LIVE: Chinaski chutnali v O2 areně jako svíčková od babičky

CHINASKI
O2 ARENA, PRAHA
16. 11. 2017

Zahřát a naladit publikum měl za úkol slovenský zpěvák Peter Aristone, který se této úlohy zhostil celkem důstojně a se ctí a půlhodinku mezi sedmou a osmou využil k tomu, aby předvedl to nejlepší ze své tvorby. a také aby zkusil, jestli se mu podaří rozezpívat O2 arenu klasickou hrou na houkanou - a nepodařilo. Patnáct minut po osmé hodině se ale proti tmavě modrému pozadí objevily povědomé stíny a pískání spolu s aplausem dalo vědět i těm, kteří na mobilech pilovali facebookové statusy, že hlavní hvězdy večera už jsou na pódiu. Vzápětí spadla opona, na pozadí se objevil streetový Ježíš jak od Banksyho, který je na obalu poslední desky, a show mohla začít.

FOTOREPORT: Chinaski naservírovali vyprodané O2 areně hity a zatančili tanec haka

Chinaski byli jako vždy ve skvělé formě: Michal Malátný je na pódiu jasný king, stejně jako hlavní postava textu písně Vedoucí, která celý koncert odstartovala. Nepotřebuje dlouhé proslovy: občas zavolá "ahoj chuligáni!" nebo utrousí více či méně dobrý vtípek a to úplně stačí - publikum ho miluje a on to dobře ví. Ať už tříská do kytary nebo chodí po pódiu a leze na Marpův ostrůvek s bicími, vždy je suverénním pánem situace a svoji roli si náramně užívá.

SPOLUHRÁČSKÁ CHEMIE FUNGUJE

I na zbytku kapely bylo vidět, že se zrovna nenudí a hraní pro ně není jen rutina: trumpetista Petr Kužvart ve volných chvilkách, kdy zrovna netroubil na trumpetu, roztleskával publikum nebo si bral do ruky tamburínu, kapelník František Táborský střídal rockové riffy se sólovými vyhrávkami a Marpo, který seděl za bicími, se pravděpodobně snažil zlomit světový rekord v počtu točení paličkami během skladeb. A co je nejdůležitější, ačkoliv je pozornost většinou upřená na frontmana Michala Malátného, je poznat, že Chinaski jsou opravdu kapela, a ne zpěvák se skupinou zaplacených muzikantů - spoluhráčská chemie na živých vystoupeních funguje skvěle.

Chinaski interview: Nemáme touhu si něco dokazovat a s někým soutěžit

Aby toho nebylo málo, na koncert dorazilo i několik hostů: na Slovenský klín přišla nejen zazpívat vokály Majda Králová, ale ukázal se i producent Greg Haver, který při této příležitosti zasedl za bicí. Majda Králová se na pódiu v průběhu večera objevila ještě víckrát - odzpívala písně, které jsou na nahrávkách s ženskými vokály a přidala se i na několik dalších (Bůh je žena, Propan s butanem a Punčocháče).

Posledním hostem pak byla návštěva z Aucklandu, kdy se před posledními dvěma přídavky objevili někteří členové kapely spolu s rodilými Novozélanďany a odtancovali tanec Haka - Michal Malátný totiž slíbil, že ho zatančí, pokud se Chinaski podaří O2 arenu vyprodat. Jestli nakonec padl světový rekord v počtu lidí, kteří Haku tančili, se neví - ale vidět a cítit (zejména na tribunách) tolik lidí hulákat a dupat nohama do země bylo skutečně impozantní a na popovém koncertu spíše neočekáváné.

Za zmínku rozhodně stojí i scéna a promítačka: na dvou obřích obrazovkách se střídaly záběry z pódia a publika s projekcí, která byla u některých písní tématická a u jiných spíše abstraktní a doplňovala světla. V některých případech působila projekce spíše prvoplánově - třeba hustý dým, který se na ni valil při Tabáčku nebo zelenkavá lebka při Zadarmo, která by se hodila spíše na nějakou d’n’b party, jindy ale byla povedená. To byl případ českých a slovenských státních barev při Slovenském klínu, květin při Tamaryšku, vrcholem ale byly zasněžené Krkonoše, přes které putoval měsíc při Vrchlabí. Promítány byly i vybrané fotky, které se předtím na Facebooku objevily s hashtagem #neninamdoplace.

HITY NOVÉ I TY OSVĚDČENÉ

Hlavní prostor dostaly hlavně songy z propagovaného alba: zazněly hlavní hity jako Potkal jsem tě po letech (inspirován vtipnou historkou o tom, jak Petr Kužvart na letišti zahlédl svoji dávnou lásku a přes sklo letištní haly se s ní na něčem domlouval), Já nebo ty, Není nám do pláče nebo první přídavek Venku je na nule. Nezapomnělo se ale ani na starší hity: vedle Tabáčku, Zadarmo nebo Vrchlabí se komba tradičně vyšťavila na punkových Punčocháčích a na závěr pak pochopitelně jako přídavky musela přijít nerozlučná dvojice Drobné paralely, při které se celá O2 arena rozzářila světly blesků z mobilů, a První signální.

Bonus pro fanoušky, kteří zůstali až nakonec, byla Vinárna u Valdštejna s dojemným recitativem a neméně dojemným závěrem. Oproti tomu bylo trochu ošizené předposlední album Rockfield, ze kterého Malátný a spol. vybrali jen Lásku & Hvězdy, rádiovky Každý ráno, Slovenský klín a Víno, které je ale známé spíše jako hlavní skladba seriálu Vinaři. Chinaski naživo jsou posledních pár let jako svíčková od babičky - je to moc dobré, ale i když se na to těšíte, víte už dopředu jak to bude chutnat a to trochu kazí zážitek.

Kromě toho, že se objevilo pár nových písniček, které jsou ale zaměnitelné za ty starší, byl letošní koncert stejně jako obří koncert v O2 areně k dvacetiletému výročí kapely v roce 2014. Přes slibný krok, který přišel s albem Rockfield, se Chinaski nedaří odpoutat od vlastní minulosti rádiové poprockové kapely s nepříliš hlubokými texty, která už ale pánům, jimž táhne na padesát, tolik nesluší. Jak ale musí být těžké se od této minulosti odpoutat, je jasné, když největší aplaus sklízí většinou právě ty jednoduché písně, které všichni znají z rádia.

text: Jiří Kalous, foto: Aneta Jodar

Témata: Chinaski, Není nám do pláče, Michal Malátný, O2 arena