Vydáno 05.01.2021 | autor: Tomáš Rumler
Když Lemmy Kilmister prohrál v roce 2015 krátký boj s agresivní rakovinou, Motörhead bylo přesně 40 let. Londýnská mašina na rock’n’roll za sebou nechala dvaadvacet alb včetně několika ikonických živáků. Vydejte se s námi na cestu za jejími ikonickými deskami.
MOTÖRHEAD: Kompletní diskögrafie Aneb inventura Lemmyho stroje na rock’n’roll
Bylo příznačné, že lan „Lemmy“ Kilmister založil své Motörhead v Londýně roku 1975, doslova v předvečer Velké punkové revoluce, protože k onomu stylu měla hudební řeč jeho kapely vždy poměrné blízko.
Bylo mu už třicet a za sebou měl angažmá v respektovaných Hawkwind, s nimiž se rozešel všelijak, jen ne v dobrém. V této kapele působil čtyři roky, tvrdil basu, dokonce i sem tam zpíval, například ve snad největším hitu Silver Machine. Před rokem 1971 se motal v obskurních kapelách, ze kterých pro zajímavost zmiňme alespoň Opal Butterfly, The Rockin’ Vickars, jejíž členové nosili psí obojky, nebo Sam Gopal's Dream.
Až díky Motörhead se mu podařilo navždy vstoupit do klubu „nesmrtelných“ a zapsat se nesmazatelným písmem do rockové historie. V případě Motörhead máme tu čest s originální a nezastavitelnou rockmetalovou mašinou, kterou můžete, slovy svého předáka, buď „milovat anebo odzívat“, nic mezi tím.
Poté, co byl Lemmy vyhozen z Hawkwind, rozhodl se zformovat vlastní kapelu, již pojmenoval peprně Bastard. Když ho však manažer blahosklonně poučil o tom, že pokud se nevzdá tohoto názvu, může si o nějaké mediální podpoře nechat jen zdát, mění protagonista název na přijatelnější Motörhead. Kromě Lemmyho působí v prvopočátcích kapely kytarista Larry Wallace a bubeník Lucas Fox. Ještě na konci pětasedmdesátého se trojice vydává do studia, ale během nahrávacích frekvencí za bicí usedá Phil „Philthy Animal“ Taylor. Je pořízena nahrávka, z níž však firma Chiswick rozhodně na větvi není a vydá ji pod názvem On Parole až o tři roky později. Mezitím do kapely nastupuje Fast Eddie Clarke, nicméně plán kapelu rozšířit na dva kytaristy není nic, protože z neznámých důvodů odchází Wallace. Eponymní album Motörhead je drsný dirty rock'n'roll a o kapele se záhy začíná hovořit jako o „velmi hlasité, syrové, zkažené a chuligánské…“
Manažerovi se přeci jen podaří kapelu vysvobodit z neflexibilního svazku s firmou Chiswick a upsat ji na několik alb agentuře Bronze. Dříve, než kapela nahraje legendární Overkill, pořádá tvůrčí jam sessions s The Damned, a dokonce nahraje i coververzi hitového Ballroom Blitz od Sweet. Nahrávání Overkill probíhá pod dohledem věhlasného producenta Jimmyho Millerema, známého třeba prací na stounovských artefaktech Exile On Main Street a Goat's Head Soup, a album zaznamenává nečekaný úspěch. „Konečně jsme měli schopnou firmu. Overkill bylo skvělé album, které načalo naše hitparádové úspěchy, takže má v mém srdci navždy zajištěno teplé a hřejivé místečko. A samotná skladba Overkill zní nádherně pomalu, když ji zpětně poslouchám,“ vyjádřil se k albu později Lemmy.
Kapela intenzivně koncertuje, kde je to jen možné, a své renomé utvrzuje ve Finsku, kde dokonce skončí na pár dní „v chládku“ poté, co zcela zdemoluje šatnové prostory na jednom z festivalů. Bez odpočinku, pokud za něj nepovažujeme onu třídenní šatlavu, se pak opět vrhá do studia (znovu s osvědčeným Millerem), aby zplodila Bomber, další ze svých legendárních alb. To si v žebříčcích vede dokonce úspěšněji než předchůdce. „Tuhle desku mám rád, protože je na ní jen jedna skladba, kterou nesnáším - Talking Head,“ komentuje Lemmy.
Po evropském turné a několikerém úspěšném účinkování v tehdy značně populárním televizním pořadu Top of the Pops se kapela najímá producenta Vica Mailea, aby nahrála své nejúspěšnější studiové album. Čtvrté místo v britském žebříčku je pro kapelu typu Motörhead i z dnešního pohledu téměř neuvěřitelné. Turné k albu má však vážnou trhlinu, jelikož se Taylor v jeho průběhu nepříjemně zraní při pádu z koně. „Fotosession na obal alba, kde jsme se stylizovali do westernových drsňáků, proběhla v South Mimms. Ta obloha je přirozená, nedobarvovaná. Málokdo ale ví, že piková esa jsem měl jen na jedné nohavici, a tak jsem se nechával fotit jenom z jedný strany,“ upřesňuje Lemmy.
Čekání na rekonvalescenta Taylora využívají Lemmy s Clarkem k zajímavému spojení s divoženkami z Girlschool. Výsledkem je EP The St. Valeritines Day Massacre, které obsahuje i hitový singl Please Don’t Touch. Všichni společně vystoupí i v televizi pod názvem HeadGirl a poté se už ke kapele přidává uzdravený Philthy. Na americkém turné jsou speciálním hostem Osbournovy kapely Blizzard of Ozz a po návratu nahrávají ikonické živé album No Sleep 'til Hammersmith, které je řazeno mezi klasiky koncertních záznamů, jako jsou například Made in Japan od Deep Purple, The Song Remains the Same od Led Zeppelin či Live and Dangerous od Thin Lizzy, a album ocitá se na samotném vrcholu britské hitparády. Právě díky této nahrávce se Motörhead stávají skutečnými a uznávanými hvězdami tvrdého rocku.
Železnou pěst si kapela produkuje sama, album se prodává skvěle a Motörhead se tak mohou vrátit ke svému typickému způsobu života, tedy "on the road". V průběhu druhé části amerického zápřahu však kapelu nečekaně opouští Fast Eddie Clarke. Lemmy vystřihne duet se svou kámoškou Wendy O. Williams v písni Stand By Your Man a poté angažuje do kapely Briana „Robbo“ Robertsona z Thin Lizzy. Zbytek roku Motörhead stráví na turné v Japonsku a v Evropě.
Album s novým kytaristou se poměrně povedlo, jenže lidsky Robertson do kapely příliš nezapadl. Při koncertech dokonce odmítal hrát starší hity kapely, a tak nebylo divu, že ještě na konci třiaosmdesátého se skupina opět ocitá bez kytaristy. Lemmy sice může konečně dle svého někdejšího přání angažovat kytarové duo Phil Campbell a Würzel, jenže téměř v tu samou chvíli ztrácí Taylora. Náhradu najde v Peteovi Gillovi ze Saxon a takto proměněná kapela může opět na turné. Formace zvládne Austrálii, USA a Nový Zéland. Ke vší smůle navíc dojde k rozchodu s Bronze. Kompilace se čtyřmi novými skladbami jménem No Remorse (1984) je posledním vkladem kapely stávající firmě. „K Another Perfect Day chovám vřelý vztah, ale fanouškům tahle deska k srdcím nikdy nepřirostla. Všechno kvůli Brianovi. Vždycky chtěl být jen speciálním hostem a ne stálým členem kapely. Bylo to s ním beznadějné,“ vzpomíná Lemmy.
Kvůli soudní při s Bronze nemůže kapela v roce 1985 realizovat žádné studiové album, a tak desátý rok své existence tráví na turné v Anglii, Skandinávii a USA. Po vyřešení právních záležitostí Motörhead podepisují smlouvu s vydavatelstvím GWR a s producentem Billem Laswellem nahrávají album Orgasmatron. Koncertním vrcholem je pro kapelu srpnový festival Monsters Of Rock v anglickém Doningtonu. Dobrou zprávou pro fanoušky je také návrat Taylora.
Motörhead se objevují v černé komedii Eat the Rich. Hrají kapelu, na starosti dostanou soundtrack a Lemmy si odbude epizodní roličku. Album s všeříkajícím názvem Rock'n'roll se opět stane prologem předlouhého a vysilujícího turné, které startuje americká větev, kde jsou hosté Alice Coopera. Výsledkem je další živák, konkrétně No Sleep At All, jež vyšel až v roce 1988. Lemmy se také autorsky podílí na sólovém debutu kytaristky Lity Ford, konkrétně na skladbě Head Over Heels, a mihne se v kultovním snímku The Decline Of Western Civílization Part II: The Metal Years. Ke konci roku kapela podniká další americké turné.
Začátek 90. let byl pro Lemmyho hektický. Motörhead koncertují například v Brazílii nebo v Jugoslávii, Lemmy hostuje na albu Niny Hagen, podepisuje smlouvu s Epic a stěhuje se z Anglie do Los Angeles. Až poté je možno realizovat studiovou novinku 1916, která je nominována na Grammy. Následuje turné Operation Rock'n'roll s Judas Priest a Alicem Cooperem, Lemmy autorsky přispívá čtyřmi skladbami na Ozzyho sólové album No More Tears.
Prchlého Philthyho na bicí sesli střídá Mikkey Dee, známý ze své spolupráce s Kingem Diamondem, a se zajímavou změnou v obsazení kapela nahrává zdařilé LP March or Die a vyjíždí na obří stadiónové turné. Distribuční firma WTG ji škrtá ze svých plánů a o několik týdnů později je břichem vzhůru.
Album Bastards s naprosto dech beroucí vypalovačkou On Your Feet Or On Your Knees kapela nahrává ve vlastní režii, o distribuci se stará label ZYX. Ačkoli prodej desky pokulhává, v nepřímé úměře je její prezentace na rozhlasových vlnách. Turné se nese ve znamení pohostinské role na štacích Black Sabbath a triumfálního vystoupení v Argentině spolu s Ramones. Kapela nahrává novou verzi Born to Raise Hell spolu s rapperem Ice T a Whitfieldem Cranem, tehdejším zpěvákem Ugly Kid Joe, dnes v Life of Agony, pro soundtrack k filmu k Airheads. V květnu 1993 se Motörhead představí poprvé u Česku a odehrají zvukově vražedné vystoupení v Praze-Edenu.
Těsně před koncem nahrávání Sacrifice odchází Würzel a soubor opět působí v triu. Pětadevadesátý rok je nejen dvacátým výročím vzniku kapely, sám Lemmy se dožívá magické padesátky. To zaznamená vpravdě historická párty, při které v losangeleském klubu Whisky-A-Go-Go odehraje Metallica koncertní poklonu složenou výhradně z fláků Motörhead, navlečená navíc do hader á la Lemmy. Ten večer si Metallica říká The Lemmys.
Typický náklad břitkého rock'n'rollu bez jakýchkoli úhybných manévrů a vstup do třetí dekády existence již striktně ve trojici, v kterémžto seskupení se kapele evidentně dýchá nejlépe. Britské turné se překvapivě nekonalo, což se dávalo cynicky do spojitosti s jakousi Lemmyho zradou svých kořenů a jeho „amerikanizaci“. „Prostě jsme se Anglií přejedli. A jelikož tady budou Motörhead na věky věků, tak bude ještě dost příležitosti podniknout anglické turné,“ komentoval to sám Lemmy.
Hadí album je posledním, na kterém se coby producent podílel Howard Benson. Podobu desky nejvíc ovlivnil kvap, v němž kapela nahrávala. Podle Mikkeyho Dee je píseň Night Side bezkonkurenčně nejhorší, jakou Motörhead kdy vydali, a tento fakt si uvědomovali už při jejím nahrávání. „Jednoduše jsme neměli čas, abychom napsali něco jinýho,“ vysvětluje. Lemmy tak příkrý k nahrávce nebyl, přesto přiznal, že pár týdnů ve studiu navíc by albu prospělo.
„Šest týdnů před nahráváním jsme neměli ani jeden song. Ale když nastal čas, dali jsme to dohromady celkem rychle. Nedopadlo to zle,“ vzpomínal Lemmy s tím, že se pro nemoc nemohl zúčastnit některých zkoušek, a na albu tak zbyly po seancích bubeníka a kytaristy „trochu divné aranže“. Recenzenti si všimli, že album je na poměry nejhlasitější kapely jemnější.
Při pohledu na tracklist okamžitě upoutá pozornost položka God Save The Queen. Předělávka Sex Pistols byla vybrána i jako první singl a stala se jedním ze základních stavebních kamenů turné. Zbytek materiálu neudiví a plně odpovídá názvu alba We Are Motörhead. Vydechnout nechá pouze téměř sedmiminutová balada One More Fucking Time. Připomenout si toto období je možné na živáku z londýnského sálu Brixton Academy. Výročního koncertu k 25 letům kapely se v říjnu 2000 zúčastnili například „Fast“ Eddie Clarke nebo Brian May z Queen.
Ustálená sestava neměla důvod cokoliv měnit. Album Hammered výrazně neotřáslo ani koncertním setlistem, do něhož se nečekaně neprosadil parádní otvírák Walk A Crooked Mile. Cesta Motörhead byla i nadále maximálně přímočará, na posluchače vysypali 45 minut rock’n’rollu. Výjimku tvoří finále - zhudebněná temná báseň Serial Killer. Ačkoliv sympatie mezi Lemmym a Metallikou byly vzájemné, skladba No Remorse nemá se stejnojmennou písní Hetfielda a spol. z alba Kill 'Em All nic společného.
Motörhead se nikdy prvoplánově nehnali za hity, přesto je jimi Inferno slušně napěchováno. Materiál je žhavý stejně jako obal, který částečně připomíná Overkill. Spolupráce s producentem Cameronem Webbem těžko mohla začít lépe. Zvuk je nepatrně „čistší“, živočišnost neztratil. V roli hosta se blýsknul i hvězdný kytarista Steve Vai. Skupina svou návštěvou poctila po šesti letech Českou republiku, tentokrát vystoupila na festivalu v Trutnově. V témže roce se Lemmyho hlas objevil i na desce projektu Probot, jehož luxusní sestavu dal dohromady Dave Grohl.
Při nahrávání tohoto alba se Lemmy přehoupl přes šedesátku, v jeho případě ale věk dlouho symbolizoval pouze bezvýznamné číslo. Nezaměnitelný chraplák byl stále plný energie a nová nahrávka každé dva roky patřila k samozřejmostem. Podobně jako svým způsobem neměnný obsah. Velmi slušný standard s razítkem sehrané trojice bez překvapení? Ne tak docela. Stojaté vody uvnitř kapely rozčeřili aspoň hostující muzikanti. Pozvání přijal i kytarista C.C. DeVille, přitom spojit glam metalové Poison s Motörhead by napadlo málokoho.
Když jedna pecka vydá za tisíc slov, tak lze charakterizovat Rock Out. Vlastně popisuje, o čem Motörhead jsou a shrnuje životní filozofii pana Kilmistera. Je evidentní, že ho řemeslo ani po těch dlouhých letech nepřestalo bavit. Jako zkušený rutinér přitom moc dobře ví, že není potřeba opravovat to, co funguje. Kdo baží po inovacích, musí se spokojit například se změnou tvůrce obalu - dlouholetého spolupracovníka Joea Petagna nahradil Mark De Vito. Povedený erb v jeho provedení sumarizuje vše podstatné. V souladu s názvem CD, které nemůže náležet nikomu jinému.
Co ještě napsat ke skupině, která se dopracovala ke 20. studiové nahrávce? Nestala se legendou proto, že by sledovala trendy a snažila se přizpůsobit aktuální poptávce. The Wörld Is Yours obsahuje tradiční ingredience a potvrzuje pověst jedné z nejpracovitějších a nejkonzistentnějších kapel na světě. Přestože song Born To Lose naznačuje něco jiného, Lemmy v očích veřejnosti rozhodně nebyl lůzr zrozený k prohrám. I proto vznikl snímek Lemmy, jehož prostřednictvím mohli fanoušci nahlédnout i do nikterak honosného bytu charismatické osobnosti. Současně s plejádou jiných es jej na svou sólovku zlákal Slash, výsledkem spolupráce je Doctor Alibi.
Další důkaz, že studnice nápadů nevyschla. Abrahámoviny oslavil pár dní po vydání alba Mikkey Dee, ale ani tento věk neoslabil ráznost jeho úderů. Naopak v souvislosti s frontmanem se začaly probírat nejen veselé historky související s divokým životním stylem, stále častěji se mluvilo o jeho zdraví. Kvůli jeho indispozici musel být výrazně zkrácen koncert na festivalu ve Wackenu. Aftershock to ovšem nepoznamenalo. Klidnější pasáže Lost Woman Blues nebo Dust And Glass mají původ v Lemmyho dávném zalíbení v blues. A například v Queen Of The Damned drtí basu silou parního válce.
Sledovat chřadnoucího titána na pódiu nebylo příjemné, jakkoliv zasloužil veškerý obdiv za odhodlání nikdy se nevzdat. Svůj postoj jasně vyjádřil už názvem úvodní skladby Victory Or Die. Pár měsíců před 70. narozeninami naposledy sešlápl pedál až k podlaze a letití kumpáni Phil Campbell a Mikkey Dee nebyli pouhým komparsem. Zatímco hlasitý rock’n’roll tady zůstane navždy, o jeho autorech to bohužel neplatí. Hlavní hrdina příběhu Motörhead zemřel čtyři měsíce po vydání Bad Magic. Útěchou budiž fakt, že tři mušketýři se rozloučili v mnohem lepší formě, než jaká byla tehdejší koncertní realita. Ian Fraser „Lemmy“ Kilmister by měl jistě radost i ze sbírky coververzí Under Cöver, která v roce 2017 později doplnila už tak bohatou diskografii.
Text: Tomáš Rumler, Jan Petřičko, Foto: archiv Rock Report
Témata: Lemmy Kilmister, Motörhead
