Anna K. interview: Jsem srdcař a jinak to nikdy nebude

Vydáno 10.04.2017 | autor: Josef Martínek

Nová deska Anny K. se sice jmenuje optimisticky Světlo, za sebou ale zpěvačka rozhodně nemá veselé roky. "Byla to psychická i fyzická bolest, hodně ztrát, odcházeli mi nejbližší lidé. Říkala jsem si, že to snad nikdy neskončí," říká v rozhovoru. Album znovu připravovala se svým životním i hudebním partnerem Tomášem Varteckým, písničkou ale přispělo i duo Svěrák - Uhlíř. O mix se postarali britští producenti Steve Lyon, který spolupracoval s Depeche Mode, Paulem McCartney nebo The Cure, a Jay Reynolds. Nyní Anna K. objíždí republiku se svým turné Ve světle, v Praze se zastaví 25. dubna v Hybernii.

Anna K. interview: Jsem srdcař a jinak to nikdy nebude Anna K. interview: Jsem srdcař a jinak to nikdy nebude. Foto: Robert Houzar

Svou novou desku jste nazvala Světlo. Mohla by ale být světlá, kdyby v období před ní nebylo tmy?
Možná ne. Kdybych žila celou dobu ve světle, možná by byla temná. K temnotě tak trochu tíhnu, vždycky, když mi bylo smutno, poslouchala jsem třeba Radiohead nebo nějaký melancholicky temný kapely, určitě nikdy nic veselého. Ale temnoty, kterou mám teď za sebou, už bylo moc a rozhodně jsem si v ní nelebedila. Byla to psychická i fyzická bolest, hodně ztrát, odcházeli mi nejbližší lidé. Říkala jsem si, že to snad nikdy neskončí. Ale naštěstí přišlo konečně příznivější období a já jsem to chtěla zpečetit, proto jsem desku pojmenovala Světlo.

RECENZE: Anna K. vpustila do svých výborných písní Světlo

Schylovalo se během období vzniku někdy k tomu, že deska bude opravdu temná?
Asi ani ne, texty totiž vznikaly až v posledním roce, jen jednu písničku měl Tomáš napsanou z dřívější doby, původně pro svou kapelu. Byl to duet Milá, který jsem nahrála s Robertem Kodymem. Ale text byl trochu jiný, stálo v něm "hodně vína, málo lásky". A já mu řekla, ať to přepíše na "málo vína, hodně lásky", abych nevypadala jako alkoholička (smích).


Obal desky Světlo skutečně svítí. Jeho autorem je Daniel Kurz

Z čeho čerpáte to pomyslné světlo?
Minulý rok hodně z tance. zúčastnila jsem se StarDance, a i když to fyzicky bolelo, nabíjelo mě to. Byla jsem snad v té nejhorší fyzické kondici, někdy jsem doslova lezla po čtyřech. Ráno jsem vždycky skuhrala, ležela jsem na zemi a prosila svého tanečního partnera Marka: "Dneska ne, pojďme na jídlo, já už nemůžu". Ale během půl hodiny se to najednou rozplynulo a já se usmívala, běhala po České televizi v punčocháčích, šatičkách a tanečních botách. Nohy mě sice bolely jak svině, ale smála jsem se jako nějaký trouba. (smích). Byla jsem šťastná, aniž bych nějak věděla proč.

vložte odkaz, text nemažte

TAK KAM TY LIDI JDOU?

Získává všemi těžkými životními zkušenostmi člověk větší nadhled nad svými písněmi?
Nadhled je určitě potřeba, ale to jsem věděla vždycky, myslím, že to nesouvisí s tím, co jsem zrovna prožívala. Na druhou stranu jsem pořád srdcař a jinak to nikdy nebude. I když se snažím být profík, stále jsou situace a písně, které mě nepřestanou dojímat. Vlastně to mám ráda, ale je to tenký led a párkrát mě ty emoce dohnaly.

Kdy například?
Když mi umíral tatínek, babička, má velká kamarádka - Tomášova maminka (Tomáš Vartecký, pozn. red), další má kamarádka... prostě všichni moji milovaní. Koncerty jsem nikdy nerušila, ale párkrát jsem to možná měla udělat. Pamatuji si naprosto přesně okamžik, jak jsem zpívala písničku Večírek za koncem a pomyslela jsem si, že teď se složím. Bylo to dva dny po tom, co mi odešel táta, a já zpívala, že "víno se dopíjí, stopy se neskryjou, tak kam ty lidi jdou...?" To, že jsem ji dozpívala, považuji za svůj největší životní výkon.


Foto: Goran Tačevski

Koncerty vám tedy moc nepomohly hodit na chvíli starosti za hlavu?
Na chvíli se mi vždycky ulevilo, ale pak jsem se zase musela vrátit do reality. Paradoxně jsem to zvládala líp, když jsem byla sama nemocná. To jsem se velmi rychle oklepala a zjistila, že žádná sebelítost mi nepomůže, že se tomu musím postavit čelem.

LIVE: Anna K. přijela do Brna na bílém koni

Proto jste vystupovala i během léčby?
Ano, to mi pomáhalo, i když jsem občas zpívala v dost divných fyzických stavech. Pamatuji si, jak jsem po asi osmi chemoterapiích a třiceti ozařování nasedla do auta a jela do Žamberka na festival Jam Rock. Cítila jsem se jak v nějakém skafandru, strašně divnej stav, nateklá jako meloun, neměla jsem vlasy. Pod pódiem čekalo asi 12 tisíc lidí, hráli jsme večer, byla zima, tak jsem přišla na pódium v mé oblíbené čepici The Cure. Ale během koncertu mi bylo takové vedro, že jsem čepici zahodila a s ní i šátek, který jsem pod ní měla. Nebylo to gesto, kterým bych chtěla někoho dojímat, pot ze mě lil a já nechtěla vlastně už nikomu okolo lhát a předstírat, že jsem zdravá jako řípa. Chtěla jsem se uvolnit, podělit a načerpat z lidí sílu. Vteřinu bylo úplné ticho a pak se ozval obrovský kotel. Tam jsem pochopila, že dělám dobře, když si chodím mezi lidi a přijímám si od nich jejich energii. Byly to silné emoce a přímá cesta k uzdravení.

UŽ VŽDYCKY SE BUDEME ZNÁT

Už v prvním singlu z nové desky Vždycky se budeme znát zpíváte: "Já to začínám chápat, že všechno mělo se stát..." Byl to pro vás moment smíření, kdy jste přijala vše, co se stalo?
Všechno se vším souvisí, i když zrovna tahle píseň konkrétně není o té temnotě, ale o setkávání s lidmi. Někteří lidé s vámi propojí celý život a jsou stále vedle vás. Někdy někoho potkáte, pak se na dlouho ztratí z vašeho života, ale zase vás k němu něco dovede. Lidé, kteří se potkat mají, se v životě zkrátka neminou. Můžete potkat paní v parku, která vám řekne dvě slova a nikdy už ji poté neuvidíte, ale je to tak silný moment, že na ni do smrti nezapomenete - už vždycky se budete znát.

Věříte tedy, že určitá setkání jsou opravdu řízená osudem?
Určitě. Například já s mým Tomášem - když jsme byli děti, neznali jsme se, ani naše rodiny. Ale lyžovali jsme roky na stejné sjezdovce, kde jsme se na sto procent museli potkávat třeba každý den. Museli jsme spolu i třeba jet na stejné kotvě. Ve Špindlerově mlýně zkrátka nešlo lyžovat jinde, takže jsme se prostě nemohli minout. Jen já byla místní a Tomáš tam jezdil na víkendy a prázdniny.

Anna K. si na koncert v Mikulově přizvala Davida Kollera

Už máte vybraný druhý singl?
Singl jsme teď poměrně dlouho vybírali. Původně to měl být duet Milá s Robertem Kodymem, ale nakonec jsme vybrali píseň Co mi za to dáš. Honza Muchow, který mi pomáhal s produkcí zrovna téhle věci, mi říkal, že takovou hudbu tady nikdo nedělá, jenom já, takže budu okamžitě rozpoznatelná. To mi přišlo dobrý. Na albu Světlo je podle mě hodně silných věcí, musím - možná neskromně - říct, že tam není slabá písnička. Singl jsem vlastně nechala vybrat vydavatelství a zkusíme pak ještě další třeba na podzim. Moc ráda mám Až mě zachráníš, je to hymnická píseň s krásným textem, a Děti krásy nebo V malinách taky můžou být singly. Já bych vybírala těžko. Snad nejradši mám Pyramidu boha slunce, ale tu by bohužel česká rádia nenasadila. Zato na koncertech na ni mám naprosto boží reakce. Mám velkou radost.


Foto: Goran Tačevski

Na desce máte i písničku Prokřehlá od Uhlíře a Svěráka...
Ano, to je další velká perla. Je samozřejmě úplně jiná než zbytek alba. Takový moc krásný bonus. Tu mi Jarda Uhlíř napsal sám od sebe. Přišel za mnou, že by mi už dlouho chtěl napsat píseň. Koukala jsem jak blázen a s nadšením přijala. Zrovna včera jsem venčila psa na poli, po kotníky jsem byla v bahně, a telefonovala s panem Svěrákem, který mi ji otextoval, což byl další životní zážitek. Hlavně když mi text předával v kavárně Slavia tak, že mi ho u kávy a sachr dortu přezpíval. Ptala jsem se ho, jestli už písničku slyšel a zda se mu líbí, jak ji zpívám. A on na to: "Já jsem vám to neříkal? Pořád ji poslouchám dokola v autě a úplně se slyším, jak vám říkám, že se mi moc líbí, jak jste ji nazpívala. Tak se mi to asi jenom zdálo a holt Vám to teda říkám teď". Smála jsem se, že mně to ještě opravdu neříkal, naopak jsem pořád čekala, jestli zavolá, a když nevolal, myslela jsem si, že se mu nelíbí. Tak to jsem se prý spletla. Úžasný zážitek s touto slavnou dvojicí. To už mi nikdo nevezme.

S vaším partnerem Tomášem Varteckým jste oba hudebníci, nahráli jste už spolu řadu desek. Slučuje se vám díky tomu profesní a osobní život dohromady?
Naštěstí spolu nehrajeme v kapele, to bychom asi byli dva kohouti na jednom smetišti. (smích). Pracujeme spolu jen na deskách, což je hodně náročné, vždycky si pak potřebujeme na chvíli odpočinout. Většinou tak na pět let. (smích) Ale jsem ráda, když Tom občas jede na nějaký můj koncert a třeba klukům z mojí kapely řekne drobné připomínky ke způsobu hraní těch věcí, nebo někdy i ke zvuku, protože jenom my dva víme naprosto přesně, jak ty písničky mají vlastně znít. Kluci jsou za to taky rádi, zvlášť když se hrajou úplně nový písně. Jsme na pódiu a neslyšíme, jak to zní dole, takže jedinou zpětnou vazbu, zda je všechno správně, máme vlastně od něj. Byl se mnou i na prvním koncertě Ve světle tour. Byl prý nadšený a já byla klidná, že ho tam mám právě u zrodu.


Turné Ve světle je už v plném proudu. Foto: Jan Nožička

Dovedete si představit nahrát desku s někým jiným, nebo už jste tak dobře sehraný tým, že nic měnit nechcete?
Představit si to dokážu, dokonce bych se na to těšila. Třeba písnička od Uhlíře a Svěráka byla pro mě hodně osvěžující a jsem ráda, že jsme ji na desku dali. Vlastně jsem si ji sama produkovala a míchal mi ji Milan Cimfe. Je tedy jediná úplně odjinud.

OD BOBA DYLANA BYCH SE TAKY NECHALA UKECAT

Máte nějaké další vysněné autory, kteří by vám mohli napsat písně?
Jasně, třeba Lenny KravitzJack White, Sting nebo Tom Waits. Od Boba Dylana by se taky nechala ukecat… (smích). Autoři by se našli. Z těch domácích snad vlastně ani nevím, měla jsem štěstí na jednoho z nejlepších rockových skladatelů u nás. Snad jen ještě Jiří Suchý. Ale k tomu, abych ho poprosila, ať mi něco napíše, se odhodlávám už přes dvacet let. Sama vlastně nechápu, proč jsem to ještě neudělala... Máme k sobě blízko, vyrostla jsem vedle něj, dokonce mi křtil desku Noc na zemi. Vždycky jsem si říkala: "Co kdyby se to netrefilo?" Mám k němu takovou úctu, že bych si připadala hloupě, kdybych po něm chtěla, aby tam pak něco třeba pozměnil. Až teď jsem díky Zdeňkovi Svěrákovi a Jardovi Uhlířovi pochopila, že by to určitě klaplo, protože jeho texty jsou stejně srozumitelné, nadgenerační. Snad jsem tu příležitost už nepropásla. Myslím, že mne má rád a já to prostě udělám. Snad hned zítra.


Foto: Jan Nožička

Dříve byly vaše koncerty "na stojáka", ale minulé akustické turné proběhlo v divadlech a šňůra k novému albu je také na sezení. Zalíbilo se vám v divadlech?
Když jsem turné stavěla, netušila jsem ještě, jak tahle deska dopadne. Myslela jsem si, že to bude menší "maso", že bude akustičtější, což se nakonec nevyvrbilo, takže to do těch sedících lidí celkem hrneme, sami totiž stojíme. Ale skvělý je, že s námi ke konci koncertu stejně stojí celé divadlo a je to kotel jak na fesťáku. (smích)

Dokážete si představit, že jednou - třeba za dvacet let - budete vystupovat v nějaké poklidnější poloze, jako šansoniérka?
Jestli budu živá a budu ještě vládnout hlasem, pak si to představit dokážu.


Foto: Robert Houzar

Minulé album Relativní čas jste nakonec vydala i na vinylu, chystá se také vinylová edice Světla?
Nevydat k albu Světlo vinyl by byl velký hřích! Vychází, myslím, 11. dubna, tenhle obal je totiž jeden z nejkrásnějších, jaký jsem kdy měla. Dělal ho kamarád výtvarník, grafik a muzikant Dan Kurz a je to celé ručně malované a psané a ještě ke všemu jsme vymysleli, že nápis Anna K. Světlo ve tmě nádherně svítí. Je psán fosforovou barvou. Je to fakt unikát, takže vinyl bude pecka! Mám už teď nádherné ohlasy od fanoušků nejen na obsah alba, ale jsou totálně nadšeni i z obalu, a mně je krásně na duši. Takže ať svítí!

Termíny Ve světle tour:
12. 4. Teplice, Krušnohorské divadlo 
20. 4. Plzeň, Velká Synagoga 
22. 4. Trutnov, UFFO 
25. 4. Praha, Divadlo Hybernia 
27. 4. České Budějovice, Metropol 
28. 4. Ostrava, Dům kultury  

text: Josef Martínek, foto: Robert Houzar,  Goran Tačevski, Martin Linhart (promo), Jan Nožička (koncert)

Témata: Anna K., Světlo, Tomáš Vartecký, Robert Kodym, Jaroslav Uhlíř, Zdeněk Svěrák, Ve světle tour

zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím