RETRO 90s | Cesta fenoménu Oasis od počátku po album Be Here Now

Oasis se pomalu stávají jedním z fenoménů devadesátých let. Anglie může žít duchem progresivní taneční hudby, ale ve chvíli, kdy se objeví nový singl této manchesterské pětice, propuká celonárodní mánie. Její intenzita a náboj nejsou nepodobné beatlemánii šedesátých let. Starší jedinci si rádi zavzpomínají, pro mladší je šidítkem, které jim umožňuje cestovat časem zpátky. Bratři Noel a Liam Hallagherové a „The Other Three“) (Paul „Bonehead“, Arthurs, Paul „Guigs“ McGuigan a Alan White), jak je nazývána část kapely v pozadí, přináší lidem zpátky melodiku a hitovost nejslavnější kapely moderní hudby.

Třetí vlna Oasismanie zachvátila Británii počátkem letošního léta. 7. července skupina vydala dlouho očekávaný singl D'You Know What I Mean?. Od premiérového půlnočního prodeje v londýnském megastoru HMV uplynul necelý týden a nový singl vlastnil po celém světě již jeden milión lidí. Více než třetina z tohoto počtu se prodala v Británii, čímž se tento singl stal pátým nejprodávanějším britské hudební historie. Singl zároveň anoncoval vydání nového alba Be Here Now.

What's the Story?

Historie Oasis, plná klasických rockových skandálů, provokací a výstředností, by zabrala prostor celého časopisu, nám však zůstává vyhrazeno místo mnohem skromnější. Aktuálnost tudíž dostává přednost před podrobným líčením jejich cesty vzhůru. Koneckonců, příběhy o Noelově přisluhování Inspiral Carpets nebo soubojích se šedým zástupem britpopových narcisů se již dlouho těší všeobecné pozornosti. Proto jen maximálně stručně.

Oasis se na hudební scéně objevili v roce 1994, rázně se vyhoupli do čela rodící se britpopové scény, a vzápětí se stali mustrem pro řadu nenápaditých epigonů. Přišli včas – ne úplně všichni Angličané holdovali taneční hudbě, kytarové kapely (až na několik čestných výjimek) se v té době zmítaly v okovech toporné nemohoucnosti. Anglie opět (pokolikáté již?) hledala nové Beatles. Na titulních stránkách hudebních periodik se každý měsíc objevovala jiná „nejlepší nová kapela v Británii“. Aktuálnost těchto označení většinou pominula, ještě než zaschla tiskařská čerň na „zneužitém“ papíře. Oasis se svým debutovým albem Definitely Maybe zpočátku nastoupili obdobnou cestu, s jedním zásadním rozdílem, že je po několika málo krocích čekala propast nezájmu. Cesta, po které kráčeli, se naopak rozšiřovala a stávala se čím dál víc pevnější. Přirovnání Oasis k legendárním Broukům bylo tenkrát úplně oprávněné. Hudební inspiraci liverpoolskou čtveřicí se ani nesnažili zakrývat. Británie již léta hledala nové idoly a Oasis tomu přizpůsobili vše. Odkaz Beatles dovedli zanedlouho, v roce 1995, k dokonalosti svým druhým albem (What's The Story) Morning Glory?. Geniálně jednoduché melodické hitovky Wonderwall, Don't Look Back in Anger a rokenrolové Roll With It nebo Hey Now! Dopomohly Oasis k titulu nejpopulárnější britské kapely od dob Beatles. A tváře obou Gallagherů se s železnou pravidelností objevovaly na titulních stranách jak bulvárů, tak i seriózních tiskovin.

Bez zajímavosti není ani růst posluchačského zázemí Oasis u nás. Debutové album se přílišného zájmu nedočkalo, kapela byla stále považována za jednu z řady, drtivá většina hudebních kritiků jen kroutila hlavou, co že to Britové na Oasis vidí. Druhá deska zpočátku také příliš pozornosti nevzbudila, k výraznému zlomu a zlidovění kapely došlo až s vydáním singlů Roll With It a Wonderwall. Přesto si žádná místní koncertní agentura netroufla dovézt Oasis do Česka.

Bez servítků

Nejen hudba dopomohla Oasis na vrchol. Svůj podíl na slávě má i drzé chování členů kapely, kontroverzní výroky, veřejné urážky a vulgární napadání jiných kapel, vždyť kdo si dovolí přát někomu AIDS? Takto silný výrok na adresu Damona Albarna z Blur museli ale i Oasis vzít s omluvami zpět. Zdánlivě nenucené, ve skutečnosti ale přesně připravené vystupování Liama při přebírání ocenění na ceremoniálu Brit Awards, kdy na pódiu zíval, s otráveným pohledem mumlal cosi o nudě a nejvíce zájmu věnoval svému plechovkovému pivu – i takové výstřelky jim přinášely pozornost veřejnosti. Liamova loňská svatba s herečkou Patsy Kensit byla avizovaného dne tématem číslo jedna většiny Britů. Liam k tomu dodává: „Tisk začal kolem naší svatby úplně šílet. Vyčmuchal i místo konání, tak jsme se na to s Patsy vykašlali. A oni zase: Liam zrušil svatbu s Patsy! Zase si vymýšleli, že je po svatbě a my jsme se přitom vzápětí vzali v Marylebone, brzy ráno skoro potají, za svědka mi šel člověk, co mi stavěl barák. Patsy si tam přivedla svoji kadeřnici. A byl klid. Místo svatební cesty jsme zůstali ukrytí tři dny v jednom malém hotelu.“ Jak Liama manželství změnilo? „Jsem rokenrolová hvězda a líbí se mi to, ale zároveň jsem šťastně ženatý muž. Chci mít i svůj klid. Už mě nezajímají nějaké pitomé hádky s jinými kapelami. A navíc, o co se s nimi mám hádat, vždyť jsme v současnosti největší rokenrolová skupina na světě!“

Já na bráchu

Vztah Oasis k tisku je do jisté míry schizofrenní. Podle svých slov ho nenávidí, přesto právě jemu vděčí za mnohé. „Na novinových stránkách žijeme paralelním životem. Strašně dlouho jsme nevydali žádnou novou písničku, hezkých pár měsíců už jsme nekoncertovali, ale novináři o nás stále nacházejí nové příběhy. Občas je mi z toho špatně,“ tvrdí Noel.

Jejich projevy v tisku často připomínají kalkul. Ale které noviny neskončí po Noelově odpovědi na otázku, zda jsou Oasis podle něj pro mladé lidi důležitější než Bůh: „Jo, bezpochyby. Třeba fotbal je pro mě důležitější než náboženství. Některé pop hvězdy, které mám rád, jsou pro mě důležitější než Bůh. Takže doufám, že Oasis znamenají pro lidi více než třeba házení peněz do kostelních kasiček a odříkání deseti Zdrávas Marii. A vůbec, hrál Bůh v poslední době v Knebworthu?“

Jen na okraj, jistě znáte slavný Lennonův výrok srovnávající Ježíše a Beatles. Poslední věta Noelova výroku naráží na loňský megalomanský dvojkoncert v Knobworthu a u Loch Lomond ve Skotsku, kam za Oasis zavítali přes 330 tisíc lidí. Něco takového britská hudební historie nepamatuje. „Koncert v Knebworthu byl ohromný. Nemyslím ale, že bysme to ještě někdy zopakovali. Taková věc se dá udělat jen jednou,“ vzpomíná Noel.

Vzápětí následovalo americké turné a další skandály. Liam se patnáct minut před odletem na turné rozhoduje neletět, protože prý hodlá kupovat nový dům, a začátek turné si Noel musel odzpívat sám. Mezi bratry propukají hádky a tisk okamžitě sáhodlouze spekuluje o rozpadu skupiny. „Byla to únava. Nekonečná řada koncertů, cestování. Potřeboval jsem si odpočinout. Proto jsem z turné odletěl domů. Možná jsme se trochu hádali, ale nebylo to nic vážného. Vynechal jsem stejně jen poslední čtyři koncerty. Chtěl jsem také začít v klidu skládat nové písničky, protože už mě štvalo hrát každý večer Wonderwall nebo Roll With It,“ takto vehementně Noel obhajuje svůj útek z turné. Jeho načuřený výraz po příletu na letiště byl ale pro fotografy bulvárních plátků pamlskem. A rozchod skupiny? „Nikdy se nerozejdeme, jsme bratři.“

Loni si Noel konečně aspoň částečně naklonil i fandy taneční hudby svou spoluprací s Chemical Brothers. Zběsilý výsledek protichůdných muzikálních přístupů v podobě singlu Setting Sun z aktuálního alba Chemiků už znáte. Noel se svou kytarou dokonce vypomohl breakbeatovému mágovi Goldiemu – výsledek jejich spolupráce mi bohužel zůstal neznámý, proto jej nemohu blíže okomentovat. Liam se mezitím věnoval spíše rozvíjení image rokenrolové hvězdy. Přistižen s kokainem byl zatčen policií. „Šel jsem z hotelu domů, cestou mě sbalili. Poznali, kdo jsem. Když mě přivedli na stanici, všichni policajti tam zpívali Roll With It. To už jsem věděl, že to bude v pohodě. Jeden z nich třeba přišel zrovna, když mně snímal otisky prstů. Můžete tohle podepsat pro mou dceru? Strašně mě to pobavilo. Jejich šéf mi řekl: Teď si neodvážím umýt ruce nebo mě moje dcera zabije.“ Ani Noel nenechal téma drog stranou a veřejně obvinil poslance parlamentu ze šňupání kokainu a jeho konzumaci přirovnal k „having a cup of Tea“. Pro přesnost dodejme, že po rozpoutání skandálu tvrdil, že byl tento výrok novináři vytržen z kontextu.

Žádný spěch

Těžko odhadnout, jak dlouho by ještě Oasis poutali pozornost médií pouhými skandály. Od vydání posledního singlu Don't Look Back In Anger (únor 1996) uplynulo dlouhých osmnáct měsíců. Bankovní konta členů skupiny průběžně posílil prodej videokazety …There And Then (mimochodem obal této kazety je typickým příkladem vizuální stylizace kapely – Liam ve spasitelském gestu objímá nepočitatelný dav lidí…) se záznamem koncertu v Manchesteru. Oblíbeným dárkovým artiklem britské mládeže se staly také dvě exkluzivně balené kolekce všech singlů skupiny.

Singly Oasis často disponují silnými B-stranami. Tak například Wonderwall obsahuje skladbu The Masterplan, kterou Noel považuje za jednu z nejlepších, co kdy složil. Stejně tak nový singl D'You Know What I Mean? Čítá ještě jednu nepřeslechnutelně hitovou písničku Stay Young nebo Noelem zpívanou coververzi Bowieho Heroes.

Dlouho tvůrčí nečinnost však Noel nepovažuje za problém. „Nemá smysl nutit se do psaní písniček, když to člověka nenapadne spontánně. Skládám, jen když opravdu chci. Po tom všem, co jsem už napsal, si to klidně můžu dovolit. I kdybych už nic pořádnýho nenapsal, pořád tu po mně jsou takové písničky jako Live Forever, Wonderwall nebo Champagne Supernova. A to je ono… Necítím na sobě žádný tlak. Začínající skupiny si tohle nemůžou dovolit, protože by je nahrávací společnost okamžitě vyhodila. Proto vzniká tolik sračkových alb.“

Kdysi nezávislá firma Creation Records, u níž Oasis vydávají, však v pravidelných intervalech neustále posouvala datum edice nového alba. „Začali jsme ho nahrávat v listopadu a skončili až na jaře. Ale ve skutečnosti nám práce na něm zabrala jen šest týdnů,“ vysvětluje zpoždění Noel a Liam mnohem konkrétněji dodává: „Zbytek času jsme odpočívali, utráceli spoustu peněz a flákali se. Potřeboval jsem se po tom všem dát dohromady.“

Také koncertní pauza skupiny čítala již osm měsíců. Přerušilo ji až vystoupení U2 v San Francisku. Oasis zpočátku předskakování U2 na turné Popmart odmítali, protože „stadiony si můžeme vyprodávat sami“ (Liam), nakonec alespoň na dva koncerty (18. a 19. června, Oakland Stadium) do Friska odletěli.

Be Here Now se začalo nahrávat v Abbey Road, to ale skupina shledala příliš rušným a klid pro natáčení našla ve studiu Ridge Farm v Suffolku. Stejně jako na předcházejících nahrávkách byla produkce alba společným dílem Noela a Owena Morrise. Noelův původní záměr byl dvojalbum, ale protože se obával, že by jejich fanoušci „platili příliš moc“, své původní záměry opustil. „Naše první album bylo soundtrackem pro chvíle, kdy člověk vypadne ven, aby se ožral. …Morning Glory bylo oproti tomu pro chvíle, kdy zůstanete doma a vlezete si s někým do postele. Nové album je soundtrackem pro setrvání v posteli v následné vyjití ven za chlastem,“ takto svérázně zhodnotil Noel své tři opusy.

Obal alba Be Hore Now tvoří fotografie, které vévodí bazén s napůl potopeným bílým Rolls Roycem. Jde pravděpodobně o hold předčasně zesnulému Keithu Moonovi, bubeníkovi The Who, který své dvacáté narozeniny v roce 1967 oslavil, kromě důkladné alkoholové kůry, zběsilou jízdou bílým Ilncolnem, zakončenou fenomenálním nájezdem do bazénu ve Flint Holiday Inn. Fotografie bazénu na obalu byla navíc pořízená v Stocks Golf and Country Clubu v Hertfordshire, kde býval pravidelným návštěvníkem právě Keith Moon.

Čeština v klipu

Šok v české pobočce Sony Music, která u nás desky Oasis distribuje, a následně i překvapení televizních diváků způsobil videoklip k pilotnímu singlu D'You Know What I Mean?. Zdi opuštěné továrny, před kterou Oasis hrají, totiž zdobí nápisy v češtině Buď zde a Víš, co tím myslím? (což je přeložený název alba, resp. singlu). A vysvětlení? „Fakt nevím. Ráno jsme tam přišli, měli jsme začít točit klip a na zdech byly tyhle nápisy. Strašně se nám to líbilo, skvěle to znělo, tak jsme to tam nechali. Ale nevím, kdo s tím nápadem přišel.“

Těžko může být člověk z této odpovědi baskytaristy Paula McGuigana, kterou nám poskytl při nedávném telefonickém rozhovoru, moudrý. V žádném případě se nejedná o verzi určenou jen pro Českou republiku, jak se někteří mylně domnívají.

Na závěr nahlédněme do plánů Oasis pro nadcházející léta. Sebevědomý Noel: „Be Here Now uzavírá naši albovou trilogii, je to konec první fáze tvorby skupiny. Pořád mám co dokazovat – nemyslím si totiž, že se mi dostává respektu, který si zasloužím. Chci proto složit něco, nad čím všichni zůstanou stát v úžasu. Příští album bude pojato úplně jinak. Tahle deska asi moc lidí nepřekvapí, i když bych rád slyšel, jak lidem sklapnou čelisti, až uslyší D'You Know What I Mean?. Čím víc spolupracuju s jinými muzikanty, tím víc se učím. Napadlo mě, že bych naše skladby mohl dávat mixovat někomu jinému. Mám domácí studio a začínám víc pracovat s různými samply a smyčkami. Tohle je cesta, kterou chci definitely jít.“ Že by Chemical Brothers a Goldie přetáhli největší rokenrolovou skupinu devadesátých let na stranu elektronické progrese?

Text: Vlastimil Beránek