Stanislav Staněk - Jeden z prvních představitelů bigbítu v Česku byl členem George & Beatovens. Na kytary nejen hrál, ale sám je i stavěl

Stanislav Staněk se narodil 2. ledna 1952 v Praze. Už jako předškolák začal hrát na housle, ale legendární film Starci na chmelu způsobil, že vzal v šesté třídě do ruky kytaru. Po absolvování gymnázia postoupil na lékařskou fakultu, z jeho připravované kariéry zubaře však sešlo. V Tanečním orchestru lékařské fakulty později přejmenovaném na Orchestr pod Skálou hrál repertoár The Beatles. Díky kapelníkovi Pavlu Skálovi se stal Staněk členem plzeňské beatové scény. "V jeho hudebním životopise se začínala objevovat jména jako Labyrint, Odyssea (dříve Koule), ale nakonec nabyl vrchu Pavel Půta, na dlouhý čas Staňkův souputník na písničkářské scéně," píše se na webových stránkách, které se věnují osudům spoluhráčů Petra Nováka.

Zemřel Stanislav Staněk. Stál u zrodu českého bigbítu

Značka Půta-Staněk se etablovala v amatérském Divadle Pod lampou a uspěla také na celostátní přehlídce klubové tvorby ve Valašském Meziříčí v roce 1978. S Půtou natočil Staněk o rok později folkový singl s písněmi Červená knihovna a Hrajeme sólo provázaný s tehdy angažovaným Festivalem politické písně v Sokolově. Stejná dvojice také přispěla na country-folkový výběr Prázdninový Expres, kde se objevila její píseň Dík občanský průkaze po boku skladeb zavedených skupin Schovanky, Fešáci nebo Zelenáči. Přesto neměla tolik vystoupení, aby se uživila hudbou a Staněk tak musel pracovat jako "holka pro všechno" v různých zdravotnických zařízeních. Na dráhu profesionálního muzikanta ho nasměrovala až nabídka na místo kytaristy ve skupině George & Beatovens. Duo Půta-Staněk tím však nezaniklo a hrálo v přestávkách Novákových turné.

George & Beatovens & Staněk

Staněk, který na kytary nejen hrál, ale také je stavěl, pro George & Beatovens (později G&B) napsal například hudbu k písni Ahoj čtrnáctiletá, která pochází z LP Ahoj, Tvůj Petr z roku 1983. Dále se podílel na skladbách Je nám fajn nebo Je to levné a silné a dobré z Novákovy desky Memento, která vyšla v roce 1990 a umělecky tehdy spojila pozdější politické oponenty. Textař Michael Žantovský na ni totiž zpracoval příběh o drogách podle stejnojmenné knihy publicisty a spisovatele Radka Johna.

I po smrti Petra Nováka (zemřel 19. srpna 1997 ve spánku na srdeční kolaps a celkové vyčerpání organismu ve věku pouhých jedenapadesáti let) pokračoval Staněk v hudebních aktivitách s kapelou George & Beatovens. Před osmi lety například nechyběl na 9. ročníku setkání fanclubu zpěváka Petra Nováka v Milovicích u Hořic. V milovickém autokempu, kde byli účastníci ubytovaní, se objevil po boku Věry Wajsarové, Karla Kahovce, Viktora Sodomy, J. F. Obermayera, Miroslava Dudáčka, Andyho Seidla či Pavla Půty. "Je úžasný pocit, když mám možnost blíže poznat lidi, jejichž kytary znějí z našich rádií," pochvaloval si jeden z fanoušků setkání. Staňkovu výraznou kytaru můžeme mimo jiné slyšet v Novákově písni Mé desky, mé lásky z úspěšného alba Co je to láska.

Text: Roman Jireš
Témata: Stanislav Staněk, Petr Novák, George & Beatovens