ROZHOVOR | Tereza Mašková: V životě někdy létám na obláčku a potřebuju, aby mě někdo vrátil na zem

Kdo a co vás v tvorbě nejvíc inspiruje?
Myslím, že to jsou většinou lidé, se kterými dělám, se kterými se dostanu do styku. Například, když se něčeho bojím, a někdo mi řekne: „Hele, neboj se, prostě to zkus. Děláme hudbu, ta má dělat radost.“ Mám spoustu vzorů a líbilo by se mi třeba mít i takovou hudbu, ale člověk většinou stejně skončí u toho, co je pro něj dobré, u toho, co je on. Opravdu nebudu rapovat.

ROZHOVOR | Tereza Mašková: Mám potřebu říct svůj názor, být respektovaná, být slyšet, být vidět

Prozraďte nějakou konkrétní zpěvačku, kterou máte hodně ráda.
Beyoncé pro mě vždycky byla a je královna se vším všudy. To, jak zpívá, jak se hýbe, jak vypadá. Obrovským pěveckým vzorem je pro mě Jennifer Hudson.

Zmiňovala jste, že kdybyste chtěla dělat to, co zpívá Jennifer, tady by to neprošlo. To platí?
Pořád si to asi myslím.

Proč si to myslíte?
Deska, kterou mám od ní moc ráda, je R&B a nemyslím si, že by v našem českém rybníku jelo R&B nějak ve velkém. Třeba to někdy vyzkouším, ale nemyslím si, že by to u mě fungovalo, hlavně ne v angličtině. Je to tak, že mě vlastně baví čeština, mám ráda, když tomu, co zpívám, rozumím já a rozumí tomu i fanoušci, že si se mnou můžou na koncertě zazpívat. Přijde mi, že v angličtině, třeba i v rádiích, všechno kolikrát úplně splyne.

Jen růžová to může být. Tereza Mašková roztančila vyprodanou Lucernu

Co vás nejvíc motivuje dělat nové písničky?
Hlavně se chci pořád posouvat dál, zkoušet nové věci, mít hity. Mám obrovský sen zakořenit v Česku, aby když se řekne Tereza Mašková, spojili si mě lidé s písničkou. Teď je to „to je ta co má ty růžový vlasy, vyhrála SuperStar“. Moc bych si přála, aby to bylo „to je ta, co má tuhle písničku, to je ta dobrá zpěvačka“. Ne, že je to holka s růžovou hlavou, co zpívala třeba písničku Věry Špinarové. Samozřejmě si toho vážím, ale… Možná tohle je ta motivace pořád pracovat dál.  

Jak to poznáte, že už to tam je?
To nevím, možná budu takhle pracovat do konce života. Netuším, jestli to poznám, ale momentálně to ještě necítím. Doufám, že až to ucítím, tak...

Jako „zakořeněné“ zpěvačky se mi vybavují Lucie Bílá nebo Iveta Bartošová. Tím se dostáváme ke Třem oříškům. Pomýšlíte letos na nějaké vánoční překvapení?
Moje nová deska je sama o sobě takový předčasný vánoční dárek. Letos vánoční nová vánoční písnička nebude, ale jednou by se mi líbilo mít i vánoční album, na kterém bych si dala záležet. To už abych v létě začala. Teď ne, nebo o tom aspoň nevím. Třeba přijdu domů a možná někdo řekne… (s úsměvem)

Párkrát jste o sobě řekla: „Jsem takovej blázen." V čem?
Třeba v tvorbě nebo tak obecně v životě někdy lítám na obláčku a potřebuju, aby mě někdo vrátil na zem. Řekl mi: „Klídek, musíme všechno hezky postupně.“ Někdy mám i takový… Říkám tomu „tupý humor“. Taky lítám na pódiu, skáču. Ve všem se snažím hledat to dobré, nevidět tam to zlé, otočit si to.

ROZHOVOR | Tereza Mašková: Snažím se být hlavně sama sebou

Jde vám to snadno?
Přetočit si to ano, jenomže pak se ukáže, že ne vždycky to se mnou lidi taky myslí dobře, takže se spálím, ale snažím se v tom sebe samotnou změnit. Uvědomovat si, že nemusím všem vyhovět na úkor svého času. Nebo to, že i když nechci, udělám něco jen ze slušnosti. Učím se říkat ne. A to se týká práce i soukromí. Ještě to bude dlouhá cesta.

Jak se od SuperStar změnilo to, jak zvládáte popularitu?
Mám pocit, že teď už to neřeším. Cítím se pořád stejná. Zpívám, lidé mě poznávají, což je super, vždycky jsem si to přála. Taky vím, jak je těžké se takhle daleko dostat. Může se to zdát jako klišé, ale opravdu si toho vážím a vím, že nic není samozřejmostí.
Když vyjdu na ulici, kolikrát si ani neuvědomuju, že jsem nenamalovaná a v teplákách a s drdolem na hlavě, že mě lidé poznají a že jsem v uvozovkách celebrita. Je to zvláštní, když teď o sobě takhle mluvím.  
Začátek po SuperStar byl opravdu těžký, to jsem nevěděla, jak se jmenuju, nevěděla jsem, co mám dělat, s kým budu dělat, jak věci fungujou. Jo, nevěděla jsem… teď jsem o něco moudřejší.

Nevím, jestli to s tím souvisí a chceme to říkat, ale příští rok vám bude třicet…
To je jako moc?

Jistěže ne. Ale říkala jste, že je váš sen, aby vás lidé vnímali jako osobnost, která je dobrá zpěvačka, něco jim říká apod. I s tím, že jdete i na rozhovor na kameru nenalíčená. To napovídá, že jste se spoustou věcí v pohodě.
Rozumím. To je asi pravda. Ano, mám ráda make-upy a když mě profík nalíčí tak, že se pomalu v zrcadle nepoznávám, to je super, cítím se v tom dobře. Zároveň, teď když jsem tady, sedím s vámi nebo budu sedět někde jinde na rozhovoru, chci to být pořád já, prdlá, praštěná Tereza, nechci si na nic hrát. Když se ukáže, že se přetvařujete nebo hrajete nějakou hru, že jste nebo chcete být někdo jiný, lidi vám to stejně nesežerou.
A možná proto mě ti mí fanoušci mají tak rádi, že i když jsem nenamalovaná a řeknu třeba i blbost, vidí, že jsem to já. Možná v tomhle jsem se od SuperStar posunula. Už se nebojím říct svůj názor, co si myslím. Samozřejmě ne úplně naplno, ale řeknu.

Vytvářím si bubáky nebo sítě, které mě stahují

Taky sdílíte na sociálních sítích řadu nejniternějších záležitostí. S novou deskou začíná vaše nová éra. Jak je to myšleno?
Chtěla jsem, aby byla jiná, dospělejší. Proto pro mě jsou tolik důležitá témata, která na té desce otevírám. Ať je to třeba... Kdyby zítra skončil svět. Je to docela textově napálené v tom smyslu, že umíráme každou vteřinou. Ta písnička má takhle silný začátek. Je o životě, že tady nebudeme dlouho. Čas běží fakt rychle. Nejsou to jen texty o lásce, o vztazích, ač se tam objevují. V tom je to pro mě nová éra, že ač třeba na to nevypadám, uvažuju nad životem, i nad smrtí. Proto to vnímám jako novou éru, nechci říct, že novou Terezu, to ne.

Když vy si takhle nad něčím přemýšlíte…
…potřebuji terapeuta.

Tereza Mašková interview: Moje první deska bude mišmaš, druhá už vyprofilovaná

Možná tvorba je terapie. Takže si třeba řeknete, že chcete o něčem udělat písničku, protože téma může oslovit hodně lidí?
Ano, třeba písnička Rány vznikla tak, že mě něco tlačilo, abych zhlédla všechny filmy Rocky. Tam je tolik věcí tak krásně řečených, že jsem si některé ty věty zapisovala, a pak jsem s tím šla za Jendou a řekla jsem mu: „Jendo, rány. Pořád dostáváme od života rány. O tom musí být písnička.“ Jsou to témata, co zažívá každý člověk. Dostane pecku a zase se musí postavit na nohy a něco vybudovat znovu. Takže ano, myslím si, že i pro mě je to vlastně terapie.

O čem jsou Královny?
Tu písničku mám moc ráda, protože vznikla na songwriting campu, kde napsal text Kristian Komedie. Byla jsem na tom kempu strašně nervózní, protože jsem vždycky nervózní, když se mám seznamovat s novými lidmi a mám tvořit hudbu. Královny jsou o tom, abychom se nevzdávali. O tom, že i když nevstaneme správnou nohou, nebo nás někdo naštve, potopí, bojujme dál, to je život. Co děláme, je boj, ale nevzdávat se a jít do toho naplno. Takhle cítím Královny. A je to mířené na ženy. Budu teď trošku feministka. Prostě jsme královny a musíme bojovat, nedat se.

Plzeň zaplavila růžová. Tereza Mašková zvedla Šeříkovku ze židlí

Objevuje se vám v životě někdo, kdo by se snažil vás srážet?
Asi bych to neřekla úplně takhle doslovně, vždycky se najde někdo, kdo vám chce dát najevo, že bez něho nebo bez něčeho jste nic nebo že ho potřebujete. Ale řekla bych, že největším protivníkem jsem já sama.
Vytvářím si bubáky nebo sítě, které mě stahují. Někdy si to dělám sama, někdy moc myslím na druhé, aniž bych myslela na sebe.
Ráda bych se naučila to, že já jsem na prvním místě, v tom nejlepším smyslu. Je to můj problém, že moc myslím na ty druhé, jak oni se cítí, a nemyslím na to, jak se cítím já. Možná moc očekávám od lidí, že se ke mně budou chovat tak, jak se k nim chovám já. Ale to tak nefunguje. Takže to se taky učím.

V lednu budete mít největší koncert kariéry – Růžové O2 universum, ale to bude až po Vánocích. Máte je ráda? Těšíte se na ně?
Mám a nejvíc na nich mám ráda, že jsou všichni rozněžnělí, vánoční koncerty, vánoční městečka, všechno svítí, bliká. Vždycky se pronajme chata a tam jsme všichni, celá rodina. Dělá se bramborový salát, hrachovka… Budu s rodinou na chatě a těším se moc, protože přes rok nemám moc šanci je vidět tak často, jak bych chtěla. O Vánocích si pak hodně povídáme nebo hrajeme nějaké hry, chodíme na procházky, jíme, pijeme, spíme. Taková standardní vánoční nálada, co je asi v každé rodině, takže na to já se těším.

A na závěr prozraďte své nejoblíbenější vánoční písně.
Před dvěma lety jsem si koupila gramofon a vinyl Andrea Bocelli A Family Christmas. Miluju jeho hlas, takže mě tak jako provází, ale jinak jedu nonstop Vánoce, vánoční desky. Mám moc ráda, jak české, tak i ty zahraniční.

Zpracovala: Liv Boková, foto: archiv Terezy Maškové, Adam Karaffa
Témata: Tereza Mašková, (Ne)budu sedět v koutě, O2 universum, Jenda Vávra, Oliver Žilák, pop