Vydáno před 5 hodinami | autor: Aleš Materna
Jedna z největších ikon české rockové hudby Robert Kodym byl hostem talkshow U Aleše na střeše, kterou uvádí a natáčí v divadle Liteň moderátor a redaktor iREPORTu Aleš Materna. V obsáhlém rozhovoru zakladatel kapel Lucie a Wanastovi Vjecy prozradil, co pro něj znamenají kytaristé Michal Pavlíček či Jimmy Page, se kterým měl možnost krátce mluvit v Londýně, či jakou radost mu udělalo, když ho jeden slovenský časopis zařadil na druhé místo v kategorii Idiot roku hned za Michaelem Jacksonem. „To mě skutečně potěšilo, skončit hned v závěsu za světovou legendou popu,“ uvedl se smíchem publiku.
ROZHOVOR | Robert Kodym: Ukradl jsem větev břečťanu ze zahrady Jimmyho Page. Opravuji zámeček v Bečvárech, občas v něm straší
Roberte, na jaře jste s kapelou Lucie získali cenu Žebřík za rok 2025 v kategorii Akce, kterou se stalo vaše turné ke čtyřiceti letům od vzniku skupiny. Ještě předtím jste ovšem odehráli dva koncerty v Londýně a říkal jsi mi, že jsi měl možnost pohovořit s legendou Led Zeppelin, kytaristou Jimmym Pagem. Jak se to odehrálo?
S Lucií jsme měli dva koncerty, a pak jsem měl jeden den volno. Vyjel jsem si s manželkou podívat se na hrad Windsor, protože miluji historii. Ale miluji také kapelu Led Zeppelin a jejich kytaristu Jimmyho Page. On má v Londýně historický dům Tower House, který v 19. století přestavěl jeden britský slavný architekt, který přestavoval a stavěl různé zámečky a hrady, a tenhle Tower House si postavil pro sebe. V šedesátých letech minulého století ten dům vlastnil britský herec, který hrál v Pánovi prstenů Gandalfa, a ten se ho snažil prodat, protože v něm prý strašilo. A v roce 1971 si jej koupil mladý, čerstvě zbohatlý kytarista Jimmy Page, který ho vlastní dodnes a bydlí tam.
Napadlo mě, že po cestě z Windsoru zpět se tam můžeme stavit, a já tam přijel si ten dům pouze vyfotit a trochu očumovat, a najednou se stalo, že přijel taxík, a Jimmy Page s manželkou vylezl z baráku. Tak jsem se na něj vrhnul a snažil se mu připomenout, že v roce 1998 mi na pódiu v Holešovicích podepisoval dvoukrkou kytaru Gibson EDS 1275. (smích) Jimmy jel s manželkou na koncert Roye Harpera, který byl od sedmi, a ono bylo už šest hodin, takže dost spěchali, přesto mi věnoval asi šedesát sekund svého života. (smích) Stiskl mi ruku, tak jsem za to rád, a naštěstí manželka s dcerou, které stály na protějším chodníku, protože jim bylo blbé tam očumovat jako já, mi to natočili na mobil. Tak mám takovou hezkou památku na pro mě největší žijící legendu elektrické kytary na světě.
Prý jsi tu nahrávku ukazoval českému kytaristovi Michalovi Pavlíčkovi, který ti to setkání trochu záviděl…
Ano, to jsem se Michalovi pochlubil, on je to totiž i pro něj jeden z jeho největších kytarových vzorů. Když už mluvíš o Michalovi Pavlíčkovi, musím zmínit jednu historku. Když jsem byl v pubertě a pan P.B.CH. z Lucie byl taky v pubertě, tak jsme začali zbožňovat kapelu Pražský výběr a Michaela Kocába a Michala Pavlíčka. P.B.CH. bydlel tehdy v Újezdě, v Újezdě nad Černými lesy, jak tomu říkal, a taky tam v baráku své babičky bydlel Michael Kocáb. A teenager P.B.CH. tam chodil očumovat. Pak se k němu nějak vetřel a Michael Kocáb mu napsal do not nějakou strašně složitou figuru, kterou hraje na klávesy, a P.B.CH. se ji naučil na basu. Já jsem tenkrát měl kapelu Prášek a sháněli jsme na inzerát basáka, a na zkušebnu přišel jistý pan P.B.CH. a říkal nám, tady mám basu, nalaďte mi ji, já to moc neumím, takže to vypadalo, že tím konkurzem vůbec neprojde. A on to tak trochu cítil, že ho nechceme, tak tam pak vypálil tu figuru, kterou se naučil od toho Kocába, a my jsme si z toho sedli na zadek. Takže nebýt Michaela Kocába, tak bych se s panem P.B.CH. nikdy nedal dohromady.
ROZHOVOR | Lucie: Před pětatřiceti lety byla kapela semknutá, potom už to nebyla pravda
A ještě tam je jedna taková příhoda, že u Kocábovy vily je takový starý dřevěný plot, a P.B.CH. si z toho shnilého plotu nalámal kusy dřeva, a potom si je dal doma pod polštář v dětském pokojíčku, aby pomocí toho dřeva do něj jako do basáka metafyzicky přešla genialita Michaela Kocába. (smích) A nějakou dobu s těma třískama z toho plotu spal. Ale proč to říkám – já jsem se ho totiž snažil napodobit, takže když jsem stál před barákem Jimmyho Page (smích), v jiném století, v jiné zemi, v jiném společenském zřízení, tak jsem koukal, že on ten plot měl železný a kovaný, tak jsem si říkal, že tady asi nic nenalámu. Nicméně po tom plotu se mu popínal břečťan a kousek vedle cesmína, takže jsem zcizil, no prostě ukradl jsem jednu větev břečťanu a jednu větev cesmíny. To bylo 29. září 2025, no a já teď mám doma sazeničky, jsem to nařízkoval a už to množím. Ta cesmína jde pomalu, ale toho břečťanu mám čtyři květináčky, a až toho bude více, tak to samozřejmě bude vhodný dárek pro Michala Pavlíčka a jemu podobné kolegy kytaristy. (smích)
Někde jsem objevil zajímavý text, jmenuje se to Lovci mamutů. "Lovci mamutů ryli rydlem, většinou z pazourků, nemyli se mýdlem, neměli motorku." Víš, kdo to napsal?
No to jsem byl já. (smích) Napsal jsem to, když mi bylo sedm let, můj tatínek si to někde schoval a nedávno to vytáhnul. Je to pěkná píseň, já jsem k tomu měl i hudbu. Ale mám ještě jednu píseň z té doby. Jmenuje se Ruleta lásky, kde se zpívá: "Takhle pokračuje naše lásky ruleta, s ní je spjatá pouze dívka tahleta. Ta dívka mě jen neustále honí, tou rychlostí dostihových koní." (smích)
Ty prý jsi spoustu textů napsal v době, kdy jsi pracoval jako topič nebo kotelník…
Já jsem za socialismu koukal, jak to dělají ostatní lidi, kteří nejsou profesionální muzikanti, a jaké mají zaměstnání, aby jim zbylo hodně času na muziku, a přitom neumřeli hlady. Takže jsem měl hodně různých zaměstnání, první bylo zeměměřič. Taková ta pomocná síla, jak nosí tu tyč, což mě fascinovalo, protože já jsem miloval seriál Třicet případů majora Zemana, především díl Mimikry. Členové skupiny Mimikry, hlavně Jiří Lábus, pracuje jako zeměměřič. Tak jsem byl šťastný, že mám tu tyč jako Jiří Lábus. (smích)
A mojí další prací bylo noční topič a údržbář v motelu Stop. Já jsem byl od malička tak trochu pyroman, tak mě to vyhovovalo, naložit ty kotle, a pak zírat do ohně. Tam jsem vymyslel spoustu písniček. Dokonce, jak zpívá skupina Katapult: "Stovky hotelů, stovky postelí, kde jsem za ta léta spal, bedny z dráťáků a rádií, sám si doma letoval…"To jsem přesně zažil v tom hotelu, že se vyřazovaly staré typy dráťáků z padesátých let a prodávaly se za pět korun, uvnitř byl takový malý reproduktor, tak jsem jich koupil asi třicet, a vyndal jsem z nich ty repráky, pokojské pak měly nějaká prkna, tak jsem si z toho udělal tu bednu. Od oka jsem to udělal takové, aby to bylo velké jako bedna Marshall, kterou potřebuju. Pak jsem si to v práci sám letoval a bylo to přesně podle skupiny Katapult. (smích) Dnes se ten motel jmenuje Golf, a já se o tom bavil s Karlem Šípem, že tam vznikla spousta písní…Já jsem tam třeba složil Dotknu se ohně, Ivan Mládek složil hit V motelu v Motole, a ten je o tom baráku, a pak ještě Karel Šíp napsal text pro Karla Gotta, a ta písnička se jmenuje Poslední noc v motelu Stop.
Zpracoval: Aleš Materna, foto: Jiří Linhart, Valeria Semenová, Nela Tománková, Jan Nožička, Marek Musil, archiv Lucie
Témata: Robert Kodym, Lucie, Jimmy Page, Led Zeppelin, Michal Pavlíček, P.B.CH., Michael Kocáb
