Th!s interview: Chtěli jsme, aby naše první deska byla holá a panická zároveň

Už dvakrát jste změnili název. Bylo v obou případech nutné uzavřít tím nějakou etapu?
Vojta: Určitě. R.O.H.lick byla kapela, ve které jsme hráli pár našich raných pseudopokusů o písničky. Poté jsme začali dělat coververze coby Zevláky ve smyslu toho, že na všechno kašleme, nikam se "nehrneme", a právě proto ty covery a naše laxnost. Když jsme se rozhodli, že budeme dělat svoje vlastní opravdický písničky, rozporovalo to filozofii tehdejšího názvu kapely. Nedělali bychom čest svému jménu, už jsme nezevlovali, proto ta změna. (smích)

Mezi jakými názvy jste se tenkrát rozhodovali?
Vojta: The Porncrastinators (smích), The Eyes of a Hedgehog (Ježkovy voči), Lynchburg - podle města v Tennessee, kde se vyrábí Jack Daniels. Jenže to znělo tak německy, že by to spíš vypadalo, že jsme cover Rammsteinů.
Honza: Vojta je vášnivej rybář, proto jednu chvíli prosazoval název The Carps (Kapři).

ŽÁDNÍ DALŠÍ KRYŠTOF OPRAVDU NEJSME

Vaši kapelu berou lidé někdy spíše jako Vojtovu. Neštve to ostatní členy?
Vojta: Určitě jsme nechtěli, aby nás lidé brali jako další kapelu v čele s hercem, žádní další Kryštof opravdu nejsme a ani nemáme takové ambice.
Honza: Nás to štvalo hlavně proto, že to štvalo Vojtu a že to pak bylo cítit v kapele. Vnitřně nás to štvalo, protože jsme nechtěli být kapela Vojty Kotka. Ale organizátoři koncertů chtěli nalákat lidi, a tak to furt cpali na plakáty.
Vojta: Mě to štvalo kvůli nim a hlavně proto, že to není vůbec pravda. Přišlo mi to celý zbytečný. Divák tam pak přijde a čeká, že to bude kapela Vojty Kotka a že tam bude Vojta Kotek stát a zpívat a za sebou bude mít nějaký band ve stínu. Proto jsou v první chvíli lidi zmatení, než zjistí, o co jde. Hodně lidí zastává názor, že už nevím coby a z čeho bych vytěžil peníze. Ale opak je pravdou, miluju hudbu a strašně rád jsem součástí celého soukolí.

Zpívání tě tedy, Vojto, opravdu nelákalo?
Honza: Lákalo, ale my jsme mu to zakázali.

Do širšího povědomí jste se dostali i díky spolupráci s Wohnoutem...
Vojta: Propojováků s Wohnoutama je víc. Nejenom, že jsme s nimi jeli turné, ale taky všichni pocházíme z Vinohrad. Navíc, když jsme byli ještě R.O.H.lick, tak jsme měli jiného bubeníka, který s námi už nechtěl jet na poslední dohodnutý koncert před Wohnoutama v Třebíči. Proto jsme rozhodili sítě a objevil se Pepa, kterého jsem vyzvedl v metru a přišel v brýlích Wohnout. Takže znamení. (smích) Jak na nás dopadli a jaký na nás měli vliv je větší, než si dokážou sami představit. Myslím, že jsme si sedli i po stránce humoru a šňůra byla fakt p*del. Pro nás to mělo i přínos takový, že jsme hráli před největším počtem lidí. Díky tomu jsme začali dělat vlastní věci.

Je vtipný, že jsme se mezi sebou spřáhli i podle obsazení nástrojů. Pepa se dostal k Fenkovi, kterého naprosto zbožňuje. Občas mu na virbl nalepíme ze srandy Fenkovu fotku. Já se zase "sčuchnul" se Zemánkem a Ondra se začal kamarádit s Honzou Homolou, se kterým začali spolu jamovat a vyměňovat si nápady. Zároveň jsme hodně věcí odkoukali - například, že je fajn si dopředu v kapele domluvit, že si pivo dáme až po koncertě (smích) … a celkově určité návyky a přístup k tomu, aby to furt byla sranda, ale zároveň aby to nebyla hurá akce.

NATÁČENÍ DESKY PRO NÁS BYLA PANICKÁ ZKUŠENOST

Jak vznikalo vaše debutové album?
Vojta: Dali jsme dohromady EPčko We Are Th!s... s producenty Viliamem Bérešem a Stevem Walshem. Jsme rádi, že do toho šli, protože tak často desky v poslední době nedělají. Pro nás to byla panická zkušenost, takže jsme uvítali, že nás s tím pomůžou takhle skvělý producenti. Album si vydáváme sami, nemáme za sebou žádnou firmu. Warneři nám akorát pomáhají s digitální distribucí. Najdete na něm šest věcí a snažili jsme se, aby byly cítit koncertní energií. Vycházejí ze sedmdesátých let amerického hardrocku, inspiruje se to kapelami jako AC/DC, Led Zeppelin, Foo Fighters, na kterých jsme vyrostli. Češtinou nepohrdáme, ale anglicky zpíváme proto, že se to jednak k našemu žánru hodí, ale taky jsme na ní díky našim "idolům" vyrostli. To, že jsme vydali album, bereme jako splněný sen.

Společně s deskou jste vydali i nový klip…
Vojta: Vydali jsme první klip Dance!, který režíroval Štěpán FOK Vodrážka a natáčel ho Marek Dvořák, což je kluk, vedle kterého jsem se shodou okolností v porodnici narodil. Klip pojednává o tom, jak to má začínající kapela složitý, když hraje po hospodách a starých kulturácích a chodí tam na ni lidi omylem a muzika je de facto nezajímá. Vycházeli jsme ze zkušenosti, kterou léty máme odžitou. Jsem rád, že všechny tyto lidi zosobňuje/personifikuje právě herec Jiří Schmitzer, který se v klipu nepohne ani o píď.

NA JIŘÍHO SCHMITZERA PLATÍ JITKA SCHNEIDEROVÁ

Bylo ho těžké "ukecat", aby se objevil v klipu?
Vojta: Ukecat Jirku Schmitzera je vždycky těžký. Na něho snad funguje jen Jitka Schneiderová. (smích) Horší bylo, když jsem ho ukecával do Padesátky, tady už jsem ho tolik nemusel lámat. K mému velkému potěšení a překvapení hrozně rád souhlasil. Potom, co si přečetl scénář, byl pro i díky tomu, že kdysi začínal jako bigbítový basák. Klip se točil v Novým Kníně, kde je kulturák, který už zvenku vypadá šíleně, ale zevnitř vypadá ještě hůř, zato s neopakovatelnou atmosférou. U natáčení na mě padla nostalgie, že jsem rád, že se to děje a že u toho jsou ti správní lidé.

Máte zajímavé logo, kdo je jeho autorem?
Honza: Vymyslela ho grafická designérka Veronika Šiklová, což je shodou okolností moje bývalá přítelkyně.
Vojta: Véra dělala vizuál celé desky s tím, že jsme měli nápad udělat krabičku, kde by se daly dvě části alba zasunout do sebe a tím se propojily. Společnými silami jsme tuto myšlenku vyvíjeli a velký podíl na tom má právě ona. Zároveň to měla jako svojí závěrečnou práci, když dělala diplomku.

Určitě je to zajímavý koncept, na který si zatím nikdo, pokud vím, netroufl.
Vojta: Možná to už někoho napadlo, jen je to zbytečný a nákladný. Ale snad to někdo ocení. Navíc jsme si to dělali především pro sebe, protože chceme mít doma pěknou věc, kterou bychom jednou rádi ukázali svým vnoučatům. Možná to je i naše poslední deska, tak proč do toho nejít naplno. Rozhodně ale nejsme hipsteři. (smích)

Máte ještě nějaké další eso v rukávu?
Vojta: Na jaře pojedeme na turné, které budeme tajit. Pomocí videí budeme dávat nápovědy a indície, aby se fanoušci dostavili na správná místa. Děláme to proto, že jsme docela hraví, a jedna z našich největších společných kapitol jsou právě bojovky. V jednom období jsme byli tak hustí, že jsme s Melichem dělali dobytí Severního pólu podle Cimrmana u táty na chalupě, když jsem slavil osmnáctiny. Nikomu jsme dopředu nic neřekli. Tady s Melichem (Honzova přezdÍvka) jsme udělali trasu zhruba 45 kilometrů. S kluky, co přijeli na oslavu, jsme se sešli na nádraží v hospodě, s Melichem jsme se pak nenápadně vytratili. S číšníkem jsme byli domluveni tak, že jim donese lístek na vlak, aby popojeli jednu stanice, kde v úschovně měli schované věci a nápovědu, aby došli na první místo, kde měli běžky a další indicie. Jedenáct hodin jsme před nimi běželi a dávali jim úkoly. (smích) Takže v bojovkách dost frčíme. Tuhle hravost bychom rádi probudili i v našich fanoušcích, respektive si myslím, že se na to budou nabalovat lidi s podobným duchem, co máme my. Chtěli bychom hrát v rámci jarního turné na místech, kde se obvykle nehraje.

DOMÁCÍ PYROEFEKTY JSOU NĚCO JAKO NÁŠ TRADEMARK!

Koukám, že o zajímavá místa nebude nouze. Na jakém vůbec nejzajímavějším jste zatím hráli?
Vojta: Střecha někde na Jižáku, kam na nás vlítli policajti.
Honza: … protože jsme si zrovna vybrali střechu, kde sídlila policie. Takže opravdu netrvalo dlouho a přišli na nás. (smích)
Vojta: Určitě i místo křtu našeho EP (Kino 64 U Hradeb).
Honza: Nebo ve stodole, kde byl náš první koncert a bylo tam asi -10°C.
Vojta: Tady to mělo už koncept bojovky. Nikomu z účastníků Silvestra jsme neřekli, co se bude dít. Nenápadně jsme se vytratili, abychom o půlnoci spustili naše překvapení tím, že spadne připravená opona, za kterou budeme stát. Opona byla přivázána lany přes kladky, které byly ukotvené o kbelíky s pepem a třaskavinou. Měli jsme to všechno propočítané a taky to tak vyšlo. Opona spadla a pořádný "poprask" byl na světě. A to doslova, kamarádi totiž netušili, že jsme po letech začali znovu hrát (bylo období, kdy jsme na muziku od dob R.O.H.licku a Zevláků nešáhli.
Honza: Jó, domácí pyroefekty jsou něco jako náš trademark! (smích) Minulej rok jsme málem zapálili Banát.
Vojta: Hlavně jarním turné se chceme k našim pr*el akcím vrátit. Festivaly jsou boží, ale člověk rychleji spadne do stereotypu.

Nestereotypní máte i přezdívky, pokud se nepletu.
Honza: Postupně se vykrystalizovaly tím, co děláme a čím jsme typičtí.
Vojta: Ačkoliv zpíváme anglicky, v našem interním humoru jsme děsní slovíčkáři. Vše je hra se slovy. Statusy na Facebooku jsou tím úplně prokrmený. Jedna větší hovadina než druhá. V klipu je vidět, že humor a nadsázka je dost velkou součástí naší muziky, která sama o sobě není tak vtipná, jakože by to bylo jako chachá či ve stylu Nightwork… Ale shazujeme ji tím, jací jsme, nadsázka se tak do naší tvorby neustále dostává. Vždycky jsem chtěl mít klip navážno, ale i když to nerežíruju já, ale někdo jiný, sklouzne to do toho samého, co bych udělal já. (smích)

Druhou část desky s názvem …and TH!S is our SHI!T vydáte přesně za rok, kdy bude vznikat? Může se ještě změnit složení jejích písniček?
Vojta: V průběhu roku bude vznikat.
Honza: Řekli jsme si, že by bylo fajn udělat takto prvních třináct našich věcí, zakonzervovat je do tohoto balíčku a udělat memorandum za obdobím, kdy jsme začali.
Vojta: To, jak je to rozdělené na dvě části, je výhoda. Máme zkušenosti z nahrávání první části, takže nám to usnadní přístup k natočení druhé části. Chtěli jsme ale, aby to bylo holý a panický zároveň. Mám pocit, že si to ty písničky zaslouží. Deska je koncepční, ne příběhově koncepční. Co písně prakticky pojí, je, že jsme si je deset let v sobě nosili, ale nikdy jsme je nedotáhli do konce. A to že je to na dvě půlky, to neznamená, že je to noc a den. V textech a v hudbě se to točí kolem rock'n'rollu. Jak nemáme velkou ambici, nemáme touhu měnit svět. Nepřicházíme s poselstvím míru pro všechny, ani nemáme návod na život, takže druzí Klusové z nás nebudou. Muzikou se chceme bavit a doufáme, že nejenom my.

Text: Hana Bukáčková, foto: Pavel Hejný (promo), Martin Šimral (koncert)

Témata: This, Wohnout, Vojta Kotek