ROZHOVOR | Pekař: Nejvíc, co může člověk pro album udělat, je poslouchat

Vloni jste se na koncertě loučil se svobodou. Po svatbě jste pak přijal příjmení manželky, což není v Česku úplně obvyklé. Co vás k tomu vedlo?
Je to z velice prostého důvodu. Chtěli jsme mít jedno příjmení a rozhodovalo se mezi Štolba, Štolbová a Toms/Toms. Já myslím, že je to celkem viditelné. Navíc v těchto končinách se z nějakého důvodu koncovka -ová mění v –ů. A to bych u svého rodného příjmení nechtěl poslouchat. Změna příjmení člověka nezmění.

A svatba vás nějak změnila?
Sama svatba asi nijak. Ale to, že jsem ženatý, mě ovlivňuje každý den. Jako asi každého, který se snaží život táhnout ve dvou. Občas narážíme na problémy a ty řešíme. Máme spoustu plánů a možná se nám je podaří vyplnit. Zatím vnímám své rozhodnutí oženit se jako správné a šťastné.

Pekař dal pražskému Lucerna Music Baru svou Výpověď, předskakovali nadějní Czech It

V písni Rock&Roll in Pekař zpíváte, že byste zasadil strom, zplodil syna a dceru. Jak to s plánem vypadá?
Zatím je to pouze ve fázi pracovního procesu – loading.

Aktuálně jako Pekař nevystupujete jen sám za sebe, ale označujete tak celou kapelu. Není to zavádějící pro fanoušky? Proč ten distanc?
Já myslím, že ti, co na nás přijdou a chodí, tak vědí, že jsme kapela. Vždycky jsme jí byli, i když jsme byli jen dva. Je sice pravdou, že první roky sem jezdil sám s kytarou, ale koukněte na ten vývoj. To myslím, že si řeknou naši fanoušci. A ti, co nás uvidí poprvé, mohou být rádi, že to hraje. Není důležité, kolik je muzikantů na podiu, je důležité, aby to dobře hrálo.

Novinek ale není málo. Vyšlo vaše třetí album První kapelní a obměnil jste sestavu. Nebyl jste s tou původní spokojený?
S každým muzikantem, který semnou nějaký čas hrál, jsem byl spokojený. Všichni to byli skvělí muzikanti. Bohužel se ale naše cíle a vize lišily, a pokud všichni nejdete pro to samý, nemůžete se nikdy sejít. Až ve chvíli, kdy přišli noví muzikanti, jsem cítil KAPELU. Proto právě První kapelní.

V kapele máte Jamieho, který hrál ještě vloni s Voxelem. Jak se to přihodilo, že teď hraje ve vaší kapele?
Myslím, že byl volný a u Vaška už nehrál. Takže když u nás bylo také volno, bylo jasné, že po tomhle šikovným a obětavým člověku sáhnem. Pokud mě paměť neplete, s jeho jménem přišel ověřený head hunter Ondřej Soukup. S doporučením od přerovské legendy Cága.

Čím to, že je u vás Ondra stále držákem a nejdéle fungujícím článkem kapely?
S Ondrou se známe velice dlouho. Je na 110 % oddaný věci, kterou dělá. Naše spolupráce se datuje už od pravěku, kdy jsem dělal choreografie maturantům na plesy a Ondra ty plesy fotil. Zeptal se mě, jestli už jsem dostal zaplaceno. A jelikož ne, šel jsem se zeptat na svou výplatu. Bohužel mi bylo oznámeno, že peníze teď nemají, jelikož fotograf si vzal výplatu předem. Tam sem pochopil, že je Ondra můj člověk.

Album berete jako první kapelní. Jakou měrou přispívali členové s nápady?
Velkou měrou, každý za svůj nástroj, přinejmenším. Ale CD je potřeba vysedět a být u toho, když nahrávají ostatní a říct svůj názor, a tím přispěli. To je třeba velký rozdíl od předchozích, kde jsme se u nahrávání ani neviděli. Takže tím, že obětovali svůj volný čas, přejeli celou republiku jen proto, aby slyšeli, jak se nahrává kopák. To je asi to nejvíc, co může muzikant pro CD udělat - poslouchat.

Proč jste se rozhodli změnit nahrávací studio? 
Nešlo vlastně o žádnou dramatickou změnu, chtěl sem něco nahrávat a Rony měl zrovna ve studiu čas, a tak jsem u něj už zůstal. Předtím jsme nahrávali u Petra Lebedy v LeGrill Records a vždycky byl výsledek nad naše očekávání. A s Peťou jsme udělali spoustu skvělých písní a nebýt jeho úsudku, nemusely být "hitové". Moc mě toho naučil, a když jsem pak nahrával u Rony Janečka, začali se mi promítat získané zkušenosti spolu s nápady a tvorbou zase jiného člověka a myslím, že je to slyšet. Takže oběma pánům klobouček.

Jaký je Rony producent? Jak se to odrazilo do zvuku nahrávky?
Rony je prostě borec. Pracovitý, otevřený, vřelý a pro tu písničku by se rozkrájel. Ona totiž celá kapela JW je nadprůměrná, takže takový je i Rony jako producent.

Proč jste se rozhodli udělat pokračování k písni Tančím? Tuším, že se jednalo o anketu mezi fanoušky. A jak jsou s touto pokračovací verzí spokojení? Splnilo to jejich i vaše očekávání?
Ano, udělali jsem anketu, kterou z písní chtějí lidé, abychom zahráli akusticky a vytvořili video na Youtube. Tam zvítězilo Tančím 2. Jinak, tato píseň vznikala velice dlouho a pomáhal mi s ní kamarád David. Je dokonce v písni jmenovaný. Já sem si hodně pobrečel, když sem ji psal. Takže s ní jsem fakt spokojenej! Těším se na natáčení klipu. 

Vizuál tvoří otisky prstů. Co prst, to člen kapely? Čí to byl netradiční nápad?
Ano, co člen, to otisk. Byl to nápad mojí ženy Barči, která je manažerem kapely a prosadila si tento návrh i přes všechny překážky a udělala dobře. Ale je to nefér, že maj holky vkus.

To je taky novinka, že vám manažerku dělá vaše žena. Jaké to je, s ní spolupracovat? Kolikrát se říká, že není dobré tahat rodinu do pracovních záležitostí, že to nedělá dobrotu…
Musím říct, že legrace to není. Je ale fajn, když se člověk dostane přes určité počateční překážky. Potom jste jako team silní. Ať už jde o práci kolem kapely nebo věšení prádla. Barča jasně stanovila, jak to bude fungovat, a zatím nám vše vychází podle plánu. Konečně nemáme stresy, že něco nestíháme, a že se na něco důležitého zapomnělo. Má v tom systém. Prostě ženská, co má ráda tabulky.

Vy jste ale do vašeho týmu zapojili i další ženy. V Dej mi zpívá partnerka Kryštofa, v Hrdé Jamieho. Jak tyto spolupráce vznikly?
Obě dámy zpívají a obě to umí. Dlouho jsem nemohl najít hlas, který by mi seděl do písně Dej mi. A píseň Hrdá byla taky osiřelá a neustále jsem si doma stěžoval, že tam něco chybí. Myslím, že to byla zase Barča, co přišla a vyřešila tuhle pro mě zapeklitou situaci. Takže mi pak došlo, že ty hlasy vlastně máme, jak se říká, z vlastních zdrojů.

Na kapelním Facebooku jste prozradili o každém členovi pár "šprochů". Vy jste se přiznal, že když nahráváte zpěvy, svlékáte si oblečení...
Když nahrávám, jde nějak automaticky oblečení dolů. Dost u toho gestikuluji a diriguji rukama, možná by se to dalo nazvat i tancem v mírném dřepu na špičkách. Při tomhle tělesném vypětí jde oblečení stranou. Ale ještě jsem nešel donaha. Počkám na další album.

V písni Kámen zpíváte mimo jiné i o tetování. Poměrně nově jste si nechal na hlavu vytetovat vavříny. Cítíte se jako vítěz?
Ano, ale to nemá s bobkovým listem na hlavě nic společného. Každý den beru jako vítězství. Ten fíkus na hlavě mám za odměnu. Za píseň Větrolamy, která ve mně jak hudebně, tak textově zanechala asi nejvíc. Vím, že ji lidé moc nechápou. Občas i někdo napíše, že mu to vrtá v hlavě. Tato píseň je inspirována Jindřichem VIII. a Annou Boleynovou. V té době se v mém okolí buď každý rozcházel, nebo ženil. A z toho všeho vznikly Větrolamy.

Když se chytnu názvu písně Hrdá. Na co jste hrdý?
Na všechny okolo mě, jak to se mnou zvládají. Přijdu si, že někdy sice umím zatnout zuby a makat, ale občas jsem všem spíš naobtíž a jen všechno komplikuju. Takže asi na všechny, co jsou se mnou.

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv interpreta
Témata: Pekař, Petr Toms, První kapelní, Tančím