Vydáno 08.08.2016 | autor: redakce
Od smrti legendárního Lemmyho Kilmistera a tím pádem i od ukončení činnosti Motörhead uplynulo více než půl roku. Tento živák je stejný, jako byli samotní Motörhead. Syrový a nekompromisní. Vůbec totiž nekamufluje skutečnost, že i zdánlivě nepřemožitelní jedinci jednoho dne zeslábnou.
Skladby:
Bomber, Stay Clean, Metropolis, When The Sky Comes Looking For You, Over The Top, Guitar Solo, The Chase Is Better Than The Catch, Lost Woman Blues, Rock It, Orgasmatron, Doctor Rock, Just 'Cos You Got The Power, No Class, Ace Of Spades, Whorehouse Blues, Overkill
16 trax / 73:55 min
Vydavatel: Warner Music
Tuto nahrávku Motörhead pořídili v Mnichově v rámci 40th Anniversary Tour během dvou večerů, konkrétně 20. a 21. listopadu 2015. Jak se ukázalo zhruba o měsíc později, patří už navždy mezi ty poslední, které Lemmy Kilmister odehrál. Jestliže poslední studiová deska udělala fanouškům radost, protože navzdory podlomenému zdraví frontmana doslova sršela energií, v tomto případě je hned na první poslech zřejmé, že Lemmy v průběhu své obdivuhodné kariéry nechal na pódiu všechno a síly mu již docházejí.
Zatímco koncertní euforie, která panuje uprostřed rozdováděného "kotle", dokáže zakrýt drobné nedostatky, domácí poslech podobně milosrdný není. Tím spíš, když máte k dispozici jen audio verzi, což je případ této recenze. Takže skutečně nehrozí žádné rozptylování. Titul je však k dispozici i ve formátech DVD nebo Blu-Ray.
RECENZE: Film Lemmy líčí ikonu Motörhead jako prostého chlapíka, co byl hlavně svůj
Motörhead zahájili údernou peckou Bomber a tradičně hodlali všechny v sále vystřelit až na Měsíc. Instrumentálně by se jim to bez problémů podařilo. Rozbuška byla připravena, k detonaci nicméně nedošlo. Jako by byl Lemmyho pověstný mikrofon umístěný až moc vysoko. Dnes víme, že ani démonický basák nebyl nesmrtelný. Přesto zaskočí, jak moc unaveně zní. Na jednu stranu je obdivuhodné, že i měsíc před sedmdesátými narozeninami cestoval po světě a snažil se potěšit své příznivce. S každým dalším poslechem si na jeho pěvecký projev zřejmě zvyknete víc a víc. Navzdory tomu je jasné, že na tomto disku prezentovaná forma rozhodně není ta, jakou by si měli a chtěli fanoušci nezkrotného Lemmyho pamatovat.
Kapela odehrála při obou show totožný setlist. Nejvíc čerpala z alba Overkill, které reprezentují čtyři skladby. Trochu překvapivě zazněla pouze jedna píseň z novinky Bad Magic. Vzhledem k počtu vydaných alb je víc těch, které trio opomenulo, úplně přeskočilo tvorbu z 90. let. Na svého bývalého parťáka Phila Taylora, který zemřel necelé dva týdny před mnichovskými koncerty, však Lemmy nezapomněl. Věnoval mu song Doctor Rock a Taylorův nástupce za bicími Mikkey Dee jej vyšperkoval sólem.
Motörhead právem patří nesmazatelné místo ve všech rockových kronikách. Toto album není jejich nejlepší koncertní záznam, je určeno spíš skalním fanouškům, kteří poctivě kompletují své sbírky. Tudíž musí vlastnit i disk dokumentující závěr úžasného a mimořádně hlučného příběhu.
BEST TRAX: Bomber, No Class, Overkill
ZKUS TAKY: Motörhead - No Sleep 'til Hammersmith, Judas Priest - Battle Cry, Deep Purple - From The Setting Sun: In Wacken
text: Tomáš Rumler, foto: archiv
Témata: Motörhead, Lemmy Kilmister, koncerty, rock'n'roll
3,50
čtenáři
hlasuj