Tomáš Klus interview: Ve vodách mainstreamu jsem pankáč

Tomáši, začala škola, jaký jsi byl student? 
Vzornej. Nebyl jsem šprt, nebo možná vlastně byl. (smích) Zároveň jsem byl kašpar, třídní šašek. Odjakživa jsem nesnášel konfliktní situace, takže jsem vždy působil jako tlumící polštářek mezi pedagogy a žáky. Když došlo na tuhost, byl už někdo na někoho zlej, ať už z jedné nebo z druhé strany, byl jsem tam.

RECENZE: Nejbarevnější deska Tomáše Kluse nás učí, co je v životě důležité

To ti vydrželo do současnosti.
Myslím, že jestli má člověk v životě nějaké předurčení, pak se já snažím harmonizovat prostředí. 

Jaké předměty tě ve škole bavily a které naopak ne?
Nebavila mě matematika, jak padla slovní úloha, šlo to rovnou druhým uchem ven. Na ni jsem neměl patřičný software. Bavil mě dějepis, čeština, tělák a pěstitelské práce - rejpat se v zemi. Ale spíš jsme místo toho chodili na procházky. Občanka byla dobrá, když jsme brali věci mezi holkama a klukama, to bylo super. (smích)

VIDEOROZHOVOR: Tomáš Klus o novém albu SpOlu (I.) - Jsem jako houser, písničky si musím vysedět

VÍC JSEM SE SŽIL S TÍM, KDO JSEM UVNITŘ

Se začátkem školního roku souvisí i konec festivalové sezóny. Jak ji hodnotíš?
Skvěle. Od doby, co jsem se přiznal k pravdoláskařství, mnou lidé buď pohrdají, nebo říkaj "Já jsem taky". Víc mě to vyjasnilo. Víc jsem se sžil s tím, kdo jsem uvnitř, a tím líp to můžu projektovat ven. Stojím si za tím, že dokud nebudeme věnovat pozornost věcem, které nás spojují - tedy, že všichni, bez rozdílů, chceme milovat a být milováni -, stejně se nikam nepohneme. Tendence někoho potlačit, ublížit mu, nikdy nikam nevedly. Takže budu makat na tom, aby se o tom mluvilo, vedly se dialogy na toto téma a zároveň nikoho nebudu soudit a říkat, že když to má někdo jinak, je to špatně. Není. Každý máme svou cestu jinou a všechny jsou správně. Každý potřebuje ujít tu svoji cestu, protože po cizí nikam nedojde. 

Ptala jsem se i proto, že jsi v půlce prázdnin způsobil rozruch svým vyjádřením vůči Andreji Babišovi a jeho médiím.
V rámci toho projevu je Andrej Babiš sekundární věc. Bojkot byl jako gesto, které vykřesalo jiskru. Ta měla hodit světlo na gró následujících sdělení, že mně jde o to, aby se aktivizovala občanská společnost, abychom přijali zodpovědnost - bohužel, nehodila ho. Také jsem chtěl, abychom si uvědomili, že to, kde jsme, je naše vina. Svojí lhostejností, letargií, že odevzdáváme svůj hlas a pak si ho nekontrolujeme, se podílíme na tom, že se z nás stává frustrovaná společnost, která si stěžuje na tajňačku a akceptuje strach z toho, že v momentě, kdy se vysloví, bude perzekvována. A to je podle mě děsivý. Takže jsem potřeboval nějakým způsobem zasáhnout.

AUDIO: Tomáš Klus zpívá o Babišovi i Zemanovi. "Pravda je žezlem v rukou lháře," zní z protestsongu

Neříkám, že jsem politolog, ale jsem člověk, který každý ráno, když snídá, čte politickou rubriku. Zajímám se o politiku a rád si o ní povídám s lidmi. Myslím si, že v tom mám jakýs takýs přehled. Samozřejmě, že neumím mapovat všechny kauzy, a v momentě, kdy bych se dostal do střetu s nějakým kovaným politologem či politikem, jdu do kytek. Pro mě osobně je důležitější vnitřní pocit z lidí, se kterými se setkávám. Opravdu mi není sympatický to, co tady vyvádí Andrej Babiš, když si centralizuje moc do svých rukou. Není to fér. Nejvíc nefér mi přijde, že když dostane otázku a neví odpověď, zaútočí. Vezou se na tom komunisti, kteří tuhle rétoriku přejímají, zveličují a začínají popírat historická fakta. Začínají z toho bujet domobrany, vždyť kdysi z takových podmínek vznikaly lidové milice. Takto se komunisti v padesátých letech dostávali k moci, takže pozor na to! Pak jsou tady lidi, kteří politiku berou čistě jako byznys, což je SPD, ale to je podle mě strana, která se sama sežere jedem, který plive. Z toho takovou obavu nemám.

Nepranýřuju voliče, lidi chápu, protože rétorika politiků může být atraktivní. Hodnotím ale to, co dělají či nedělají. Politika je odrazem společnosti a nechci věřit, že Češi jsou tímhle. Vždyť to není možný. Neříkám: Pojďme do ulic provolávat hesla. O tom to vůbec není. Je to o tom, abychom se spolu začali bavit, zajímat se. Pojďme žít spolu, protože spolu nám je nejlíp. Sdilejme své životy, ale naživo, ne na internetu.

Co se týče toku peněz z Agrofertu, máme ve smlouvě už přes rok klauzuli, že na akcích podporovaných těmito prostředky nehrajeme. A co se týče spolupráce na mediální bázi, je to kosmetika. Bojkot není gró mého poselství, ale světlo, kterým svítím na to být spolu. V tomto směru jsem docela v klidu. Je to jen o tom, že si člověk utře rozmazanou rtěnku a má najednou jasnou konturu kolem svý huby. 

Šel bys do politiky? 
Ne. Nemohl bych s čistým svědomím přijmout hlas od člověka, kterému se líbí moje písnička. Nemohl bych na tom stavět svoji politickou kariéru. 

LÁSCE JSEM DÁVAL NEJVĚTŠÍ ŤAFKY

Mnozí by si mohli myslet, že nová deska SpOlu bude o politice, ale je především o lásce, k rodině, ženě, dětem. Před rokem a půl jsi říkal, že máš tři cesty, jakým směrem by mělo vést album. Proč zvítězil právě tento a jaké byly ty další?
Protože je nejautentičtější a já vnímám roli písničkáře v souladu s tím, co prožívám a o čem zpívám. Před šesti lety, když jsem potkal svoji ženu, zasáhla mě Proměnamě. Pro ni jsem napsal desku a byl to pro mnohé šok. Cítil jsem, že bych to měl publiku nějak vysvětlit. Paradoxně v životě člověk nejvíc ubližuje těm, které nejvíc miluje. To jsou ty moje lásky. Děvčata. Ve svém životě jsem nejvíc ubližoval svým láskám. Nikdy jsem nedělal nic zlého, špatného, jediné, čeho jsem se dopustil, bylo, že jsem si usurpoval lásku. Zpětně mě mrzí ty tokací řeči kolem děvčat, když jsem byl ještě lovec. Celkově jsem lásce dával největší ťafky a na desce se to snažím popsat na svém osobním příběhu, kdy jsem přelétával z kytky na kytku a bylo mi jedno, jestli ji pak zasáhne krupobití, nebo ne. Proto svoji desku věnuju lásce, a to ve všech podobách. 

Tomáš Klus věnuje nové album SpOlu lásce ve všech podobách. Zpívá rock, folk i hospodskou odrhovačku

Na desce je dvacet jedna písniček z osmdesáti, které jsi napsal. Co se stane s tím zbytkem?
Zmizí v propadlišti dějin. Mám složku, kam ty nepoužité schraňuju. Co tři roky, sama zmizí. A občas se objeví skica, kterou někdy, třeba až mi bude osmdesát, vydám jako Koš Tomáše Kluse (smích). Neumím používat věci z koše z toho důvodu, že se snažím být autentický. Nemůžu vydat to, co je pět let starý, to bych lhal lidem a sám sobě. 

V úvodu Mořeplavců je slyšet děťátko. Zvolání "Tatí" patří Josefíně?
To je Alfréd. Byli jsme v Dominikánské republice na dovolené. Miluju, jak tam mohu pod otevřeným nebem tvořit. Seděl jsem pod obrovským mangovníkem, kam za mnou chodily děti, něco mi nosily, říkaly. Tak to bylo i s Alfrédem, který na mě při nahrávání mluvil, a tak jsem to tam nechal. Původně jsem si tam jel pro tři písničky, mimo jiné i pro song Tuponi, který nese hlavní zprávu desky, i když je to jedna z nejpatetičtějších věcí na na ní. Když jsem ji dopsal, řekl jsem si, že už je opravdu hotovo. 

Na konci písně Mořeplavci  je úryvek z lidové písně Japonečka. Proč jsi ho použil?
Kdysi jsem měl koncept, že bych přetlumočil svoje hitovky z dětství do nových písniček. Toto byl takový pseudopokus o to. Další je v Malým větru, kde je trochu slyšet Dajána. Japonečka byla jedna z písní, které jsem často jako malej zpíval,  jezdil jsem s ní po různých soutěží. Je o tom samém jako Mořeplavci, což mi došlo v momentě, kdy jsem písničku dokončil.

NA SÓLOVKU DOJDE

To byl tedy druhý směr cesty k desce. A ten třetí? Že by sólovka?
Ano, na tu dojde. Už i kluci z kapely mi říkali, ať ji udělám. Těším se. Kluci mi dávají kreativní limity. Ve vodách mainstreamu jsem pankáč. Když bych ti pustil nějaký demáče, pomyslíš si o mně, že jsem úplný blázen. Například to začne jako folková písnička, v půlce je to koleda a končí to jako trance. Třeba to je právě ta moje cesta, abych přestal cenzurovat sám sebe a poslechl kluky, nechal si volnou ruku a udělal blázinec. 

Album je různorodé i tak. Jakou písničku považuješ za největší experiment?
Hlasymse je největší experiment z hlediska žánrů a toho, co fanoušek ještě dokáže pobrat. Desku přirovnávám k Rackovi v rámci smělosti. Refrén v Karavanu je přehnán přes tolik přístrojů, že se písnička změní v hmotu, která se přelévá. Teď k ní pojedeme točit klip - v půlce září odjíždíme karavanem s Tamarou a dětmi do jižní Francie. Od samého začátku našeho vztahu si slibujeme, že se tam spolu podíváme. Než jsem ji požádal o ruku, byla měsíc ve Francii a psala mi odtamtud krásné zprávy, že bych tam byl šťastnej, že jsou tam šílení hipíci. 

Příští klip bude tedy ke Karavanu?
Kdepak. Rezignovali jsme na rádiové singly, takže jsem Jordana Haje a Givinara Kříže poprosil, ať si sami vyberou věc, ke které by udělali klip. Chtěl jsem, aby to navazovalo na A pak. Vymysleli skvělou věc na Dobrodružku, což je mimózní písnička, která rozhodně není singlová a má sociální přesah, ačkoliv to bude love song, love klip. Natáčet ho budeme v těchto dnech. 

Tomáš Klus vydává album SPOLU. Koncem října naváže na stejnojmenné tour

Na desce se nachází bonus Flusnu od Honzy Jelena (technik kapely, pozn. redakce). Odkud vzešel nápad zapojit Honzu?
Je fakt, že je smělý, když song zařadíme do playlistu. Vzniklo to při přípravě Proměnamě, kdy jsem si vymyslel, že napíšu melodii na countryovku. V té době se Honza zamiloval do holky, kterou si teď vzal, a napsal jí tohle. Řekl jsem mu, že je to dobrý že už to přetextovávat nebudu.

S novou deskou souvisí i nový merch pro fanoušky.
Budeme mít dvoukruhový merch. Jeden bude propagovat hodnoty, které razíme. Hodnoty jako láska, pravda, soucit, přátelství. Chci udělat happening toho, co můžeš mít na sobě, a bude to znamenat: Jsem otevřený, mluv se mnou. Něco ve stylu Free Hugs. 

Součástí alba jsou náramky v několika barevných variacích. Má každá barva něco symbolizovat?
Ne, jsou jen čistě odvinutý od základního spektra barev na obalu. 

JE TĚŽKÉ NAJÍT SPONZORA, KDYŽ MÁŠ V NAŠÍ ZEMI NÁZOR

S novou deskou vyjedeš na turné. Předkapelou bude opět seskupení Matyáše Vordy a Františka Boříka z Mandrage - projekt Meme. Pódiovou scénu obstará právě Matyáš. Můžeš k turné prozradit ještě něco dalšího?
Chci přehrát celou desku. Strašně mě baví kontrast toho, že bude ve větším prostoru vyvolán komorní pocit. Bude to hodně umírněný a spíš se to bude snažit nevybočovat. Scéna nebude brát pozornost písničkám. Hudba si udělá efekty sama. Chtěl bych, aby se na jarní části vyskytli lokální hosté a bylo to celé spontánní. Zatím to je v plenkách. Bude záležet i na tom, kolik seženeme peněz, podle nich se rozmáchneme. Ale je těžké získat si partnera, když máš v této zemi názor. Firmy se bojí, že nebudou mít kšeft. Zatím nevím, kdy a kde bude křest, ale přál bych si, aby mi desku pokřtili Zdeněk Svěrák s Jaroslavem Uhlířem, které jsem zatím ještě neoslovil. 

Obal vznikl díky šikovným rukám tatéra Ondrashe. Ten je součástí iniciativy Zkruhu, kde se lidé nechávají tetovat, aby přispěli na konkrétní dobrou věc - pomoc dětem. Propojíš desku a turné s tímto dobročinným účelem? 
To je věc, kvůli které jsme se s Ondrashem dali dohromady. Deska se původně měla jmenovat Zkruhu nebo Z bublin, ale pak mi daleko rozumnější přišel název SpOlu. Spolupráce bude pokračovat především na koncertech. Bude na nich probíhat sbírka a také část vstupného (našich honorářů) půjde právě na tyto účely.

Jednou jsi říkal, že kdybys nebyl zpěvák, byl bys asi žurnalista. Jakou otázku by sis rád položil?
Už se to změnilo, byl bych někým jiným. (smích) Otázka by zněla: Jak to myslíš jako? A odpověděl bych si: Upřímně.

A čím bys tedy byl, když ne zpěvákem?
Mám moc šikovnou ženu, která mi dopřává svobodu tvorby, takže se nemusím nikam tlačit a dokázala by nás určitě všechny uživit. (úsměv) Vydal bych se tedy hledat pravdu skrz zprostředkovatele, různá náboženství, myslitele, indiány atd. 

Text: Hana Bukáčková, foto: Marek Holoubek (rozhovor), Tomáš Třeštík (promo)

Témata: Tomáš Klus, SpOlu, A pak, Tamara Klusová