Vydáno 23.05.2016 | autor: redakce
Koncert AC/DC by nepochybně vyvolal rozruch i za normálních okolností, letos atmosféra kvůli vynucenému záskoku za zdravotním stavem sužovaného Briana Johnsona problémistou Axlem Rosem hraničila s hysterií. Nicméně rockové hymny prokázaly svou sílu a kapela s hostujícím zpěvákem zatloukla v pražských Letňanech argumenty pochybovačů pod zem.
Angus Young v Praze poskakoval jako neposedný čertík
AC/DC
LETŇANY, PRAHA
22. 5. 2016
Zkrocení zlého muže předznamenal již téměř čtvrthodinový předstih začátku prvních tónů. Na to nepochybně příznivci Mr. Rose nejsou zvyklí. A byla to taková vlna rozkoše, že vztyčila i samotného Axla, který úvodní část turné absolvoval kvůli zlomenině nohy vsedě. Nic naplat, se stojícím frontmanem dostává každý rockový koncert přece jen další dimenzi a Praha měla štěstí. Další plus vzápětí zajistilo Axlovo pohodové vystupování, pracoval pro celek a své frackovité manýry i sebestředné eskapády si pošetřil pro domovské Guns N' Roses.
AC/DC v Praze: Poklidné Letňany se změnily v dálnici do pekla!
Ještě podstatnější ovšem byla jeho vynikající hlasová forma. Až je to vůči Johnsonovi kruté, ale opět se potvrdilo pravidlo, že (takřka) každý je nahraditelný. Axl Brianův řezavě syrový projev lehce zastoupil a vůči předlohám zněl velmi věrně (za všechny Shoot To Thrill, Back In Black či Rock'n'Roll Train).
POHLED HODNĚ ZPÁTKY
Show odstartovala Rock Or Bust z dosud posledního stejnojmenného alba, které zároveň dalo název celému turné. Navzdory tomu jej však reprezentovala již jen Got Some Rock & Roll Thunder, jinak AC/DC mířili především do dávné minulosti a častovali nadšené publikum z valné většiny materiálem ze sedmdesátých let minulého století. Nejvíc prostoru, šest písní (viz playlist), ovšem věnovali o maličko mladší, přesto děsivých šestatřicet let staré kolekci Back In Black, mimochodem první nahrané s Johnsonem.
RETRO: Pekelné zvony nad Prahou: AC/DC vedl v O2 areně snad samotný lucifer
Je-li kapele co vytýkat, pak hluchá místa mezi skladbami, což u souborů obdobného formátu nebývá zvykem. AC/DC jsou spíš továrnou na riffy než splétači překombinovaných opusů, ale schopnost přimět dav pod rohatým pódiem skandovat úderné slogany je jim vlastní. Ostatně stačí jen nad scénou rozhoupat obří zvon (Hells Bells), v animaci nechat laškovně mrknout korpulentní fešandu (Whole Lotta Rosie) nebo vypustit něco ohňů (Highway To Hell)...
PROFESOR VE ŠKOLNÍ UNIFORMĚ
Přestože AC/DC v posledních letech stíhá jedna rána osudu za druhou, na letňanském letišti z nich čišela nezdolná energie, suverenita i spokojenost. Klobouk dolů před středobodem celé téhle rockové mašinérie, jednašedesátiletým Angusem Youngem v neodmyslitelné školní uniformě. Jako neposedný čertík křižoval prostorné jeviště, divoce křepčil i se válel po podlaze a místo slov vystřeloval dravé riffy i sóla s ještě větší razancí, než tři baterie nezbytných kanonů pyrotechniku v rozlučkové For Those About To Rock (We Salute You). Když jej předtím během finální kytarové exhibice při Let There Be Rock vysunutá plošina vynesla do výšin, bylo to navýsost symbolické. Patří tam, především on je AC/DC.
Playlist: 1. Rock or Bust, 2. Shoot to Thrill, 3. Hell Ain't A Bad Place To Be, 4. Back In Black, 5. Got Some Rock & Roll Thunder, 6. Dirty Deeds Done Dirt Cheap, 7. Rock´n´Roll Damnation, 8. Thunderstruck, 9. High Voltage, 10. Rock´n´Roll Train, 11. Hells Bells, 12. Given the Dog A Bone, 13. Dog Eat Dog, 14. If You Want Blood (You´ve Got It), 15. Sin City, 16. You Shook Me All Night Long, 17. Shot Down In Flames, 18. Have A Drink on Me, 19. T.N.T., 20. Whole Lotta Rosie, 21. Let There Be Rock, přídavky: Highway To Hell, Touch Too Much, For Those About To Rock (We Salute You)
text: Daniel Folprecht, foto: Nicola Bernard
4,00
čtenáři
hlasuj
