ROZHOVOR | Lucie: Trumpety nebo Černí andělé dostávají se symfoňákem neskutečný koule

Naposledy jste hráli na akci Národ sobě - kultura tobě. Otestovali jste si tam trochu spolupráci v symfonickém podání, byť třeba s jiným orchestrem? Byla to ochutnávka toho, co budeme od vás moci slyšet a vidět v letošním roce?
P. B. Ch.: Ano, byla to taková ochutnávečka ochutnávky, kterou budeme vydávat na albu s pracovním názvem Lucie Symphonic Album.
Robert Kodym: Půjde o naše první studiové album se symfonickým orchestrem. Už na něm pracujeme a vyjde do léta. V neposlední řadě bude takovou ochutnávkou z chystaného podzimního turné Lucie v opeře. Takže tam nebude všech milión písní, co budeme hrát na koncertě, ale bude jich tam tak zhruba půlka.

ROZHOVOR | Lucie: Zjistili jsme, že máme asi osm fanoušků po celém světě! (1. část)

Nabízí se otázka, jak v dnešní době album nahráváte? Přeci jen spolupracujete s velkým týmem a tělesem, jakým je Filharmonie Hradec Králové. Jak se v této těžké době scházíte, připravujete a nahráváte?
Michal Dvořák: Protože jsme profesionálové, tak všechno připravujeme vždycky minimálně rok dopředu. A v tomhle případě tomu nebylo jinak, s Filharmonií Hradec Králové jsme zkoušeli celé loňské léto. I díky pandemické situaci jsme měli dost času připravit nové úpravy tak, aby vypadaly, jak jsme si vždy přáli. Nejde tedy rozhodně o žádnou rychlokvašku. Navíc, Kryštof Marek je nejen skvělý skladatel ale i aranžér s velkými zkušenostmi. I to je příslibem, že by nové skladby mohly rezonovat na všech frontách. 

Ještě ale musíte tu desku natočit...
Michal: V současné době už se intenzivně scházíme ve 1st Floor Studio na Barrandově, na testování si pomalu začínáme zvykat a i přes hygienická opatření si nahrávání užíváme.
Robert: Testování je otázkou blbých patnácti nebo dvaceti minut. Zrovna jsem si říkal, že bych okamžitě šel na nějaký koncert – protože jsem prošvihl vystoupení kapely Hollywood Vampires, když tu byli. To ještě nebyl covid a já jsem si toho tolik nevážil. Teď bych si toho tak vážil, že bych se nechal testovat klidně dvě hodiny, abych mohl jít na nějakou svoji oblíbenou kapelu. Snad by testování do budoucna mohlo pomoct. A kdo má hudbu rád a těší se na koncerty, neměl by mít problém nechat si něco strčit na pár sekund do nosu.

Na albu spolupracujete s renomovaným dirigentem Kryštofem Markem. Jak jste na něj přišli? Už jste spolu dřív na něčem dělali?
P. B. Ch.: Já mám pocit, že poprvé jsem o něm slyšel od Davida Kollera. Říkal o něm, že je šikovnej.
Robert: Michale, jak jsme k němu přišli, prosím tě? Ty to víš nejlíp určitě.
Michal: Já se s Kryštofem znám léta, pomáhal nám už s muzikálem v Karlíně a spolupracujeme spolu na festivalu Soundtrack Poděbrady. Je to držitel Českého lva za hudbu k filmu Masaryk a udělal opravdu tunu krásnejch věcí. Vážím si ho především pro jeho neskutečnou pestrost a pokoru k tématům, který buď dělá, nebo se k nim hudebně vyjadřuje. V tom malém českém hudebním rybníčku jsme se mnoho let míjeli, takže jsem rád, že jsme se nakonec potkali a domluvili na spolupráci.

Příběh českého hitu: Lucie - Amerika

Už máte jasno v tom, jaké skladby budou na tomto CD?
Robert: Zatím je to ve výrobním procesu.
P. B. Ch.: Na 99,9 % tam ale budou stěžejní věci, které chtějí lidé slyšet.

Chtěl jsem vědět, jestli tam dáte taky něco z EvoLucie, nebo půjde výhradně o starší hity.
Michal: Budou tam samozřejmě i písničky z EvoLucie, ale v novém symfonickém kabátě. Každá skladba, ať je čerstvá z nové desky nebo jedna z prvních, jako jsou třeba Trumpety nebo Černí andělé, dostává se symfoňákem neskutečný nový „koule“. Není divu, orchestr je skupina nesmírně talentovaných a trénovaných lidí, kteří od mala několik hodin denně cvičí, aby byli ve hře na svůj nástroj nejlepší. A když takovou skupinu špičkových hudebníků dostane navíc "do ruky" prvotřídní dirigent a aranžér, vznikne něco mimořádnýho. Velkej hudební svátek. Vždycky, když slyším symfoňák naživo, nota bene, když ještě hraje naše věci, tak jsem hudebně šťastnej a, řekl bych, až dojatej.
P. B. Ch.: Každá skladba dostane se symfonickým orchestrem další rozměr. To je na tom to skvělé. Zvlášť když někdo tu písničku zpracuje celou znovu od začátku.

Můžete se pokusit stručně vysvětlit, jakým způsobem se to „do toho symfonického kabátu“ obléká? Přinesete skladbu aranžérovi a on ji rozepíše do partitur…?
Michal: Aranžér, to je svébytné hudební řemeslo. Není to tak, že vezmete písničku a nějak ji rozepíšete. Jde o zpracování té dané hudební aranže a existuje milion způsobů, jak ji uchopit. Můžete skladbě i výrazně ublížit, pár takových projektů už jsem taky slyšel. Vše je o citu aranžéra, je na něm, jak písničku rozvede. Jestli zintenzivní její energii nebo v ní umocní city a tak dále. Kryštofovi Markovi se ty aranže opravdu podařily. Naladil se na naši vlnu emocí a skladby nakopnul ještě o patro výš.

Pojďme k avizovanému halovému turné Lucie v opeře. Když se řekne „Lucie s orchestrem“, tak se lidem pravděpodobně vybaví vystoupení ve Státní opeře a CD z roku 2003. V čem se budou lišit tyto koncerty, kromě toho, že se nebudou odehrávat v opeře?
Robert: Naše vystoupení ve Státní opeře bylo unplugged, zatímco nová Lucie v opeře bude elektronická rocková kapela, která hraje dohromady se symfoňákem. A především představíme nová aranžmá, která jsou jiná než předchozí. Díky invenci Kryštofa Marka se velmi liší.

LIVE: Lucie odehrála jeden z největších koncertů v Evropě, publikum o výjimečnosti večera vědělo. Festival Praha Září skončil v euforii

A kdo bude tvořit koncertní band? Koho s vámi uvidíme na pódiu, kromě filharmonie?
Robert: Budeme tam my čtyři a náš stálý host, bubeník Adam Koller.

Dočetl jsem se, že by s vámi měl vystoupit i pěvecký sbor…
Robert: Ano, to je partička, která spadá pod Kryštofa Marka.

Program by měl prý zabrat přes dvě hodiny. Jaká bude jeho dramaturgie? Bude výhradně na sezení? Bude se v celkovém pojetí více blížit rockovému koncertu nebo představení  klasické hudby?
P. B. Ch.: Bude to tak půl na půl. A koncert bude na sezení.
Robert: To proto, aby mohli lidé lépe vstřebat a užít si orchestr.
Michal: Aby si ale lidi nemysleli, že půjde o nějaký abiturientský koncert. (smích) Ano, vystoupení je sice na sezení, ale přiblížím to třeba na příkladu Stinga: ten taky hraje na sezení, když má za zády symfonický orchestr. Je to nejen proto, že je vystoupení delší a má spousty dynamických i klidných pasáží, ale i z toho důvodu, že se lépe nazvučí sál, a i lidem se pak koncert  lépe poslouchá. Navíc nebudeme šetřit na scénografii, připravili jsme si celkem monstrózní scénu se spoustou překvapení, takže i po vizuální stránce se bude na co dívat. Rozhodně se to nebude blížit vystoupení v koncertní síni, kde jsou lidé zvyklí poslouchat klasiku, ale bude to show se vším všudy. V tom nejlepším slova smyslu.

Vy jste tedy celý uplynulý rok, kdy bohužel došlo ke zrušení většiny koncertů, věnovali práci na tomhle projektu? Nebo jste třeba i skládali a připravovali nějaké další nové písničky?
Michal: Letos toho bylo opravdu hodně. Vedle Lucie v opeře tour a Lucie Symphonic album, který jsme už zmínili, dokončujeme ještě knihu Fotografity, která vyjde taky do turné. Čas, který jsme pandemií získali, jsme se rozhodli věnovat skupině. Pracujeme na třech projektech současně, což není málo, ale zvládnout se to dá.
Robert Kodym: Ano, ale je to náročný. Fotokniha totiž bude skutečně obří a budou v ní fotky ve vysoký kvalitě. Museli jsme prohlédnout zhruba deset tisíc fotografií, což je šílený množství.
Michal: Šílený! Šílený! Never more!
Robert: Předvybírat a pak vybírat, kontrolovat...

Která z těch fotek je nejstarší? Kam až archiv sahá?
Robert: Asi 35 a půl roku.
P. B. Ch.: To je hrozný.
Robert: To je krásný číslo skupiny, zatím je mladá.
Michal: Přesně. 150 let, v dnešní době žádnej věk.

Nemohu se nezeptat: Od EvoLucie uběhlo už dva a půl roku, máte chuť na další studiové album, nebo na to vůbec nemyslíte?
Robert Kodym: Myslím, že to zatím moc neřešíme. Ale za sebe můžu říct, že když každý den hraju na kytaru, vždycky mě něco napadne. Musím si to nahrát nebo napsat, abych na to nezapomněl. A když přijde čas, něco se z toho urodí.

Jakým způsobem budete ještě pracovat s  EvoLucií, která pořád mezi fanoušky rezonuje. Chcete se k desce ještě vracet? Třeba vydáním dalších singlů a klipů?
P. B. Ch.: Nemůžu zatím říct nic konkrétního, ale nějaká překvapení a propojováky mezi dvěma světy  se chystají.

Jak moc času trávíte mimo domov? Jak vůbec vypadá váš pracovní čas za posledních pár měsíců?
P. B. Ch.: Donedávna jsme komunikovali prakticky jen přes internet. Posíláme si přes něj dema i mixy nahrávek. Ale to pro nás není nic nového, spolupracovali jsme takhle už i s producenty a zvukaři na albu EvoLucie. Třeba na písni Nejlepší, kterou znám od Oskara Petra, kterou nám nakonec zprodukoval Mike Clink, známý spoluprací s Guns N' Roses. Další dvě skladby s námi dělal Mark Plati, kytarista od Davida Bowieho, a jednu písničku nám mixoval Mike Fraser, který je zase podepsaný pod alby AC/DC. Takže díkybohu za tyhle technologie, které umožňují i spolupráci na dálku.
Robert: Jsme na to zvyklí už z minulosti, vlastně se toho pro nás v tomto směru za koronaviru moc nezměnilo, protože bydlíme daleko od sebe.

Příběh českého hitu: Lucie - Medvídek

Nečiní vám to tedy žádné problémy. Co vás zaměstnává kromě Lucie? Roberte, myslí Wanastovky na novou desku, nebo jste to teď odložili a věnujete se výhradně Lucii?
Robert: Poslední deska Wanastowejch vjecí vyšla před čtyřmi lety a teď se zamýšlíme nad naší budoucností. Nad tím, že bychom brzy chtěli udělat novou desku. Scházíme se po telefonu a kujeme plány.

A Michale, jak to vypadá s velkolepým koncertním projektem iMucha?
Michal: Pracujeme na tom už třetím rokem a jsem rád, že mám teď na projekt víc času. Premiéru v O2 Universum jsme posunuli na 16. února 2022. V současnosti natáčíme pro Českou televizi záznam a připravujeme se zahraničními promotéry světové turné. Doufám, že výsledek naší tříleté práce zazáří v plné síle.

Na závěr bych vás požádal o, pokud možno, povzbudivý vzkaz fanouškům a čtenářům iREPORTU. Nějaké světýlko na konci tunelu…
Robert: Myslím, že by všem mohlo hodně pomoci, kdyby mohli vyrazit na koncert interpreta, kterého mají vážně rádi. Neměl bych problém udělat si test, který trvá pět vteřin a pak přibližně patnáct minut čekání na výsledek. Mohla by to být alespoň jedna z cest, dokud tady bude pandemie řádit.
Michal: Epidemie tady byly a budou, takové věci se bohužel čas od času na zeměkouli stávají. Jsem rád, že jsme v situaci, která je pořád zvládnutelná, i když s velkými obtížemi, a že nepřišlo nic horšího. Lidstvo je velice vynalézavý a vytrvalý druh. A záleží jen na nás, abychom si udrželi optimismus a zdravý rozum.
Robert: Souhlasím. Už loni jsem říkal, že je třeba nevěšet hlavu a nefňukat. Když si vezmeme, že naše babičky, prababičky, dědečkové a pradědečkové prožili obě světový války, španělskou chřipku, komunismus, Vítěznej únor… My opravdu nemáme důvod fňukat. Je třeba mít pozitivní mysl a ono se to časem nějak zlepší.
P. B. Ch.: Koncert BUDE!

Zpracovali: Jarda Hudec, Barbora Pěchová, foto: Ondřej Pýcha, archiv kapely
Témata: Lucie, P. B. Ch., Michal Dvořák, Robert Kodym, Kryštof Marek, EvoLucie