Příběh českého hitu: Petr Kotvald a Stanislav Hložek - Holky z naší školky

Text písně Holky z naší školky napsal Pavel Žák a hudbu složil Karel Vágner. "Karel nás tenkrát s melodií poslal za Pavlem Žákem, aby napsal text, a my pak s Petrem seděli na schodech před jeho bytem a čekali, až ho dopíše, protože písnička byla určena do nějakého televizního pořadu a spěchalo se," vzpomíná Stanislav Hložek.

Příběh českého hitu: Michal Hrůza - Nad světem (Nezapomínej)

Žák měl dát na Vágnerův popud do textu tři až čtyři dívčí jména. Nakonec jich napočítáme celkem třiadvacet. A když si i přesto některé dívky stěžovaly, že ta jejich tam chybí, vznikly po čase ještě Vánoční holky z naší školky, kde se jich objevilo dalších šestadvacet.

Že by se z písničky, která "velkým uměním" jistě není, opravdu mohl vyloupnout hit, prý odhalil jako první Petr Kotvald. Tehdy úplně čerstvý singl vzal na vysokoškolskou kolej a přehrál ji svým spolužákům. Ten večer už se nehrálo nic jiného a všichni se mohli zbláznit.

Sám Karel Vágner médiím řekl: "Kamarádi věděli, že píšu hity, ale tohle byla pecka, která se nám vymkla z rukou. Pamatuji si, že jsme tenkrát hráli tenis s Frantou Prokopem, kytaristou z orchestru Československé televize. Najednou mě začala pronásledovat melodie, a když už to bylo neodbytné, tak jsem se mu omluvil, šel si dělat poznámky do šatny a doma písničku dodělal. (…) Říkal mi ředitel Gramofonových závodů Loděnice, Ing. Zdeněk Pelc, že když tenkrát zaváželi desky s touhle písničkou do prodejen, holky jich několik málem zničily, takže zpočátku prodělávali, protože museli obchody opravovat."

Příběh českého hitu: Olympic - Želva

Holky z naší školky přinesly oběma protagonistům rychlou slávu, kterou si asi při sezení na schodech před bytem Pavla Žáka nikdo z nich nedokázal představit. Když se řekne Hložek - Kotvald, většině lidí naskočí právě slova jako:

"Majdalenka, Apolenka s Veronikou
A taky Věrka, Zdenka, Majka, Lenka s Monikou
No jasně, Klára, Ančí, Bára, Mančí, už nevím čí
To všechno byly holky z naší školky senzační."

Ještě dnes se Hložek setkává s častým oslovením ve smyslu: „Dobrý den, pane Hložku, podepsal byste mi fotku pro babičku? Víte, ona se jmenuje Věrka a je jednou z těch, o které zpíváte…"

Připomeňme také slova Arne Vanderky, klarinetisty, saxofonisty a zejména tehdy významného hudebního publicisty časopisu Melodie:

"O novém magnetu poslední doby, dvojici Kotvald-Hložek, jsem pouze slyšel. Teprve později mě začaly Holky z naší školky pronásledovat na každém kroku. Není divu, že jsem tedy neodhadl situaci, vcházeje na jejich koncert do bran divadla bez platné vstupenky. Narváno až po strop. Trpně jsem se vklínil mezi sloup a sedadlo poslední řady. Zde mě také objevil naříkající kapelník: už nemá ani lupen. Nezbylo než večer prostát a propotis vyvráceným krkem směrem doprava.

Celou první půli pořadu jsem měl možnost sledovat Standu a Petra. A přišel jsem jim na chuť. Dokonce jsem nezačal zuřit, když spustili pro mne už neposlouchatelné Holky… Samozřejmost, s jakou oba zpívají, navíc v dokonalé choreografii, bez podstatných intonačních závad, mě příjemně překvapila. Přistihl jsem se, že si podupávám do taktu s nimi. Jejich devízou je, že nabízejí posluchačům prosté melodické písničky…"

text: Alena Kaňová

Témata: Holky z naší školky, Stanislav Hložek, Petr Kotvald