ROZHOVOR | RØRY: Pila jsem, brala drogy. Za ADHD a věk jsem se styděla

RØRY jste znali dřív, než jste vůbec zjistili, že zpívá. Pokud jste někdy scrollovali na sociálních sítích, dost možná se vám ukázala sympatická Britka s modro-černou hlavou, která se svým manželem vtipným způsobem zvyšuje povědomí o ADHD. Ano, to je ta zmatená rockerka, kterou její nemoc přivádí každý den do situací, který její manžel suše, ale zároveň láskyplně komentuje. Ale nebylo tomu tak vždy – RØRY se o ADHD dozvěděla teprve před pár lety, přitom oslavila čtyřicítku. A nedávno také nastartovala svou pěveckou kariéru. Tahle holka je zkrátka ukázkou toho otřepaného klišé, že nikdy není pozdě začít.

LIVE: Rock for People, den čtvrtý. Na MIW p(r)obíhal nepřetržitý circle pit a Armstrong z Linkin Park oholila fanouškovi hlavu

Především ti děkuji, že sis na mě udělala čas. Je skoro půlnoc, ale tenhle rozhovor je pro mě opravdu důležitý. Díky tvým videím teď chápu, proč můj mozek funguje tak, jak funguje.
Děkuju, to pro mě hodně znamená.

Chtěla bych se zeptat na osobní věc – kdy ti vlastně diagnostikovali ADHD?
Bylo mi sedmatřicet, takže před třemi lety. Je to považované za docela pozdní diagnózu. Do té doby jsem o tom vůbec nevěděla. A pak najednou všechno začalo dávat smysl. A není překvapením, že když dostaneš tuhle podporu, hudba i život začnou fungovat líp. Uvědomíš si, že to není tvoje vina. Přestaneš se obviňovat, myslet si, že jsi hloupá, pozadu nebo že jsi selhala. Je hrozné takhle o sobě přemýšlet. Bez téhle diagnózy se člověk může trápit celý život.

Motionless in White, Sigrid, Urne, ale i David Koller. To byl čtvrtý den na Rock for People

Přijde mi skvělé, že jsi rozjela kariéru v pozdějším věku. Není ti však nepříjemné, když se o tvém věku pořád mluví?
Vůbec ne, já to mám ráda! Když jsem se do hudby znovu pustila, bylo mi sedmatřicet – právě když jsem zjistila, že mám ADHD. Strašně jsem se styděla. Říkala jsem si: budu lhát, řeknu, že mi je sedmadvacet. A i to mi připadalo moc. Chtěla jsem to skrývat. Ale za poslední roky byli lidé neuvěřitelně milí. Milují ten příběh, že si můžeš splnit sen i po čtyřicítce. Takže teď to vykřikuju i na pódiu: Je mi zasraných čtyřicet! Protože chci, aby to lidé věděli. Na ženy je totiž vyvíjen obrovský tlak – mít všechno hotovo do pětadvaceti a po třicítce být odepsaná. Já říkám: Ne! Můžeš jet bomby ve čtyřiceti, v padesáti – kdykoliv.

Na druhou stranu ses už o hudební kariéru pokoušela dříve.
Spousta lidí si myslí, že jsem začala s hudbou až v sedmatřiceti letech pod jménem RØRY, ale já jsem předtím dvacet let selhávala v různých projektech. Bez nich bych tu dnes nebyla. Je to celé postavené na neúspěších – a to je v pořádku.

Ty projekty nevyšly, protože jsi je nedokázala dotáhnout? To je ostatně jedno z každodenních úskalí lidí, kteří diagnózu ADHD mají.
Asi jo. Hodně jsem pila, brala drogy, hudba nebyla na prvním místě. A zpětně jsem ráda, že to tehdy nevyšlo, protože bych to celé strašně pokazila. Svoje soukromí jsem si zničila i bez hudby. A pak – žádné překvapení – střízlivost, terapie, milující partner. To všechno mi změnilo život. Takže mám ráda tenhle vzkaz: pokud to dřív nevyšlo, možná jsi prostě potřebovala pomoc. A když ji dostaneš, nikdy není pozdě. Vrať se. Ať už k čemukoli.

Máš štěstí, že tvůj partner tě podporuje. Ostatně s tebou natáčí videa, v nichž vtipnou formu přibližujete ADHD ostatním.
Ano, ale nebylo to tak vždy. Musel se to naučit. Když jsme se poznali, on ještě pil a já byla střízlivá. O ADHD nevěděl nic, ani já ne. Hodně jsme se hádali. Ale oba jsme se učili – a to je důležité. Není to přirozené, musíš se rozhodnout, že se budete učit jeden o druhém a vytvoříte si šťastný domov. Ani jeden jsme neměli zrovna šťastné dětství, takže bylo zásadní vytvořit radost společně.

Tajemství za logy kapel: Lebka The Offspring, proměnliví Linkin Park a runy Sleep Token

Pomáhá ti i s tvým vedlejším projektem, aplikací pro body doubling?
Ano. Moje největší potíž byla úklid a soustředění. Tak jsme vytvořili Dubby. Máme osm až devět živých seancí denně, asi sto lidí se připojuje. Prostě si společně ustelou postel, umyjí nádobí. Zmizí stud. Smějeme se, slavíme věci, které se obvykle neoslavují. Jsem na Dubby hrozně pyšná.

Album Restoration je příběhem znovuzrození

Profil o ADHD na sociálních sítích a hudba – to všechno jsi nastartovala ve stejném roce?
Hudba byla první. To bylo v roce 2021. Několik mých písní se stalo virálními na tiktoku, konkrétně Psychological War a Uncomplicated, což je pořád jedna z mých největších skladeb. A pak jsme na konci roku natočili video o ADHD. Bez hudby bych na tiktoku vůbec nebyla. Takže hudba byla první.

Řekni mi víc o svém debutovém albu Restoration. Název, hudba, obal…
Deska vyšla letos v lednu a dostala se nějakým zázrakem do top 10 u nás ve Velké Británii. A to všechno díky fanouškům, téhle krásné komunitě. Restoration jsem si vydala sama, takže to se moc nestává. Název alba je o obnovení života – projít si psychickými problémy, nechtít tu být, mít špatný vztah sama k sobě a pak najít lásku, radost i kariéru. Celé album je příběhem znovuzrození. Na přebalu je moje fotka – vytiskla jsem ji, roztrhala, znovu slepila a vyfotila. Symbolizuje to, že můžeš být rozbitá a pak znovu slepená dohromady. Říkala jsem si: kdyby tohle mělo být moje jediné album, byla bych spokojená? A ano – jsem na něj hrdá.

Pomáhá ti ADHD při psaní písní?
Hodně se mluví o negativních stránkách ADHD, ale ta kreativní je skvělá. Roztěkaný mozek je místo, odkud přichází nápady – hudební klipy, outfity. Hyperfokus mi pomáhá napsat píseň, dotáhnout ji, naplánovat set. Myslím, že spousta kreativních lidí má ADHD, aniž by to věděla.

Jaké máš plány na druhou polovinu roku? Kromě toho, že hraješ na velkých festivalech.
Vydám nový singl. Je mnohem tvrdší, inspirovaný metalem. Dokonce se učím screamovat podle videí na YouTube!

Opravdu? A co takové návody říkají?
Nejlepší tip, co jsem našla na YouTube, je, že začneš jako kočka. Mňau, mňau. A pak to uděláš „starší“ a chraplavější: mňauuu. A tohle je ten základ screamování. Takže teď sedím doma v pokoji a celé dny dělám mňau. Můj partner to nesnáší!

Které kapely tě ve screamování inspirují?
Samozřejmě Linkin Park. Pak Holding Absence, Sleep Token, Architects. Hodně melodické, ale těžší věci. Chci jít tvrdším směrem – podladěné kytary, screamy.

LIVE: Sleep Token posunuli laťku zase o kus výš. V O2 universu předvedli povedenou show

Také se chystáš na evropské turné. Je tvoje první?
Ano, v listopadu. Poprvé jedu do Německa, některé koncerty už jsou skoro vyprodané. Nemůžu tomu uvěřit. A přivezu i novou hudbu.

Ještě před třemi lety jsi hrála pro 250 lidí… Co se změnilo?
Svůj první koncert jsem odehrála v srpnu 2022, a to pro těch 250 lidí. Pak následovalo vyprodané turné, pak další. A pořád to roste.

Co vlastně znamená jméno RØRY? Je to projekt, alter ego?
Vychází to z mého rodného jména. Vlastně to nikdo moc neví, ale tam je ten základ. Je to projekt i alter ego. Pro mě je to rozhodně způsob, jak se stát někým jiným. Na pódiu si udělám culík, obléknu kostým a je to jako přepnout. Alter ego mi pomáhá.

Takže můžeš být sama sebou, a přitom ne úplně.
Přesně tak!

Text: Šárka Blahoňovská, foto: archiv zpěvačky, press
Témata: RØRY, Restoration, ADHD, Rock for People