ROZHOVOR | Tereza Mašková: Mám potřebu říct svůj názor, být respektovaná, být slyšet, být vidět

Jak dlouho jste desku připravovala a s kým jste na ní pracovala?
Dohromady jsme na ní pracovali víc než rok s tím, že už jsem měla představu, jak chci, aby zněla, aby byla jiná, dospělejší, autentičtější. Chtěla jsem otvírat jiná témata než lásku nebo vztahy. Samozřejmě i to se na albu objevuje, to je jasné.

Jen růžová to může být. Tereza Mašková roztančila vyprodanou Lucernu

Pracovala jsem na ní z větší části, na osmi písničkách, s Jendou Vávrou, a pak s Václavem Hoidekrem, který se mnou dělal předešlé album Svět je málo růžový. Mám tam i spolupráce s klukama ze skupiny Brixtn a s Danielem Holým nebo Production Lovers.
Z minulosti jsem měla ne úplně dobrou zkušenost, když na desce dělalo více lidí, takže jsem se toho chtěla vyvarovat, ale tady všechno tak jako hezky dokleplo. Nic takového, jakože bych něco měla nebo neměla dělat, všechno dávalo smysl.

Jak konkrétně písničky vznikaly? Kdo přicházel s nápady na muziku, na texty nebo i na obojí?
Fungovalo to tak, že třeba Vašek mi zavolal: „Hele, tady mám písničku, tohle jsem složil, text i hudbu.“ Poslechla jsem si, líbilo se mi to, nebylo tam co řešit, jdeme do toho. Potom jsem třeba zase přišla k Jendovi: „Hele, ráda bych toto, takovou hudbu, tohle se mi líbí a textově bych chtěla to a to.“ Takhle nějak se buď šlo od píky, byla session, na které to přímo vznikalo, anebo už měl někdo nějaký nápad, měl hudbu a ptal se mě, o čem bych chtěla zpívat. A tak fungoval celý proces tvorby.

Sešli jste se u někoho doma a hráli jste si s tím nebo už přímo ve studiu?
Kluci, Jenda s Ronym Janečkem, mají studio, kde jsme se vždycky sešli a tvořili, to samé u Vaška Hoidekra, stejně tak Production Lovers.

Kdo tomu všemu pak dal finální podobu?
Na desce je jedenáct písniček. Ty poslední dvě jsou nazvané bonusy, protože mají trošičku jiný zvuk než těch prvních devět, které vnímám tak, že to je to, co ode mě lidé očekávají a co ode mě chtějí slyšet. Zároveň jsem to i v těch dvou pořád já, ale s modernějším zvukem, třeba i trošičku odvážnější. Nechci říct, že texty jsou odvážnější, to ne, ale jsou prostě jiné, a nechtěla jsem se jich vzdát, aby mi třeba někdo neřekl: „Tohle nejseš ty, tohle ti nebude fungovat.“
Prostě mně se to líbí a já to dělat chci a miluju dělat hudbu takovou, jak ji cítím. Když člověk dělá nějakou novou písničku, už v ten moment podle mě cítí, jestli zapadá do konceptu. Vybrali jsme skladby tak, aby to dávalo smysl. A tím, že Jenda Vávra s Ronym Janečkem dělali většinu, nehrozilo, že by něco nezapadlo.

ROZHOVOR | Tereza Mašková: Snažím se být hlavně sama sebou

Je důležitější, jak vaše písničky přijmou fanoušci, jestli se jim budou líbit, nebo „tohle jsem já, tohle chci udělat“?
Myslím si, že tam musí být nějaký zlatý střed. Zároveň mám to, co je ode mě očekáváno, ráda. Mám ráda balady, mám ráda velké melodické linky, kde si můžu zařvat nebo zazpívat, mám ale ráda i takovou tu klasickou pop music. Nebylo nutné uvažovat nad tím, že něco nemůžu udělat, protože to ode mě lidi nepřijmou, vím, na co mám a na co ne, takže nemůžu třeba začít rapovat, protože to neumím a zním v tom hrozně.

Nová deska mi přijde hodně baladická a asi dvě písničky takový ten současný moderní americký country pop rock.
Country se dost vrací a je stále modernější a modernější, takže jsme si i říkali „pojďme zkusit něco takového“, ale určitě to nebyl primární záměr. Vlastně do ničeho jsme nešli prvoplánově. Všechno se to prostě tak nějak stalo. To samé Krok za krokem, který jsme dělali s Ondrou Ládkem, s Xindlem X. Třeba o Hořkosladkém valčíku můžeme říct, že je to šanson. Prostě to tak hezky všechno zapadlo.

Tereza Mašková interview: Moje první deska bude mišmaš, druhá už vyprofilovaná

Co muzikanti z vaší kapely?
Za nimi už jsem přišla s hotovými věcmi: „Tohle budeme hrát. Co na to říkáte?“

A co na to říkali?
No byli nadšení, líbilo se jim to. Oni nemůžou říct nic jiného, víte? (s úsměvem) Opravdu byli nadšení. Kdyby se jim něco nelíbilo, řekli by mi to.

Které písničky z nového alba máte teď nejraději? Pro mě jsou to Ámen, Hořkosladký valčík a Královny.
Pro mě je už od začátku, kdy ta písnička vznikla, úplnou srdcovkou Bejby bude sedět v koutě.

Ta poslední.
No, já ji mám hrozně ráda. A potom Hořkosladký valčík, tím, že pro mě nezní jako typický singl. Není to takový to „a jdu na jistotu“. Je prostě jiný. Má pro mě kouzlo. A potom asi Ať se loučíš sám. Pěkná balada, krásně melodicky napsaná. A asi Ámen, ten je taky takový zvláštní. I s aranží, jak se tam všechno míchá. Takže jsem vám vlastně vyjmenovala celou desku.

Ale to je dobře. Asi polovinu. Obě jsme zmínily Hořkosladký valčík, ke kterému máte i videoklip. O čem je?
Je to vlastně asi jediná písnička z té desky, která vyjadřuje to, jak se opravdu někdy, dost často, cítím… co prožívám. Takové to, jak si člověk sám tvoří sítě, které ho bolí, dusí ho. Někdy o sobě pochybuje. Nebo o něm pochybuje okruh lidí, ve kterém se pohybuje, a ten ho ještě víc dusí. A on se snaží vyplavat nahoru. Je to písnička o tom procesu, že je vlastně hezké hledat z toho cestu ven. Je krásné najít cestu ven. Je to o bolístkách, o tom, když člověk nevěří sám sobě a snaží se ty sítě, které ho spoutávají, překonat a vyplavat nahoru.

Někdy pochybuju sama o sobě

V čem si nevěříte?
Někdy pochybuji sama o sobě, jestli to, co dělám, je správné, jestli to má smysl. Někdy někde něco řeknu, a pak desetkrát uvažuji nad tím, že jsem to měla říct jinak, a přitom jsem to řekla úplně normálně, tak, jak by to řekl každý. Někdy mám pocit, že mě lidé nevnímají. Že mě vnímají pořád jako tu růžovou holku.
Proto se i album jmenuje Nebudu sedět v koutě, s ne v závorce, protože mám potřebu říct svůj názor, být respektovaná, být slyšet, být vidět, a druhá strana, to budu sedět v koutě znamená, že když se zavřou dveře, chci být sama, dejte mi všichni pokoj, a být v tom koutě. Plavu mezi dvěma světy.

Plzeň zaplavila růžová. Tereza Mašková zvedla Šeříkovku ze židlí

Jak vnímáte ohlasy na vás, komentáře, co si lidé myslí?
Mám štěstí, doufám, že to teď nezačne, nemám to tak, že bych byla strašně moc hejtovaná. Vždycky se najde někdo, komu se nelíbíte, a to je v pořádku, mně se taky nelíbí každý. Takže já moc nečtu komentáře a teď to nechci říct tak, že nevnímám, co mi lidi píšou, ale když mi tam nějaké jelito napíše něco, co vůbec nedává smysl, a vidím, že je to se záměrem mě ponížit nebo ublížit, tak se spíš směju tomu, že si s tím někdo dá tolik práce. Když je to konstruktivní kritika, která dává smysl, řeknu si: „Ano, máte pravdu, možná to mohlo být jiné.“ Snažím se nebrat si hejty osobně, protože by mě to úplně zničilo.

Jsou nějaké narážky na vaši image?
Růžové vlasy mám sedm nebo osm let a nebudu to měnit, nechce se mi. Dost často mi lidé psali: „Už seš stará.“ Chápu, ale mně se to líbí a mám to ráda. To samé, někdy nosívám hodně dlouhé nehty. To si taky občas přečtu, že jsou nechutné. Začala jsem je schovávat, ale pak jsem si řekla: „Co blbneš? Tohle seš ty, tebe to baví.“ To samé říkám svým fanouškům na každém koncertě: „Nenechte se udupat, to, že vystoupíte z řady, není nic špatného, jenom si to musíte ustát.“

Lidé nemají rádi, když se někdo odlišuje.
Přesně tak. Takže se to snažím nevnímat, spíš už se tomu zasměju.

S růžovou zatím nebude konec?
Nebude. Někdy mám takové myšlenky, že bych si třeba dala jinou barvu, ale pak stejně skončím u toho, že mi to dodává i nějaké sebevědomí, že jsem to já. Ještě mě to baví, ještě mě to nepřestalo bavit.

Míváte i třpytivé kostýmy. To je zjevně něco, co máte taky ráda.
Mám hrozně ráda všechno, co se třpytí a leskne, všude kamínky. Na koncertech to musí být. Jsem taková straka.

To máme stejně. Klip k Hořkosladkému valčíku dělal Jakub Mahdal. Jak se vám s ním pracuje?
Točil mi skoro všechny videoklipy, a myslím si, že i ten další budeme točit spolu. Potkali jsme se při jednom natáčení už před SuperStar. Mám ráda ten jeho klid. Někteří režiséři dají koncept, scénář a nechtějí, aby do toho někdo zasahoval. On naopak diskutuje a snaží se vám vyhovět. Ten jeho klid je pro mě ale to hlavní. Nejste ve stresu. Třeba teď jsem pokazila záběr na špičkách, dobrý, jedeme znovu. Žádný tlak, že jsem to pokazila. Pokud se mnou bude chtít dělat, budu ráda, když to tak zůstane.

Čeká vás dosud největší koncert kariéry – 24. ledna 2026 v pražském O2 universu. V čem bude jiný než ty ve velké Lucerně, kde jste měla třikrát vyprodáno?
Určitě zazní i nové písničky, jak z nové desky, tak i další, které připravujeme.

Nějaká překvapení?
Bude tam největší stage, jakou jsem kdy měla. Na to se extrémně těším. Budou obrovské LEDky. Celkově úplně jiná show. Všechno doopravdy pečlivě a intenzivně připravujeme.

Které hosty jste si pozvala?
Marka Lamboru a z toho mám velkou radost, protože by mi bylo líto, kdybych si s ním zazpívala jen jednou. A to bylo vlastně v první Lucerně. Takže se těším, že se tam objeví. A samozřejmě i na další hosty, ale ty nebudu ještě prozrazovat.

Zrovna jsem se na ně chtěla ptát, tak nic… Byla jste se vy sama podívat na nějaký koncert v O2 universu?
Byla, dokonce jsem tam i zpívala. To byl koncert Zdeňka Bartáka. Hostovala jsem na koncertě Xindlovi. A ještě na jednom jsem se byla podívat. Je to krásný prostor, hlavně zvukově.

Už jsme naťukly kostýmy. Ty si už ladíte? A co jak bude na kterou písničku?
Vymýšlíme, tvoříme, všechno je stále v procesu. A pořád se něco nového objevuje… a tohle by taky bylo dobrý a tohle taky… Momentálně mám v telefonu asi dvacet kostýmů. A dvacetkrát se fakt převlíkat nechci. Takže zatím je to tak, že si posíláme návrhy.

Pracujete se stejným týmem lidí jako na Lucernách?
Většinou je to ten stejný tým lidí, se kterým řeším věci od světel po zvuk.

Máte ve všem hlavní slovo?
Tím, že na tom pracujeme s manželem, je to takový náš podnik „Tereza Mašková s.r.o.“, je spousta věcí, které já nevidím, nebo nemám takovou představivost, takže jsme si to rozdělili. Na něco je dobrý Oliver (Žilák, manžel a manažer Terezy Maškové, pozn. red.), na něco zase já. Třeba co se týká světel a světelných show, tak to já fakt nevidím. Nechám si poradit, ale samozřejmě to spolu konzultujeme, a když se mi něco nelíbí, vymyslíme to jinak.

Váš muž je producent televizních show, ale dělal i na hudebních albech. Na to vaše jste ho nezkoušela zapojit?
Všechno spolu nonstop konzultujeme, včetně mé hudby. I když ji nedělá on, je u té tvorby pořád a vždycky má co říct. Má to producentské ucho, slyší věci, které já neslyším a vždycky má moc dobré nápady, co se týče produkce.

Co bude po růžovém O2 universu?
V březnu vyrazím na turné k nové desce, které bude mít osm zastávek.

Budou podobné tomu pražskému?
Určitě bych byla ráda, kdyby se nějaký koncept zachoval, ale samozřejmě chceme i něčím překvapit. Věřím a doufám, že turné navštíví i lidé, kteří přijdou do O2 universa, takže určitě nějaké změny budou.

Jaké jsou teď vaše nejbližší pracovní plány? Můžeme vás někde vidět a slyšet naživo?
Brzy vyjde další singl z nové desky. Pořád hraju v Hudebním divadle Karlín v Bodyguardovi. Myslím, že se bude hrát ještě hodně dlouho. A další plány? Jsem ráda, že jsem dokončila a vydala desku. V plánu je víc videoklipů, než bylo k předchozímu albu. Je toho před námi hodně.

Zpracovala: Liv Boková, foto: archiv Terezy Maškové, Adam Karaffa
Témata: Tereza Mašková, (Ne)budu sedět v koutě, O2 universum, Jakub Mahdal, Oliver Žilák, pop