ROZHOVOR | Žanet.: Nerada bych nad něčím mávla rukou

Nedávno jsi měla kulatiny. Tajnou oslavu pro tebe přichystal partner Thom Fröde. Myslela sis, že jdeš na oslavu někoho jiného. Opravdu jsi to nečekala?
Říkala jsem si, že když už nějaká oslava, tak spíš další víkend, takže nečekala a byl to vážně šok. Ještě jsem přitom přepadení, kdy na mě všichni křičeli všechno nejlepší, držela dárek pro mou kamarádku, pro kterou oslava původně měla být. Takže fakt sranda.

ROZHOVOR | Žanet.: Konečně můžu svoje ujetosti nechat vyplout na povrch

Na oslavu sis vzala tričko Foo Fighters. Jak moc tě zasáhla smrt Taylora Hawkinse?
Vlastně jsem si ho vzala nějak intuitivně, pro pocit, že s Foo Fighters držím. Nebylo to hezký probuzení, Taylor se zapsal jako jeden z nejlepších a nejsympatičtějších bubeníků na světě. Mrzí mě to vůči ostatním, co musí jako kapela a rodina zažívat. Smrt je divná.

Když jsme u těch zesnulých. Prý je tvým přáním navštívit hrob Jima Morrisona. Proč?
Od doby, co jsem přečetla knihu Nikdo to tu nepřežije, se pro mě stala jednou z Biblí a velikou inspirací. Jimyho filozofie, básně a jeho pohled na mysl mě vtáhly a potřebovala jsem číst všechny odkazy, co v knize jsou. Od tý doby si s ním potřebuju ještě pár věcí vyřídit. Tak asi proto ten hrob. (úsměv)

Jaká jsou tvá další přání?
Abych řekla pravdu, tak abychom byli všichni zdraví. Od doby, co jsem se stala mámou, mám priority na úplně jiným místě. Ale dobře, kdyby se to muselo týkat muziky, tak bych ráda zažila koncert Deftones, Psychedelic Porn Crumpets, a pak bych si ráda už konečně našla tu vlastní vysněnou kapelu.

Mnozí tvoji fanoušci si přejí, abys vydala debutovou desku. Jak to vypadá s EP, které mělo vyjít už před rokem? A jak moc se výsledná představa proměnila od plánované?
Myslela jsem si, že to bude všechno trochu jinak. Vedle mámy jsem se stala znovu paní učitelkou, a tak je ten čas najednou ještě šílenější hledat než předtím. A hlavně i energii. Z toho, co dělám mě baví absolutně všechno a nerada bych nad něčím mávla rukou. Jen jsem ještě nepřišla na ten správný systém, aby to bylo pro všechny fér a produktivní. K tomu jsem teď ještě našla oblibu v animaci, která je dost časově náročná, tak se s tím ještě dost peru. Tím pádem se i výsledná představa malinko mění, ale já to mám takhle ráda. Všechno je tak pěkně vyždímaný na 100 % a vlastně z toho výsledku bude něco, co se nedá naplánovat. Už se na to těším!

Hudbu a produkci ti obstarává partner Thom. Jak vám to klape po pracovní stránce a jak moc to zasahuje do rodinného soužití?
Já jsem za to nesmírně vděčná, bez něj by byla jen písmena. Baví mě, jak mou představu dokáže zrealizovat. On je se vším rychle hotový, kdybych nebyla "lajdák", to album už by vyšlo dvakrát. Pracujeme na věcech, jak to jen jde, ale nejvíce po večerech, když už Miki spí. Vlastně se ani nedá říci, že by to nějak zasahovalo do našeho soužití, jelikož hudba je naštěstí součástí našich rodin, a to je obrovská výhoda. Láska.

S Thomem jste měli na podzim koncert. Budete v podobných "dýcháncích" pokračovat?
Zatím jsme se o ničem takovém nebavili, ale třeba takový rodinný koncert zopakujeme.

Jak vidíš svůj svět, ukazuješ ve svých klipech, kde ho popisuješ surrealisticky. Je opravdu takový? Nebo jsi nám ještě nedala nahlédnout do všech koutů a úplně ses vyjádřila?
Já myslím, že zrovna surrealismus je dost o nekonečnu. A jestli všechno půjde, jak má, tak jsem spíše na samotném začátku. Zní to možná děsivě, hlavně teda pro mě, ale napadají mě šílenosti každý den a asi proto to potřebuju ventilovat a otravovat tím ostatní.

Po více než ročním tichu jsi vydala singl Lehká, kterou jsi napsala na popud věčného problému žití sama se sebou. Stále to i s přibývajícím věkem platí? A jak s tím bojuješ?
Právě proto jsem měla zapotřebí k tomu udělat klip, aby to dostalo ten správný úhel pohledu. Já si naivně myslela, jak mi to uleví, ale spíš naopak. (smích) Popravdě nevím... Lidi kvůli tomu meditují a učí se být sami. Asi to všechno budu zkoušet zase znova, jinak mi ta holka nikdy nedá pokoj. (smích) Sůl v kafi už další roky nezvládnu.

Písničku doplňuje tebou vytvořené video. Jak dlouho jsi ho po večerech dělala? Co bylo nejtěžší? A co tě nejvíc baví na kolážích?
Stálo mě to několik spánků, ale když to vezmu od prvního záběru, tak to trvalo půl roku. Já si vždycky sednu, zavřu oči nebo se dívám do blba a ty představy se sázej jak brambory. Takže takzvaný storyboard mám vytvořený hned. Hlavně si to musím zapsat a rozvrhnout, co je potřeba vytisknout. Nejpracnější je to vystřihování různých obrázků a detailů. A pak už jen fotit každý malý pohyb a fotit a fotit. Teď jsem posledně dělala lyric video na mou další píseň Havraní kruh a vyšlo to na necelých tisíc fotek. Kdybych nechodila do práce, asi by to celé byla záležitost na pár týdnů. Na tom to bylo asi to nejtěžší, ta touha to dodělat. Šíleně mě to baví. Baví mě, že tahle metoda nemá žádné hranice a můžu vlastně cokoliv. O to je horší se někdy zastavit. Ten proces je šílený a zábavný.

Kdyby po tobě někdo chtěl obdobný vizuál. Šla bys do toho? Nebo budeš tvořit jen pro sebe?
Jasně, já bych vážně ráda. Potřebuju, aby mi někdo nastavil hranice. Chtěla bych si to rozhodně vyzkoušet. Určitě bych byla i rychlejší. Tvořit pro sebe je vážně trochu peklo. (smích)

S tebou se pojí i výrazná image a žluté vlasy, o jejíž barvě jsi řekla, že zapadá momentálně do tvé životní filozofie. A ta je jaká?
Jednou se mě při rozhovoru zeptali, co bych řekla svému já. Řekla jsem “buď dobrá” a "žlutá dobrá je". (smích)

V souvislosti s připravovaným EP jsi prohlásila, že bys chtěla lidi vtáhnout do věcí, kterým nedáváme tolik pozornosti a jsou přitom podstatné pro naše žijí s ostatními. Co jsi tím konkrétně myslela?
Ano, mám tu pár témat, které jsem ze zkušenosti chtěla vypíchnout, napsaných. Většinou jsou to problémy v komunikaci mezi lidmi, o empatii a úhlech pohledu. Nezní to na první pohled asi nijak objevný, ale když se nad tím člověk pozastaví, většina problému vzniká právě z nich. Ale víc snad prozradí písně.

Po mateřské ses vrátila do školství a začalas znovu učit. Jak moc jde skloubit rodičovství s prací a tvojí sólovou kariérou?
Zatím je celkem složitý rozdělit kreativitu do všech sfér, je to super a super náročný. Navíc má jít o naučnou kreativitu a já bych nerada něco z toho zanedbala. Takže se zatím učím, jak s tím režimem naložit tak, aby to za něco stálo. Do toho se furt doma pereme s nemocemi, takže od začátku školního roku je to šílenej kolotoč. Snad se to již brzy usadí a budeme s tím vším nějak líp nakládat.

Ty jsi kdysi prohlásila, že tě baví dívat se na svět očima dětí. Mám to chápat tak, že jsi zůstala duší věčným dítětem?
A asi to jen tak nezmizí. Proto jsem asi zůstala ve školství, komunikace s dospělými mi někdy nahání hrůzu. S dětmi je to jiný.

Jak moc ti mateřství pomohlo popustit uzdu kreativitě a sólové dráze?
Miki mi v tom pohledu pomohl nejvíc. Člověk by řekl, že bych mohla konečně dospět. Ale myslím, že jeho úkolem byl právě opak. A je to parťák se vším všudy. I když je to někdy dost šílený se vzájemně v sobě vyznat, ale kdy není, že jo. (smích)

Ty jsi odjakživa fascinována Stanislavem Grofem, což je průkopník holotropního dýchání. Co tě fascinuje na světě halucionogenů a hypnóz?
To vlastně probudila kniha o Jimu Morissonovi. A hypnóza mě fascinovala vlastně už od malička. Můj strýc se tomu věnuje a pokaždý, když se vidíme, o tom vedeme dlouhé debaty. Co se týče halucinogenů, tak dle přečtených knih (od S.G. především) a jiných článků, mě ve zkratce fascinuje, kam až lidská mysl dokáže sáhnout. A jak psychedelika umí pomáhat i duševně nemocným a kam se výzkumy postupně dostávají. Vážně mě to baví studovat a číst různé zážitky od lidí. Je to součástí isnpirace.

Ale zpět k hudbě. Když jsme spolu dělaly předchozí rozhovor, uvedla jsi, že ti kapela chybí (v souvislosti s pauzou Nanosféry). Nyní se chystáš v rámci sólo projektu zapojit i další muzikanty, abys písně předvedla i naživo?
To je dalších z priorit, pro ty koncerty to přece všechno člověk dělá. Ráda bych našla pevnou strukturu, aby se to netýkalo jen mě, ale aby to tvoření byla jedna velká zábava. Tak puťa, puťa. (smích)

Text: Hana Bukáčková, foto: Ondřej Soukup
Témata: Žanet., Thom Fröde, Lehká, Nanosféra, Havraní kruh