Vydáno 13.12.2016 | autor: Hana Bukáčková
V dnešní době je těžké zůstat svůj. Kapela Zrní si i po patnácti letech svojí existence stále ponechává svoji tvář, nikoho nekopíruje, je čistým originálem a jde si svojí cestou. Před tvůrčí pauzou a v předvánočním čase si naplánovali dva pražské koncerty, hned ten první se jim povedl znamenitě. Palác Akropolis zaplnili až po strop.
Kapela své patnácté výročí slavila po celý rok, republiku projela křížem krážem, fanoušky těšila i buskingovými koncerty, včetně toho letního na Střeleckém ostrově. Vždy podporovala Tibet a nyní, když zavítala do klubů, tomu nebylo jinak. Do pražské Akropole si pozvala v rámci projektu Hrajem tibetsky speciálního hosta - Tibeťana Lotena Namlinga s jeho kapelou Porok Karpo.
FOTOREPORT: Zrní oslavili patnáctiny tibetským večerem v Akropoli
Jeho hudba si našla řadu nadšených posluchačů, kteří mu jeho - na naše poměry - netradiční muziku doslova hltali. Není se čemu divit, jedná se o silnou osobnost. Hold mu vzdal i Dalajláma, zaujal svým protestním pochodem a natočil se o něm i film. Jeho vystoupení ale bylo to ryze "meditační" bez výraznějších prvků a znělo to tak trochu monotónně.
Loten zahostoval i v pár skladbách Zrní. Když si ho přizvali na pomoc, dělal víceméně vokální podkres a byl tak zajímavým zpestřením jejich setu. Koncert Zrní disponoval intimní atmosférou, kterou dokreslovaly pověšené žárovky nad pódiem. Vystoupení bylo niterné, osobní, procítěné, jak jsme u nich zvyklí. Muzikanti s dětskou duší ale netvoří prvoplánově veselé písničky, jejich skladby mají hloubku a nejsou úplně pro každého, člověk se v nich musí najít a tak trochu se do nich i vtělit. Svojí genialitu snoubí s otevřeností, hravostí, spontánností a žádnou křečovitostí. Jsou takoví hudební mimoňové v tom kladném slova smyslu.
Koncerty nejsou fádní a každý je originální, procítěný a spontánní, jak ze zpěvákovy strany, tak i z fanouškovské základny, která se během koncertu průběžně ozývala typickými indiánskými pokřiky či jinými "přírodními" pazvuky. Charismatický zpěvák Honza Unger byl součástí této tlupy a byl jejím přirozeným náčelníkem, kterého všichni respektují.
Zrní interview: Chozením naboso dáváme najevo, že město není svázanej prostor, je to hra
Zajímavá kombinace kapel zapůsobila nejenom tématicky k sobě, ale i hudebně propojila obě kultury. Zcelila nás a ukázala nám cestu do dalších společných zítřků.
text: Hana Bukáčková, foto: Tomáš Klíma
Témata: Zrní, Tibet, busking
4,50
čtenáři
hlasuj