Vydáno 26.03.2021 | autor: Hana Bukáčková
I ti nejslavnější hudebníci, kteří dnes vyprodávají největší haly světa, začínali v klubech. Pro koncerty jde o vůbec nejpřirozenější prostředí, které mu dodává tu správnou atmosféru. A tak jsme se českých muzikantů zeptali, v jakých klubech se cítí jako doma. V posledním díle ankety odpovídali Jugi z UDG, Filip Vondrášek z Fast Food Orchestra, Honza Unger ze Zrní a Petr Škarohlíd z Hentai Corporation.
ANKETA | Klub, kde jsem doma: Petr Škarohlíd z Hentai Corporation vzpomíná, jak vypravili autobus do Divadla pod Lampou a Honza Unger ze Zrní má nejradši zapadlá místa
Klub, kde se cítíme s kapelou doma, má příznačný název. Jmenuje se Doma. Je v Ústí nad Labem, kde jsme žili, vznikli a pořád se tam cítíme jako doma, i když nás to zaválo na různá místa po republice a nikdo z nás tam už nebydlí. V Doma koncertujeme pravidelně každý rok a je to pro nás vždy událost. Sejdou se rodiče, kamarádi, staří známí i staré lásky. Po ústeckém koncertě si vždy dáváme den volna, asi tušíte proč. (smích)
UDG zahráli na Výstavišti. Za bicí pustili fanynku
Nad touto otázkou nemusím dlouho přemýšlet. Je to bez pochyb strahovská Sedmička. Prožil jsem tam celé mládí, první koncerty zahraničních kapel, punkové diskotéky i první koncerty Fast Food. Vzpomínek na klub mám mnoho, těžko vypíchnout jednu konkrétní. Sedmička mě svého času formovala, vnímám ji jako neodmyslitelnou součást mé socializace.
Těch skvělejch míst jsme za dvacet let, co hrajeme, objevili už tolik, že už se spoustu z nich utopilo v paměti a splývaj v jeden radostnej pocit z kapelního života. Mnohý už zanikly a mnohý vznikaj. Pamatuju si na skvělej, dneska už neexistující klub v Nahořanech, v maličkatý vísce, kam ale vždycky přijelo 200 lidí, úplnej zázrak. Mám nejradši tyhle zapadlý místa se silnou, pozitivní atmosférou a srdcařskejma organizátorama.
BLOG│Jan Unger ze Zrní: V těžkých dobách je kultura pro lidi důležitou oporou
A takovejch je víc. Namátkou Pískovny ve Veselí nad Lužnicí, kde se vždycky před koncertem koupeme, Kafé v kině ve Veselí nad Moravou, kde se pravidelně pokračuje v hraní a tancování ještě dlouho po koncertě, Vesnický klub Vaška Koubka, kam za náma tradičně jezdí motorkářskej gang z Dobříše, je úžasně uvolněný a divoký publikum (pravděpodobně proto, že většina lidí pak na místě stanuje a tak nic neřeší), kde se dělá oheň a zpívá u něj do rána a kde jsme se jednou šli vykoupat během koncertu, v půlce písničky Tokio, a pak jsme mokrý začali přesně tam, kde jsme přestali. Nejdelší pomlka v kapelní historii.
To jsou tři tipy, ale takovejch míst je hodně a mám pocit, že spíš přibejvaj, než by ubývaly. Doufám, že přežijou koronu. Věřim, že jo.
Musím zmínit Plzeň, konkrétně Divadlo pod Lampou. Do Lampy se vždy rád vracím, produkční Franta Ikebara a spol. se o nás pokaždé krásně postarali.
Hentai Corporation v Plzni: Živelná smršť převálcovala Divadlo Pod Lampou
To místo mám spojené se vzpomínkami na první hraní mimo Prahu. Jako když jsme hráli před The Switch a chtěli jim poděkovat za přizvání na turné tím, že jsme do Lampy vypravili autobus plný fans z Prahy. Při čekání na bus, se objevovali první pasažéři různě z okolních křoví úplně na mol. Obzvláště kámoš z gymplu zvaný Primitiv, kterej přišel nahej s maskou Médi Pusíka na obličeji.
Řidičem byl bohužel nerudnej strejda se samolepkou Country Radia na palubce. Autobus chtěl v půlce otočit, ale naštěstí se nechal uplatit a zvládl i cestu zpět. Party pokračovala po příjezdu. Podle toho vypadal i můj výkon na podiu, který jsem korunoval tím, že jsem bráchovi chytře slidoval strunama o záda. Záhy se objevily krvavé pruhy, takovej G.G Allin chudých, no, nepoděkoval mi. Příjezd si zákonitě nepamatuji, možná i proto, že už od té doby uteklo hodně vody. Každopádně od toho večera jsme se v Divadle pod Lampou se všemi z klubu sblížili a od té doby se tam cítíme jako doma. Kéž bychom se tam mohli brzy vrátit…
Zpracovala: Hana Bukáčková, foto: archiv iREPORT
Témata: UDG, Fast Food Orchestra, Zrní, Hentai Corporation
