ROZHOVOR | Slza: V cizině jsme poznali úplně nový přístup k hudbě

Vydáno 18.05.2020 | autor: Filip Pešta

Slza prošla kreativní revolucí a na třetí řadovce s jednoduchým názvem 3 spojila síly se zahraničními producenty. V následujícím rozhovoru se dozvíte, jak tato spolupráce vzniklala a jak se Petrovi Lexovi a Lukášovi Bundilovi změnil pohled na tvorbu.

ROZHOVOR | Slza: V cizině jsme poznali úplně nový přístup k hudbě ROZHOVOR | Slza: V cizině jsme poznali úplně nový přístup k hudbě

Zahraničními producenty alba 3 byli Oliver Som, Edd Holloway a Nick Atkinson. Jak vznikla spolupráce s těmito jmény?
Petr: S Oliverem jsme se poprvé dostali do kontaktu, když v létě 2018 dělal remix naší písničky. Zjistili jsme, že kromě produkování také jezdí po celém světě a skládá písničky s mnoha různými interprety. V té době měl studio v Berlíně, a protože jsme zrovna začali přemýšlet nad nějakou změnou ve stylu práce, řekli jsme si, že za ním přijedeme a zkusíme s ním něco složit. Do té doby jsme neměli s ničím takovým zkušenost a vůbec jsme netušili, do čeho jdeme. Ale hned první den jsme společně napsali dvě písničky a začalo nás to hodně bavit.
Lukáš: Na to konto jsme si napsali seznam současných světových nahrávek, které nás baví, a oslovili producenty, kteří na nich pracovali. Překvapilo nás, že se z nich velká část ozvala zpátky. Mezi nimi byli právě i Edd Holloway a Nick Atkinson. Bavila nás ta různorodost v jejich tvorbě - měli na svědomí akustické balady Gabrielle Aplin nebo Lewise Capaldiho, ale i současnou moderní produkci pro skupinu Little Mix. Ani ne čtvrt roku na to jsme už seděli v jejich studiu v Londýně.

RECENZE: Slza završila první trilogii své diskografie tím nejlepším možným způsobem



Kolik kuráže člověk potřebuje, aby poslal svoje demo člověku, který pracoval na desce Lewise Capaldiho? Posílali jste svou tvorbu i někomu dalšímu, kdo pracoval s hvězdami světového formátu?
Petr: My jsme k tomu přistupovali s heslem "kdo nic nezkusí, nic nezkazí". Věděli jsme, že se nemůže stát nic horšího, než že nám nikdo neodpoví nebo spolupráci odmítne. Proto jsme se ničím neomezovali a oslovili opravdu velká jména. Takže mezi nimi byli třeba producenti Eda Sheerana, Justina Biebera, ale i právě zmíněného Lewise Capaldiho.
Lukáš: O Capaldim jsme popravdě v té době nevěděli. Ale znali jsme písničku Be Alright Deana Lewise. Tou dobou to byl velký hit i u nás a díky ní jsme oslovili Edda s Nickem, kteří ji, stejně jako songy Capaldiho, dělali.


Přišly vám nějaké odmítavé odpovědi?
Lukáš: Určitě ano, ale přímých odmítnutí nebylo tolik. Spíš se stávalo, že oslovení byli vybookovaní na tak dlouho dopředu, že nám nabídli termín třeba až za rok a půl.

ZAČALI JSME PRACOVAT JINÝM ZPŮSOBEM


V čem byla spolupráce se zahraničními producenty jiná? Jaký byl jejich největší přínos albu?
Petr: Za sebe vnímám jako jeden z největších přínosů práci se zpěvem. O každé z písniček jsme si dlouze povídali. Chtěli vědět, o čem je text, ale i co mě vedlo k tomu ho napsat a co pro mě znamená. Nerozuměli ani slovo česky a věděli, že když budou znát hlubší význam každé z písniček, budou se moci soustředit na barvu hlasu a emoce, které z něj jdou. Já jsem si akorát hlídal správnou výslovnost a koncovky. S hlasem pracovali jinak i postprodukčně a mám pocit, že z mého zpěvu díky tomu všemu vymáčkli mnohem víc.
Lukáš: Vzpomínám si na naše diskuse v předešlých letech, kdy jsme pořád řešili, jaktože ty zahraniční nahrávky zní takhle a takhle. Myslel jsem, že je to všechno o posunutí levelu, na kterém jsme zvyklí pracovat - že jsou to lepší muzikanti, pracujou s lepší technikou, dělají lepší songy a mají zkrátka lepší možnosti. Naše zkušenost nám ale ukázala, že to o tomhle nebylo, pracovali zkrátka jiným způsobem. Ukázali nám úplně nový přístup k hudbě.

Co jste se od nich naučili?
Petr: Právě tomu novému přístupu ke skládání i produkování. S Eddem, Nickem i Oliverem jsme byli po celou dobu nahrávání a produkování ve studiu, takže jsme byli zapojeni do celého kreativního procesu. Vznikaly díky tomu nápady, na které bychom jinak nepřišli.
Lukáš: Bylo také zajímavé pozorovat, jak rychle a s jakým nadhledem všichni pracují. A také nás naučili, jak je důležité opouštět své zajeté postupy a objevovat a zkoušet nové věci.

Slza se během turné Holomráz zastavila v pražském Foru Karlín

Hádáte se vy dva mezi sebou, když společně tvoříte písně? Kdo má poslední slovo?
Petr: Nevzpomínám si, že bychom se někdy při skládání pohádali. Oliver je dobrý tmelící článek při našich společných skládacích soustředěních a umí včas říct, kdy se vrhnout na další písničku, když se delší dobu motáme kolem nějakého nápadu. Nestane se tak, že bychom se na něčem dlouze zasekli a hádali se, jestli je to dobré, nebo ne.
Lukáš: A stejné je to i s výběrem songů. Musíme si za nimi stát oba. Jakmile má někdo nějakou pochybnost, radši ho zahodíme a jdeme dělat jiný.



Měli jste v kapele někdy ponorku? Pokud ano, jak ji nejlépe překonat?
Petr: Vždycky říkáme, že jediná ponorka u nás v kapele je, když posloucháme Yellow Submarine od The Beatles. Ale vážně - řešíme věci včas, o všem se bavíme, takže ještě než by nějaká případná ponorka nastala, vyhneme se jí. Myslím, že kdyby s třetí deskou nepřišel od Lukáše impuls změnit způsob práce a začít dělat věci jinak, ponorka by se bývala dřív nebo později dostavila.

TVOŘILI JSME BEZ JAKÝCHKOLIV OMEZENÍ


Jste jednou z nejhranějších kapel v tuzemských rádiích. Dá se "rádiový hit" brát jako nějaký svébytný žánr? Musí mít nějaké náležitosti? Řídíte se určitými pravidly?
Lukáš: My jsme se naopak s touto deskou snažili veškerá pravidla opustit. Tvořili jsme bez jakýchkoliv omezení, díky čemuž vznikaly písničky, které by do té doby nevznikly právě kvůli tomu, že jsme se pravidly omezovali. Díky tomu, že děláme popovou hudbu, je pravděpodobné, že některé z písniček vhodné pro rádia budou, není to ale tak, že skládáme s tím, že "dneska" musíme napsat rádiovku. A o tom, jestli se z písničky stane singl a půjde do rádií, se rozhodujeme až později, když jich máme hotových víc.
Petr: Někdy se ale člověk může o singlu mýlit. Například u demáče písničky Žár jsme si mysleli, že z ní bude dobrá albovka. Až když jsme ji zprodukovali a zároveň zařadili do playlistu na koncertech a viděli, jak na ni fanoušci reagují, rozhodli jsme se ji vydat jako singl. Kdysi jsem viděl rozhovor s Johnem Mayerem, kde řekl, že všechny jeho rádiově úspěšné singly spojuje to, že mají vysoko zpívaný refrén. Možná na tom něco bude, ale jinak myslím, že přesný návod na vytvoření rádiového hitu nikdo nezná.


Petře, vy na třetím albu poprvé vystupujete také jako textař. Jak se vám texty psaly?
Petr: Igor Timko z kapely No Name mi kdysi poradil, že je důležité prostě psát a psát. Říkal, že prvních 100 textů nebude stát za nic, ale ten 101. může být hit. A tak jsem se držel jeho rady a psal a psal. Jsou texty, nad kterými si lámu hlavu dlouho. Často ale takové texty stejně skončí v šuplíku. Většinou je to o tom správném impulsu, nápadu nebo rozpoložení, které se dříve nebo později dostaví, a pak už to jde samo. Takhle třeba vznikly texty k písním Žár, Odsud tam nebo Noc. Ty byly hotové za pár minut. Stejně jako u předchozích dvou alb, i tady s námi na textech spolupracoval Xindl X. Teď ale s tím rozdílem, že text napíšu celý já a pak nad ním s Xindlem společně sedneme a podle potřeby ho upravujeme a doplňujeme, diskutujeme nad ním.

Slza interview: Současný pop pro nás není jen o zvuku a písničkách, ale o celkové filozofii


Kteří interpreti inspirovali tvorbu vaší třetí desky?
Petr: My jsme se už od začátku inspirovali zahraniční popovou scénou. Teď s třetím albem jsme měli možnost s lidmi ze zahraniční scény spolupracovat, takže jsme díky tomu nahlédli pod pokličku toho, jak ty světové nahrávky vznikají. Celá tahle zkušenost pro nás byla velmi inspirativní.
Lukáš: A máme-li zmínit konkrétní jména, tak například OneRepublic, Ed Sheeran nebo třeba The Beatles. Je jich ale hodně.
Petr: Za sebe bych zmínil ještě X Ambassadors, Panic At The Disco nebo Maroon 5.


Muzikanty opatření kvůli novému koronaviru zasáhla přímo, ze dne na den se ocitli bez koncertů. Je něco pozitivního, co jste si z této situace odnesli?
Petr: Jen těžko se hledá něco pozitivního na tak nepříjemné situaci. Akorát jsem se znovu přesvědčil, jak moc je pro mě hudba důležitá a jak těžké je být delší dobu bez kontaktu s lidmi, hlavně tedy s publikem, které mě pokaždé nabíjí neskutečnou energií.


ZPÍVÁME PRO ČESKÉ PUBLIKUM A ČEŠTINU MÁME RÁDI


Když už jste přizvali zahraniční producenty, nepřemýšleli jste o expanzi do světa?
Petr: Nepřemýšleli. Jsme česká kapela, zpíváme pro české publikum a máme češtinu moc rádi. Díky její bohatosti můžu v textech vyjádřit věci, které bych například v angličtině nevyjádřil.


Zkoušel jste psát nebo zpívat v angličtině?
Petr: První písničky, které jsem kdy napsal, byly anglicky. Bylo mi asi 17, bylo to tedy dávno před tím, než jsme založili Slzu. Tehdy jsem točil covery zahraničních písniček, takže jsem byl zvyklý zpívat hlavně anglicky. Proto jsem zkusil skládat rovnou v angličtině.


Tušíte už, kdy vyjedete na turné? Na co se fanoušci mohou těšit?
Petr: Předběžně ho plánujeme na letošní podzim a jaro příštího roku. Podle aktuálních informací to vypadá, že by mělo proběhnout, tak doufáme, že se už nic nezmění.
Lukáš: Těsně před tím, než byl vyhlášen nouzový stav, jsme s kapelou nazkoušeli nové písničky, připravili jsme novou světelnou show a vlastně jsme úplně změnili celé pojetí koncertů. Jsou teď mnohem víc energické a místy až rockové.
Petr: Na koncertech s námi hrají bubeník David Landšof, klávesák Martin Kroupa Kryštof a na basu Kuba Antl. Jsme skvělá parta a na koncertech je to hodně znát.


Co byste si přáli, aby si posluchač odnesl z poslechu vašeho posledního alba?
Petr: Na hudbě je skvělé, že ji každý vnímá po svém a každý si z jednotlivých písniček vezme něco jiného. Budu tedy rád, když se posluchači s písničkami ztotožní a najdou v nich pouto k nějaké vlastní životní události nebo období.
Lukáš: Myslím, že se nám podařilo udělat desku s deseti fakt dobrými songy, tak ať se zkrátka líbí.

Text: Filip Pešta, foto: Mischa Babel / Universal Music

Témata: Slza, 3, Lewis Capaldi

zavřít