Vydáno 04.02.2017 | autor: redakce
Na brněnskou Flédu zavítali Bratři Orffové a Longital. První jmenovaní nechali posluchače nasát atmosféru šera krnovských kopců, Longital je zase zavedli do hlubin svých hudebních fantazií, místy také intimních, ale jindy divokých.
Ačkoli Brno toho dne čelilo náporu sněhu a v dopravě panoval kalamitní stav, na Flédě jako by se čas zastavil na podzim. A to konkrétně na jeden podzimní den, kdesi v okolí Krnova. Mlha se válí krnovskými kopci a propastmi, dokonce vidíte ve svých představách onen kostelík, o kterém Bratři Orffové zpívají v jedné ze svých písní... Ale popořadě.
FOTOREPORT: Intimní večer na Flédě. Když hrají Bratři Orffové a Longital
Atmosféra koncertu byla už příhodně navozena při vstupu do klubu, kdy se na vystoupení čekalo za zvuku reprodukovaných písní kapely Baromantika, s níž ostatně Longital posledně v Brně vystupovali. Jako první zahráli Bratři Orffové, kteří posluchačům nabídli celkem vyrovnaný průřez oběma svými alby. První půlka se nesla ve znamení desky Bingriwingri. Začali intrem s trubkou stejnojmenné písně, tedy Bingriwingri, pak se přes energickou Vzduchem přelétlo ke skladbě Na hadím ocase, kde z rozjímavé nálady příjemně vytrhla houpavá reggae vsuvka a vkusný dvojhlas zpěvu frontmana Ivana Gajdoše s trubkou.
Zde je však na místě otázka, jak moc výstižné je označení slovem "front", protože zpěvák je introvertní nejen ve zpěvu, ale i v promluvách mezi písněmi, kterých tak dohromady moc nebylo, nicméně i to spolu s jeho laskavým smyslem pro humor hezky koresponduje s celkovým vyzněním kapely.
Anděl 2013: Radují se Bratři Orffové, nejvíc se tleskalo Karlu Gottovi
Tvorbu z alba Šero načali písní Na dně krnovské propasti, na další song Trávy si zpěvák vyprosil hodně mlhy a scenérie kopců tak byla dokonalá. V jejich setlistu pak nechyběly písně jako Srůst, Sůl z Krnova nebo rychlejší skladba s "drumíkovými" bicími Vlak a melancholie byla dovršena v závěrečné Jakoby svět. Došlo ale ještě i na přídavek Pátek z desky Bingriwingri, v němž si na kytaru zahostoval Daniel Salontay z Longital - na jehož nahrávání se i podílel.
Druhá půlka večera už patřila právě slovenským Longital. Ti mají na svém kontě už pěknou řádku alb, mají tedy i na koncertech více z čeho vybírat, těžištěm vystoupení se však stala poslední deska Divoko. Jako první ale zazněla povedená dvojhlasá skladba Som modré more z předchozího alba A to je všetko?, následována hypnotickou Na horu a dolu, v níž dvojice uplatňuje svou specifickou techniku hry smyčcem na kytaru i baskytaru, která písni dodává trochu zlověstnou atmosféru a melodicky cizokrajný ráz. Z desky Divoko představili hned úvodní skladbu To čo je, klavírním až téměř jazzovým intrem bubeníka a klavíristy Mariána Slávka navazovala Krídla samoty a titulní píseň Divoko, kde zase nechyběl Shiny typický prvek pódiové prezentace - tanec s barevnými šátky.
Jistým odlehčením, ne však rušivým, bylo zaškobrtnutí, kdy se v jedné skladbě zpěvačka nesešla s akordem kytary Daniela Salontaye a se smíchem pak píseň dozpívala. Na závěr svého setlistu zařadili A to je všetko, která se po všech stránkách stala vrcholem už tak dost emotivního večera. Spojuje v sobě totiž všechno: poutavý text spojený s podmanivým hlasovým přednesem zpěvačky Shiny, vyspělost instrumentální hry všech členů, intimitu a divokost celé tvorby. Jejich přídavkem pak byla skladba Rozplétám.
Spojení těchto dvou alternativních kapel mělo úžasnou atmosféru, také díky tomu, že klub nebyl zcela zaplněn a každý posluchač si tak mohl hudbu procítit po svém bez jakéhokoli prostorového omezení. Jen mnohde avizovaný křest desky Divoko se nekonal, to však dle mého soudu nikomu z přítomných nevadilo a zážitek z večera nijak nepokazilo.
text: Nikola Illeová, foto: Romana Šlapáková
Témata: Longital, Bratři Orffové, Fléda, koncerty
4,50
čtenáři
hlasuj