ROZHOVOR | TH!S: Studio pro nás už není mystický prostor, kde se odehrává něco, o čem vůbec nic netušíme

Dlouho o vás nebylo slyšet, s novou věcí One More Day přicházíte po třech letech. Může za prodlevu i koronavirus?
Vojta: Nemyslím si, že by to bylo vysloveně způsobené koronou, ale vzhledem k tomu, že první dvě desky jsme vydali po deseti letech hraní coverů, měli jsme nahromaděný materiál a velkou chuť něco udělat. Přerod v kapelu, kterou je teď TH!S, byl intenzivní. Od začátku jsme říkali a upozorňovali, že naše tempo bude jiné, a když nám trvalo takovou dobu udělat první dvě EP, tušili jsme, že nový singl nebudeme mít za dva měsíce. Srovnávali jsme se i s tím, co znamená mít kapelu a jezdit s ní relativně často hrát, a co obnáší kapelní život obecně. Srovnávaly se s tím naše životy a v neposlední řadě i naše děvčata. Nebyli jsme to schopni skloubit s prací, kterou normálně děláme. Ale je fajn, že nás do toho nic netlačí, hudbou se neživíme a máme ji jako koníčka.
Honza: Myslím, že v našem časovém horizontu ten singl přichází ještě celkem brzo.

RECENZE: Debutová deska Th!S není žádný shit, ale pravý nefalšovaný rock'n'roll!

Singl jste natáčeli u Tomáše Frödeho, předtím jste měli jiné producenty. Proč jste se pro něj rozhodli?
Honza: Hráli jsme na Broumovské kytaře a Tom přišel a řekl: „Kurva, pojďte, už něco udělat.“ Tím nás do toho vlastně pošťouchnul, shodil do tvůrčí propasti, kde jsme ale naštěstí, i díky jemu, dopadli na všechny čtyři jako kočka.
Vojta: Z Tomáše máme pocit, že od začátku, co jsme se objevili na scéně, ho bavíme. Byl vlastně jeden z prvních muzikantů, který se k tomu nebál veřejně přihlásit. (smích) Cítili jsme na dálku, že tam určitý match je, protože jsme se potkávali na koncertech a festivalech, kde jsme se trochu míjeli. Pokaždé jsme si krom milých slov vyměnili i láhve a s tím asi i nějaký DNA a tak bylo nevyhnutelný, že to takhle dopadne. Pak už si jenom Honza s Tomášem vyměnili pár zpráv a bylo.

Sledovali jste jeho dřívější tvorbu?
Honza: Doufám, že to číst nebude, ale poprvé jsem si ho cíleně pustil, až když jsme během nahrávání šli ze studia na oběd. (smích)
Vojta: To já měl dokonce první desku Imodia. Pamatuju si je i díky Tomášově image, hodně připomínali Nirvanu. Jediný, čemu jsem nerozuměl, byl název, který všichni známe spíš z lékáren. Ale ani my moc neumíme vymýšlet názvy, v tom jsme si podobní.

Singl měl pracovní název Adolf. Proč?
Honza: Nevěděli jsme, jak ho nazvat a jako každý song měl i tento pracovní název. Když jsem poprvé klukům zazpíval text, jehož první slova jsou „I was born“, hned bylo jasný, že to bude Adolf Born, což zní v pohodě. Zkráceně je to ovšem pouze Adolf, co už tak líbivě a sympaticky nezní.
Vojta: Má to konotace, které nejsou vhodné pro pozitivní písničku, takže jsme hledali jiný název.
Honza: Ačkoliv možná jsme to mohli po tolika letech protrhnout. (smích)
Vojta: Jméno je fajn, ale lidé ho přestali dávat. Když už jsme u těch jmen, tak jsem taky přemýšlel, že by se moje dítě mohlo jmenovat Ježíš. Nikomu ale nedojde, že jsem to myslel jako vtip. Zvláště, když to řekneš s příjmením - Ježíš Kotek.
Honza: Náš kytarista Ondra celý život říkal, že chce, aby se jeho děti jmenovaly Slabomysl a Vlastizrada. Ale jak to tak vypadá, tak mu to Magdička nedovolila, když mají Natálku. (smích)

Jak písnička vznikla?
Vojta: Pronajali jsme si na soustředění srub u Berouna, jež byl sice nedostavěný, zato s rybníčkem, který ale bohužel vypustili hned první den, co jsme tam přijeli. A to jsme měli v plánu, že tam budeme s Pepou chytat ryby.
Honza: V noci jsme se tam třikrát vydali, že čapneme nějakou rybu, když už je ten výlov. Ale v noci se tam přiřítili rybáři v Ladě osvětlený jako z filmu Blízká setkání třetího druhu, tak jsme zase mazali zpět do srubu. Sice to vůbec nesouvisí s tím, jak ta písnička vznikla, ale taky je to hezká historka. (smích)
Vojta: Když jsme tam jeli, měli jsme už nějaké nápady. Chtěli jsme z nich něco vykřesat, abychom se rozhejbali. A ze tří věcí, které jsme tam do nějaké míry dodělali, byla One More Day nejsilnější. Je to Honzova věc, nápad byl v podstatě hotový, a zároveň to sedělo i do rukopisu naší kapely. Teď se bavíme i o nových věcech, třeba o desce. Byla by jiná než ty předchozí.
Honza: Třeba hranatá.
Vojta: S ostatními rozpracovanými nápady ještě pohneme, mají čas.
Honza: Nevím, jak kluci, ale já cítím náboj. Když jsme se přerodili v TH!S, tak jsme pak jeli tři až čtyři roky vlastně durch. Do toho máme každý svoje zaměstnaní, a když o víkendu jedeš tři koncerty, tak nezbývá moc času a energie dělat ještě další věci. Tím pádem to trochu usnulo, dali jsme to k ledu, odpočinuli si. Ale jenom proto, abychom do toho teď mohli zase skočit rovnejma nohama.

Th!s interview: Chtěli jsme, aby naše první deska byla holá a panická zároveň

Desku máte v plánu dělat také u Tomáše Frödeho? Ptám se proto, že vím, že by ji s vámi rád udělal.
Honza: Samozřejmě, Tome, přemýšlíme o desce!
Vojta: Už se naplnila muzika první desky a začínáme mít chuť na něco nového, hrát něco jinak.
Honza: Je to syrovější než první dvě EP. Musím na Tomášovi ocenit, že když jsme k němu do studia přijeli v deset večer a rovnou postavili bicí, ve tři ráno je měl Pepa hotový. Druhý den jsme sfoukli kytaru, basu, zpěv a bylo hotovo. Šlo to rychle, jednoduše, samo. Třeba na prvních EP jsme nějaký riffy opakovaně drtili do zblbnutí, aby to bylo přesný.
Vojta: Je to o přístupu a o tom, že jsme se trochu vyhráli. Studio pro nás už není mystický prostor, kde se odehrává něco, o čem vůbec nic netušíme.

V souvislosti s debutem jste mi jednou říkali, že se jedná o panickou desku.
Honza: No, a druhý sex už není tak hrozný. Pořád to není ono, ale už si to člověk užije.
Vojta: A udělat další desku, nemusí být takový porod.
Honza: Tím ale samozřejmě nechceme nic říct proti klukům, co nám produkovali první desku. Nasměrovali nás, provedli prvním natáčením. Hodně nám pomohli a my jsme jim za to strašně vděční.
Vojta: Abychom pak byli díky nim a jejich odpanění zkušenější.

O čem je vlastně nová písnička?
Vojta: V překladu znamená Jeden den navíc. Je to výkřik člověka po tom, že by chtěl mít nějaký ten čas navíc. Jenže mu to dojde, až když jeho čas vyprchá. Nevážíme si, když ho máme, a pak zestárneme, něco se nám přihodí... Nebo může jít o čas strávený s někým jiným.
Honza: Přesně tohle mě napadne, když jsem někde v kempu ve sprše. Dáš žeton do automatu, namydlíš se, a pak si vyčítáš, že sis nekoupil žeton navíc. 

Jak vy byste využili ten den navíc?
Vojta: Když mám nějaký čas navíc, tak buď odpočívám, nebo doháním resty. Když bych to vztáhnul k tomu, že to není jakýkoliv den navíc, ale s někým, tak oba víme, o čem mluvíme. Když ti odejde ze života blízký člověk, tak si nastřádáš věci, které bys s ním chtěl probrat. Den navíc by mohl být očistný ve spoustě vnitřního zaneřádění. Vyjasnily by se otevřený věci, protože takhle zůstanou otevřený už napořád a nemáš šanci je s tím dotyčným dořešit.
Honza: Myslím, že takový moment by si dokázal představit každý.
Vojta: Nemusí to být nutně odchod na druhou stranu, ale třeba odchod ze života – když se rozejdeš s holkou nebo se přetrhají vazby... Neřešila bys problémy, ale spíš by ses rozhodla si ten den užít. Píseň je zvoláním, že nikdy není pozdě do té doby, než už pozdě skutečně je.
Honza: A teď jsi to řekl!

Singl pokřtíte 9. března v Rock Café. Nač se můžeme těšit?
Honza: Singl nám pokřtí Tomáš, ačkoliv zatím nevíme, co tím Jackem polijeme. Kromě toho, že si s jejich formací Walkmanz před námi dají set, střihne si něco i s námi.

Bude to vaše společná premiéra?
Honza: Hráli jsme spolu na festivalech, ale na jednom pódiu ještě nikdy. Tom se trochu cukal, že na kytaru dlouho nehrál, ale nakonec jsem si zahrál na lichváře a vyhandloval to právě za set Walkmanz. (smích)

Jak vznikl název koncertu ZablouTH!S do Rock Café?
Honza: Chtěl bych teď říct nějakej poetickej důvod, ale prostě to ve tři ráno bylo to bylo první, co mě napadlo.
Vojta: Ono se s tím názvem dá dobře pracovat, tak se toho snažíme využívat.
Honza: Ale jestli to už není ohraný, hele.
Vojta: Debilní názvy nebudou nikdy ohraný.

Chystáte se opět na nohejbalový turnaj kapel - Festondu, kde vždy vynikáte kostýmy?
Honza: Chuť rozhodně je, ambice jsou taky, zato dovednosti, ty nejsou.
Vojta: Honza je teď příliš skromný, dovednosti má, je to jediný frontman, co při Festondě dělá triky - nůžky, přes hlavu je schopný zahrát míč ve chvíli, kdy má hlavu téměř na antuce.
Honza: Pravda, téměř vždy míč skončí v autu, čili efektivita kopu je nulová, ovšem efektnost je nezměrná.
Vojta: Možná nás tam už nechtěj, protože jsem onehdá ukradl pohár. Respektive se probudil s pohárem.
Honza: To si pamatuju, probudím se po turnaji, ještě lehce ovíněn, a koukám do kapelní konverzace, kde je od tebe fotka s dotazem: „My jsme vyhráli?“
Vojta: Cesta poháru byla pak trnitá. Místo do hospody U Sudu jsem ji dal do U Sadu.

K U Sudu chodí Hošek z Plexis.
Vojta: Přesně tak. A těm taky pohár po právu náležel. Po půl roce se kluci ozvali, jestli jim ho tam hodíme, tak jsem říkal, že už to tam dávno je a tehdy se na ten omyl přišlo. Každopádně ten pohár je U Sadu dodneška.

Nedá se nezmínit Lemmy, který vás formoval, máte písničku L(Lemmy), Honza míval jeho vizáž a má tetování karetního listu – jeho symbolu.
Honza: No, formoval, především nás naučil pít Jacka. Mně se líbilo, že byl jeden z posledních mohykánů, rock´n´rollových králů, který to opravdu žil, ale zároveň je jasný, že s normálním životem je to neslučitelný.
Vojta: Musíš to dělat na plný úvazek, nemůžeš vedle toho dělat něco jinýho. Těžko se z toho vystupuje. Myslím, že to není jen Lemmy, ale je to x dalších, kteří to formovali. Lifestylově se spíš poslední dobou blížíme k Foo Fighters, jak nám začíná rodinný život a v kapele je dítě. Už to není v takovém sprintu.
Honza: Ano, pojďme to svést na Ondřeje. Děkujeme, že jsme se tvůrčně zasekli kvůli tomu, že máš dítě. (smích)

Vojta právě moderuje pořad Mistři dílny. Jak jste na tom vy se šikovností?
Honza: Celkem kutil jsem, miluju ruční práci, hlavně se dřevem. Ale to mám asi po tátovi, který doma vždy uměl všechno opravit, zlepšit. A když jsem v dílně a můžu něco vyrábět, tak jsem ve svým živlu.
Vojta: Taky k tomu mám vztah skrz tátu. Doma mám takovou dílničku, na chatě jsem během koronaviru dost věcí udělal. Ale v mnoha věcech by nás strčil do kapsy kytarista Ondřej, který bydlí kousek odsud a má přímo ve vinohradském bytě - v činžáku, soustruh. Teď vyrábí šachy. A my jen tiše doufáme, že si na tom neusoustruží prsty a bude moc dál hrát. Celá naše kapela je vlastně kutilská. Pepův táta se třeba jednoho dne začal ztrácet. Předtím byl vždy doma, kde si vyráběl cigarety.
Honza: Proto jsme mu taky přezdívali Philip Morris.
Vojta: Jak se začal ztrácet, tak ho Pepa začal sledovat a všimnul si, že odchází do garáže, tam tráví několik hodin a přijde unavený. Tak asi po čtrnácti dnech se tam šel podívat a zjistil, že ode zdi ke zdi je do země udělaná šestimetrová jáma, a že se tam jeho táta rozhodl udělat bazén.

Text: Hana Bukáčková, foto: Iveta Valentová
Témata: TH!S, Vojta Kotek, L(Lemmy), One More Day, Dance!, We are TH!S..., ...and this is our SH!T, Tomáš Fröde