Pábitelská symfonie aneb Hudba v hořkosladkých filmech Jiřího Menzela

Vydáno 07.09.2020 | autor: redakce

Dvornímu režisérovi knih Bohumila Hrabala se podařilo převést hořkosladké okolnosti života na filmové plátno, hudbu používal coby vstupenku do místy až surrealistického světa. Jiří Menzel po většinu života spolupracoval se skladatelem Jiřím Šustem, který dokázal absurdní radosti života jemně podtrhnout. Výjimečný český režisér zemřel ve věku 82 let.

 

Pábitelská symfonie aneb Hudba v hořkosladkých filmech Jiřího Menzela Pábitelská symfonie aneb Hudba v hořkosladkých filmech Jiřího Menzela

„Vždy jsem měl rád hudbu a už na škole jsme dělali pokusy, připojovali k filmům různé nahrávky, jak která hudba změní charakter natočeného filmu,“ popsal Jiří Menzel svůj vztah k hudbě pro magazín Harmonie.

Jiřího Šusta potkal v Armádním filmu, kde jeho budoucí dvorní skladatel točil hudební doprovody ke zpravodajským a krátkým filmům. Podle Menzela měl jeho přítel Bohumil Hrabal rád hlavně operety, do filmových adaptací jeho knih mu ale nijak nemluvil.

Nesmrtelné soundtracky SPECIÁL: Ennio Morricone jako král filmové hudby

„Bez hudby by byly filmy vždycky nuda. Byla by to otrava. Film s hudbou je mnohem snesitelnější,“ řekl pro deník Právo v rozhovoru, který vznikl při příležitosti Music on Film - Film on Music, jehož byl režisér v roce 2005 hostem.  

 

Perličky na dně

Jiří Menzel poprvé pracoval s Jiřím Šustem na jedné z povídek hrabalovského cyklu Perličky na dně, který vyšel v roce 1965. Šust následně složil hudbu pro dalších dvanáct Menzelových filmů. „Od mého prvního filmu mi pomáhal vybírat hudbu. Nejdřív pracoval s hudbou archivní, používal desky a pásky s originálními nahrávkami a také komponoval. Byl mistrem ve svém oboru,“ vzpomínal Menzel na svého kolegu v rozhovoru pro časopis Harmonie.

 

Ostře sledované vlaky 

V roce 1966 získal Menzel Oscara za nejlepší cizojazyčný film, což se v české kinematografii podařilo dodnes pouze třikrát. Tehdy devětadvacetiletý Menzel byl podle svých slov překvapen, protože Ostře sledované vlaky točil především pro české diváky. Zároveň ale doufal, že pomůže Bohumila Hrabala proslavit po světě. Pro snímek chtěli použít americkou hudbu charakteristickou pro období druhé světové války, autorská práva byla ale tak drahá, že Šust raději napsal původní kompozice. Ty po úspěchu snímky vyšly v Americe na vinylových deskách, dočkaly se anglických textů a péče mužského pěveckého sboru.

Skřivánci na niti

Živnostníkům, intelektuálům nebo duchovním, kteří za neochotu poddat se komunistickému režimu skončili na kladenském šrotišti, nebylo příliš do zpěvu. Nezpívaly ani tzv. kopečkářky, které na nedobrovolné brigádě končily po neúspěšných pokusech o překročení hranic. Jiří Menzel dokončil snímek Skřivánci na niti v roce 1969, adaptace na motivy povídek Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet ale skončila na dvacet let zamknutá v trezoru. Můžeme si tak připomenout lehce protivnou pionýrskou píseň. 

Postřižiny

Jiří Menzel nešel po písních se zapamatovatelnými nápěvy, hudbu raději používal jako náladotvornou vstupenku do lehce surrealistického světa Bohumila Hrabala. Příjezd hasičů a záchrana dvou pábitelů z komína pivovaru díky hudbě Jiřího Šusta opravdu působí jako z jiného světa. Postřižiny vyšly v roce 2016 jako audio kniha, v níž se o hudební doprovod postaral Ondřej Havelka s kapelou Melody Makers. Kromě repertoáru prvorepublikových pouličních muzikantů oprášili také filmové skladby Jiřího Šusta.

Slavnosti sněženek

Ve snímku Slavnosti sněženek vykreslil Jiří Menzel „hrabalovské“ Kersko jako ráj na zemi i snovou antitezi šedivých socialistických měst. Jednou z obyvatel zapomenutého světa  byl podivín Liman. Muž připomínající poustevníka vozil své kozy v luxusním voze na pastvu a při degustaci travin jim hrával na klarinet. Například skladbu Podzim, jíž pro snímek z roku 1983 napsal opět Jiří Šust. Všeobjímající idyla ale končí, když dojde na otázku komu patří zastřelený divočák.

Vesničko má středisková

Řidič družstevního nákladního vozu Pávek je duší dobrák, eskapády závozníka Otíka ho ale dovádí k zoufalosti a po žních tak musí k Turkovi. Mentálně zaostalý závozník se tak upne k moderní Praze, jíž vidí jako azyl před Turkem. Příjezd Otíka, který je socialistické metropoli vydán napospas, Menzel ilustroval budovatelskou písní Praha už volá. Ta původně vyšla na albu Děvčátko z Ostravy v roce 1980. Hudbu napsal Dalibor Basler, slova Václav Babula a verzi použitou ve snímku z roku 1985 zpívá Josef Oplt.

Do naší hospůdky

Jiří Menzel proslul filmovými adaptacemi knih Bohumila Hrabala, jejichž svět se z velké části odehrává v prostředí pivnic, sám režisér ale zakouřené prostředí pivních putik nijak nemusel. Jeho nejslavnější herecká role je tak trochu paradoxně elegantní psychiatr Prášek, jedna z hlavních postav televizního seriálu Hospoda. Jiří Menzel se nikdy netajil s tím, že roli přijal především kvůli honoráři. Pivo se mu prý natolik hnusilo, že když už se před kamerou musel napít, hned ho vyplivl. Režisér Jaroslav Dudek pak jeho postavu přepsal na milovníka vína, místo toho ale Menzelovi do sklenice nalévali rybízový džus. Hudbu seriálu měl na starosti Jaroslav Uhlíř, slavnou znělku napsal spolu se Zdeňkem Svěrákem.

red, oh
Témata: Jiří Menzel, Bohumil Hrabal, Jiří Šust, Jaroslav Uhlíř, Zdeněk Svěrák

zavřít