorbu. Jaké texty se psaly samy?
Všechno to šlo dobře. U většiny textů jsem se nejdřív podíval, o čem kapela vlastně píše. Někdy vznikl naprosto odlišný text, například Klakson byl původně Love Song, Rum a Sparty jsou taky jiné. Ale Pes, respektive I Wanna Be Your Dog, tam je text téměř totožný. V Nosí smůlu taky, originál samozřejmě není přímo o Sahulovi, ale o komsi prokletým, o někom, kdo vnáší temnotu a nosí smůlu.

Kde jste se naopak zasekl?
Asi nikde. Neměl jsem ty písně povinné, vybral jsem si je, takže to šlo samo.

V rozhovoru pro Playboy jste řekl: „Nejlepší jsou texty, které mě rozesmějí v okamžiku, kdy je píšu.“ Stalo se to při psaní aktuální desky?
Tak to si nevzpomenu. Mně se ta deska líbí celá a jestli jsem měl nějaký záchvat smíchu, to asi ne. Ale to vůbec nevadí.

Skutečně jste nemohli pít ve stejném salonku jako David Vávra s Hanákem, jak zpíváte v Dávaj pár točenejch, což je v originálu píseň Die for the Government od The Varukers? Je to text ze života?
To se stalo Na Kovárně a stalo se to mnohokrát. Do toho salonku nesměl nikdo, každej pátek ho měli zadanej sklepáci a bylo. Což je samozřejmě správně, ale my jsme se tam občas snažili vetřít. Nejdřív to nešlo, ale pak už jsme se trochu znali, párkrát jsme někde hráli a oni už věděli, že jsme kapela. Bylo to pak už takové přátelštější a občas jsme tam zavítali. Ale protože nás je taky velká tlupa, tak spíš, když se jich sešlo málo. Ale ta píseň je myšlena v nadsázce.

V písních Nosí smůlu a Dříve než na Kovárnu vzpomínáte zesnulého Františka Sahulu. Jak často si na něj s Třemi sestrami vzpomenete?
Často. V textech musí bejt, hlavně v těch, které se týkají osmdesátek. Stejně jako Nikotin, protože to jsou velmi významní kytaristi souboru Tři sestry a patří k nám.

Loni jste oslavili 35 let kapely. Počítám, že vás nenapadlo, že budou Tři sestry fungovat tak dlouho, když jste je zakládali.
Nepočítali jsme s tím a je hezký, že jsme se toho dožili. Je to překvapivý nejen pro nás, ale i pro lidi, který slyšeli první demáč a mysleli si, že jsme se úplně zbláznili.

Tři Sestry se loučili s létem. Byl to mejdan od začátku do konce

Jaký je výhled Tří sester do budoucnosti? Plánujete album s autorskými písněmi?
Určitě. Na jaře bychom měli začít zkoušet a jak jsem už naznačil, textově se budu držet v 80. letech, v Bráníku a po hospodách, protože vůbec nemám potřebu vyjadřovat se k současnýmu světu. S věkem se mimo jiné mění i pohled i na všechno, co jsme zažívali, takže si myslím, že to stále může být zajímavé.

Text: Andrea Štipčáková, foto: Martin Hanáček, Radim Hromádko a archiv iREPORT
Témata: Tři sestry, Lou Fanánek Hagen, Sex Drógy Rokenról, František Sahula, Iggy Pop, Ian Dury, The Varukers, Damned, Stranglers