Vydáno 25.06.2018 | autor: Jan Trávníček
Korunní pevnůstka v parku uprostřed Olomouce se pozvolna stává vyhledávanou koncertní lokalitou. Není to tak dlouho, co zde hráli Billy Talent, v srpnu místní čekají Papa Roach a v chladnou, červnovou neděli to bylo dějiště druhého letošního koncertu Anastacii. Organizace celé akce by sice ještě potřebovala vychytat pár much (fronty na toalety a jídlo, hodinové prodlevy mezi vystupujícími a ostatně i posunutí koncertu ze soboty na neděli, neboť se v Olomouci konal půlmaraton, který ucpal všechny hlavní tahy), koncertům jako takovým ale v podstatě nebylo co vytknout. Dokonce i zvuk byl výborný.
LIVE: Anastacia by se svým hlasem utrhla i skálu
Debbi jsme nestihli, neboť začínala už po páté odpoledne, což je s přihlédnutím k tomu, že hlavní hvězda se chystala na devátou, opravdu hodně brzy. Emma Smetana však navzdory protestujícím návštěvníkům na sociálních sítí odehrála koncert, za který se stydět určitě nemusí. Pro tři písně jí byl partnerem Jordan Haj, zazněly skladby v angličtině, ve francouzštině i v češtině (text Slunečného hrobu napsal její otec Jiří Smetana) a místo Jiřího Buriana, který s ní vystupoval ještě na podzim v Roxy před LP, už kolem ní hrála plnohodnotná kapela, což hudbu logicky udělalo bohatší.
Smetana však místy přeskočila i ke klavíru a doprovodila se sama, když například skladbou Aicha (u nás proslavenou díky Outlandish) nabádala k velkorysosti k uprchlíkům. Jediné, na čem by ještě mohla zkusit zapracovat, je její utrápený výraz ve tváři - když zpívá, sama sobě si tím i ve veselejších písničkách trochu podkopává nohy. Jinak ale opravdu pěkný koncert, na němž došlo i ke slibu, že do září vyjde druhá deska, z níž zazněly dvě ukázky. Tak snad se zadaří.
Co se týče Anastacii, určitě se shodneme na tom, že léta největší slávy už má za sebou a žádný další velký hit už ji patrně nečeká. Prodleva v tvorbě, kterou jí způsobil návrat rakoviny prsu a opětovná potřeba léčby, ji zkrátka zbrzdila a v tomto je showbyznys neúprosný. Přišly nové, mladší a také svlečenější kolegyně, změnila se i produkce, takže ačkoliv se časy, kdy z hitparád vyhrávalo Sick & Tired, nemusejí zdát tak vzdálené, lze už dnes čtrnáct let starý hit považovat skoro za retro.
LIVE: Anastacia v Praze rozbalila svůj hlas a rozblikala světýlka
A jako retro zpočátku působil i její koncert. Schodiště vedoucí na vyvýšenou platformu nad muzikanty, na níž zpěvačka začínala s hitem Left Outside Alone, už se dnes příliš nevidí, totéž platí pro dvojici tanečnic, které jí u toho dělaly křoví, nebo trojnásobné převléknutí se. Nešlo však o žádné křepčení, choreografie byla uzpůsobená věku a schopnostem hlavní protagonistky a můžeme to spíše považovat za jakési decentní pohupování než nějaká velká taneční čísla.
Comebacková deska Evolution, k níž se turné váže, byla kupodivu zastoupená poměrně hojně. Kdo si myslel, že nemá co nabídnout, dostal hned v první půlce ránu na solar díky vygradované síle Because. V přídavku zase dojalo velké baladické číslo My Everything. A to i samotnou zpěvačku, pro kterou fanoušci drželi nad hlavou transparenty o tom, jak ji mají rádi.
Jestli lze ale něco považovat za opravdové překvapení, byla to samotná osobnost hlavní hvězdy. Diblíkovost, sympatická bezprostřednost, obrovský smysl pro humor a hlavně neuvěřitelná srdečnost byly tím hlavním, čím si Anastacia své publikum okamžitě získala. Od úvodu, v němž se představila jako Britney Spears a chtěla diváky pozdravit v češtině, ale zapomněla si tahák v šatně, a tak se matně snažila vybavit si základní slovíčka, přes prostřední část, kdy jí tahák doručili a ona po sobě ty poznámky nedokázala přečíst, až po závěr. V tom si fanoušci vybrali ze tří coverů, přičemž Back In Black od AC/DC zvítězilo v hlasování skrze aplikaci nad Use Somebody Kings Of Leon a Sweet Child O'Mine od Guns 'N Roses. Dostali za to asi pět triček naházených do publika.
Ve všech případech platilo, že umělkyně, která si loni vystřelila z poroty švédské verze SuperStar, je okouzlující bavičkou a komunikace s publikem ji neskutečně baví. S každou další odehranou písničkou jste se tak díky jejímu úžasnému lidskému vystupování mohli přistihnout, jak máte ve tváři stále širší a širší úsměv. Spokojené vydechnutí "Jééé, ta je tak zlatá...", které pisatel odposlechl od kolemstojících, jistě nebylo ojedinělé.
V setlistu sice mohly někomu chybět písně jako Everything Burns nebo XY, když jsme ale v úvodu zmiňovali to retro, je třeba ještě říct to hlavní. Anastacia je totiž nejvíce retro v tom, jak zpívá. Na rozdíl od řady svých mladších konkurentek totiž stále ještě zpívá naživo. A hlavně fantasticky.
Bylo úplně jedno, jestli se zrovna pouštěla do rádiových hitů Paid My Dues nebo finálního I'm Outta Love, vzpomněla si na country v Cowboys And Kisses, roztancovala zaplněné prostranství v živelné One Day In Your Life nebo - a to především - se vrhla na některou z velkých balad jako Heavy On My Heart. Její hlas měl takovou sílu a byl tak plný emocí, že by to utrhlo i skálu.
Husí kůže nebo slza dojetí ve tváři? To je pro ni samozřejmost, bez toho vás ze svého koncertu nepustí. Především ale budete odcházet s pocitem, že jste zase jednou viděli popovou zpěvačku, která dělá všechno správně, a hlavně si té možnosti zpívat před publikem vzhledem ke svým zdravotním problémům obrovsky váží. A nadto ji to ještě ohromně baví.
text: Jan Trávníček, foto: Karel Prchal
Témata: Anastacia, Emma Smetana, Debbi, Korunní pevnůstka
4,00
čtenáři
hlasuj
