LIVE: Adrian T. Bell křtil ve znamení elegance

ADRIAN T. BELL
ROYAL, PRAHA
24. 3. 2016

Večer otevírali Sunflower Caravan. Kapela přinesla na elegantní stage obklopenou stylovými balkóny a zalitou fialovým světlem svůj tradičně energický projev a groovy hudbu. I zvuk byl pevný a silný, až na mírně vzdálený vokál na dobré úrovni, a večer tedy začal velmi slibně.

RECENZE: Adrian T. Bell smeká klobouk minulosti a staví se čelem současnosti

Adrian T. Bell už předvedl svůj um i na větších pódiích, například když s kapelou předskakoval na turné k poslední desce Tata Bojs. Také v Royalu nastoupil na pódium s elegancí sobě vlastní. Začátek setu se sice rozjížděl trochu rozpačitě, přibližně u třetí písně ale kapela nabrala jistotu a od té doby předváděla písně naprosto suverénně. Přestože většina setu patřila novému albu, prokládání songy z A Different World fungovalo na výbornou. V průběhu setu bylo znát, že ačkoliv nové album prozkoumává nové cesty, navazuje naživo výborně na starší tvorbu. Díky tomu i některé skladby, které na albu zněly trochu nepovedeně a "zastarale", živě fungovaly mnohem lépe.

Kapela ve výborné formě předvedla zejména singl Blood On My Hands, který se působivě plynule přelil v Mindless State Of a Homeless Man z prvního alba. Vynikající taktéž byla titulní Night And Day - ta byla podobně jako některé další písně obohacená o housle a dechové nástroje obsluhované hostujícími muzikanty. Skvělou náladu udržovaly také Three Coffees nebo On My Own podaná se stejně solidním soulovým feelingem jako na studiové nahrávce. Přídavek v podobě lehce mdle předvedené Big Italian Wedding naštěstí hned vzápětí zachránila svižná Nobody Wants To Know. Ač prezentovaná mírně nedopečeně, solidní groove by se dal krájet.

Adrian T. Bell pokřtil své nové album Night And Day

Ačkoliv u Sunflower Caravan se zdálo, že by večer mohl být technicky nejen bez problémů, ale i na dobré úrovni, těžko říct, co se pokazilo… Výborná světla se změnila na amatérsky vypadající nudu, která navíc čas od času oslepila i publikum, a celý koncert trápila občasná ostrá zpětná vazba a otravné bzučení, o problémech s akustickou kytarou, prostoji na ladění a výpadky textu ani nemluvě. Jedná se o maličkosti a malichernosti, bohužel jsou to právě ty maličkosti a malichernosti, které stáhnou dolů sebelepší koncert. Je ale naprosto nezbytné všeobecně vyzdvihnout um rytmické sekce kapely, jak bicí, tak basa celý koncert nesly na skálopevných ramenou. A všechen respekt Adrianovi za to, že se rozhodl album vypustit do světa v takto komplexní živé produkci včetně hostovaček na houslích a dechových nástrojích a občasném třetím vokálu v podobě okouzlující dcery Sofie.

Křest proběhl důstojně (za pomoci pana Fausta, majitele studia, ve kterém se album nahrávalo), atmosféra byla nenucená a přátelská a větší část setlistu byla podaná naprosto na výbornou. Adrian T. Bell zariskoval a křtil album skutečně ve velkém a i přes všechny komplikace a nepříjemnosti si zasloužil každého fanouška ve vyprodaném sále.

text: Jan Čapek, foto: Čestmír Jíra