Vydáno 14.01.2020 | autor: Iva Hadj Moussa
Prodali stovky milionů alb. Časopis Rolling Stone je nazval "nejvíc heavy skupinou na světě." Kdo to je? Přece Led Zeppelin! Jejich biografii si teď můžete přečíst ve zbrusu nové knize.
Led Zeppelin: Synonymum divoké tvůrčí energie a nekonečného experimentování
Knihu s názvem Led Zeppelin: Největší kapela sedmdesátých let (s přívlastkem "Neoficiální") napsal Chris Welch, což je hudební novinář, který skupinu doprovázel na mnoha turné. Publikaci chronologicky rozdělil do kapitol podle vydaných desek a doprovodil ji spoustou skvělých fotografií i ikonických plakátů a obalů alb.
Ale pěkně popořádku. "Zeppelíni", jak jim říká české publikum (původně se jmenovali The New Yardbirds), vznikli v Anglii v roce 1968. Byl to nápad Jimmyho Page, který neměl menší ambice než dát dohromady nejlepší kapelu světa. A hned o rok později vtrhli na scénu se svým debutovým albem Led Zeppelin I.
Reakce byly různé: od naprostého nepochopení až po užaslé lapání po dechu. Songy Dazed and Confused nebo Communication Breakdown dávaly v každém případě jasně najevo, že milovníci tvrdé muziky na celém světě mají co do činění s něčím zcela originálním. Hned toto první album spoludefinovalo rockovou hudbu po dobu minimálně dalších pětadvaceti let. Přitom jen málokterý kritik dokázal ocenit potenciál, který v sobě první deska skrývala (jeden z nich dokonce napsal cosi o "posledním výkřiku primitivnosti."). Někteří členové kapely propadli lehké frustraci, ale naštěstí se nenechali zcela zviklat a rozvíjeli svou bezbřehou kreativitu dál.
LIVE: I když Robert Plant občas bojoval s hlasem, v Plzni s world music i hity Led Zeppelin opět zářil
Autor knihy zdůrazňuje, že v kariéře Led Zeppelin bylo jen málo momentů, kdy by kapela stagnovala; její produkce si zachovávala nadprůměrnou úroveň po celou dobu aktivního působení. Ano, byli několikrát nařčeni z plagiátorství, a to kvůli svým výletům do světa blues, ale jednalo se spíš o uměle vytvořený problém novinářů.
Přes všechnu oblibu kapely je zřejmé, že "Zeppelíni" nikdy nedosáhli takové masové popularity jako třeba Beatles, Rolling Stones, The Who nebo Jimi Hendrix. Ale na druhou stranu se o jiné kapele v sedmdesátých letech nemluvilo tak jako o nich. Pojďme si teď ve stručnosti představit tři legendární songy, o kterých Welch (samozřejmě mnohem podrobněji) píše ve své knize.
Stairway to Heaven je považována za nejlepší rockovou skladbu všech dob. Přitom do povědomí široké veřejnosti pronikla až v době, kdy ji kapela začala zařazovat do svých koncertních setů, na což diváci vždy reagovali obrovským aplausem.
Britští fanoušci song slyšeli poprvé 5. března 1971 na koncertě v Ulster Hall v severoirském Belfastu. Bylo to v době, kdy eskaloval konflitkt mezi protestanty a katolíky a nejen v Belfastu probíhaly násilné nepokoje. A právě v ten večer, kdy Led Zeppelin ve městě hráli, přišel jeden mladík o život při střelbě a vzduchem létaly zápalné lahve. Stairway to Heaven zpíval Plant s veškerou vášní, jaké byl schopen. A publikum šílelo. "Každý hudebník chce udělat něco, co bude mít dlouhé trvání. A já myslím, že se nám to podařilo se Stairway to Heaven," řekl později o písni Jimmy Page. Ještě aby ne.
Píseň z alba Led Zeppelin III vznikla roku 1970. "V té době, v tom věku, pro mě byl rok 1970 jako ta nejmodřejší obloha, jakou jsem kdy viděl. Jako bychom se něčemu opravdu příblížili," řekl Jimmy Page. Autor knihy vypráví: "Jednoho letního dne jsem měl štěstí, že jsem se nacházel v londýnských Olympic Studios při natáčení písně Immigrant Song a na vlastní uši jsem slyšel, jak Page a Bonham natáčejí doprovodné party. (...) Všiml jsem si tehdy, jak Page a jeho bubeník pracují na hlavním motivu společně a jak významně se Bonham na podobě výsledného riffu podílel. Na konci to byl jeden z nejznámějších riffů zeppelínského repertoáru."
Text písně přitom odrážel Plantův zájem o mystiku, Kelty a Vikingy.
Tento song je považován za jedno z nejpůsobivějších mistrovských děl Led Zeppelin. Zlověstná atmosféra, předtucha tajemství. Píseň je výsledkem dlouhých hodin tvrdé práce a vypovídá mimo jiné o naprosto jedinečném talentu bubeníka Johna Bonhama. V tomto napínavém hudebním dramatu exceluje také Robert Plant, jehož zpěv má jakousi orientální příchuť.
A není divu, text složil Plant na dovolené na jihu Maroka, které se vůbec nenachází v blízkosti Kašmíru - však se také skladba původně jmenovala Driving to Kashmir. Neuvěřitelně silným způsobem propojuje mystickou sílu arabské hudby a rockovou nespoutanost. Kashmir "Zeppelíni" zahráli poprvé v lednu 1975 v nizozemském Rotterdamu.
Tak jako každá slavná kapela, měli i oni unikátní image. Ta se projevovala hlavně v odhalené hrudi, zlatých vlasech a upnutých džínách Roberta Planta. Ten měl ve zvyku procházet se po pódiu s typickou arogantní hrdostí, kterou snad předčil i Micka Jaggera. Ačkoliv Plant na sebe asi strhával nejvíce pozornosti, pozadu nezůstávali ani baskytarista John Paul Jones a virtuózní hráč na bicí John Bonham, a samozřejmě kytarista Jimmy Page se svým saténovým oblečením a tmavou hřívou.
RETRO: Jak Robert Plant a Jimmy Page v roce 1998 v Praze křísili ducha Led Zeppelin
Po smrti bubeníka Johna Bonhama ukončila skupina v roce 1980 svoji činnost. Později se ještě účastnila několika akcí, třeba v roce 1985 Live Aid na stadionu J.F.K. stadium ve Philadelphii. V roce 2007 zbývající hudebníci uspořádali jediný koncert, který byl tím úplně posledním.
V roce 2014 nicméně Robert Plant prohlásil: "Všechny dveře jsou otevřené. Telefony jsou připravené. Nikdo se neozval. Řeči jsou k ničemu, ale pokud se má něco stát, je potřeba přijít s něčím novým. Víte, proč Eagles prohlásili, že se dají znovu dohromady, leda až peklo zamrzne, ale pak to stejně udělali a pokračovali v koncertování? Ne kvůli tomu, že za to dostali dobře zaplaceno. O penězích to nebylo. Udělali to, protože se nudili. A já se rozhodně nenudím."
text: Iva Hadj Moussa
Témata: Led Zeppelin, Robert Plant, Jimmy Page, rock, Stairway To Heaven
