ROZHOVOR | Emma Smetana a Jordan Haj: České barvy bychom na Eurovizi hájili s patřičnou hrdostí

Aktuálně jste ve finálové sedmičce českého kola Eurovize. Jaký vztah k soutěži máte? Patříte k jejím fanouškům a pravidelně ji sledujete?
Emma: Já ji se svým tatínkem sledovala od dětství jako takové "guilty pleasure". Historicky je to víc než cokoliv přehlídka kýče a velkej cirkus. V posledních letech tam ale například Slovinsko vysílá samou kvalitní hudbu. A platí to i o Česku - Lake Malawi a Benny Cristo patří k tomu nejlepšímu, co se tady u nás děje. Takže vztah k Eurovizi máme ambivalentní, odehrává se tam na jedné stage natolik různorodý program, že se asi nikomu nemůže líbit všechno. Ale je to především obrovská a veleúspěšná show, která má potenciál pomoct každému, kdo chce exportovat svou hudbu za hranice země, kde má trvalé bydliště. A přesně proto jsme do toho šli my. Uvidíme, jak dopadne národní finále.

Emma Smetana ve vyprodaném Café V lese představila i nové písně

Jordan: Já vyrůstal v Izraeli, kde je historicky Eurovize velká a prestižní věc. Takovej svátek hudby. Všichni to řeší a milují. Poslední roky se vybírá píseň prostřednictvím mnohadílného primetime TV pořadu typu Superstar, kde se o účast uchází neznámí interpreti z ulice, tamní Slavice i výherci Andělů. A všichni mají srovnatelnou šanci.

Kdo a čím vás tam v posledních letech nejvíce zaujal?
Emma: Z Itálie Mahmood s písničkou Soldi. Ze zmíněného Slovinska Zala Kralj a Gašper Šantl a píseň Sebi. Francouzské duo Madame Monsieur a jejich hit Mercy. Nebo ještě Play od estonského zpěváka Juriho Pootsmanna.
Jordan: My na to koukáme vždy spolu a souhlasím. Ten Mahmood mě asi zaujal nejvíc. Ještě byla skvělá píseň Here For You od Maraaya, taky ze Slovinska mimochodem.

Proč jste se přihlásili? Proč právě vy byste naši zemi měli reprezentovat?
Emma: Česko bychom reprezentovali hrdě a nadšeně. Mohlo by se hodit i to, že s Jordym mluvíme dohromady sedmi, nebo osmi jazyky. Ale to říkám spíš tak z legrace a na okraj, tohle myslím nikoho moc nezajímá. (smích) Faktem je, že 75 % hlasů mají hlasující z celého světa a mezinárodní porota, domácí publikum jen 25 %. Takže o tom, koho jako Česko vyšleme za reprezentanta, paradoxně úplně nerozhodnou Češi. Je to napínavé a podle prvních reakcí to pro nás na postup do Itálie zatím nevypadá. Písničku By Now jsme se ale přihlásili proto, že jí jednoduše věříme. Věříme, že reflektuje současný pop, a že může oslovit lidi kdekoliv na světě.

Jaká je historie vaší soutěžní písničky? 
Jordan: Text vznikl zhruba před necelým rokem, když jsme se ocitli na Bali v době, kdy probíhaly snad všechny světové lockdowny naráz a celková atmosféra, co sálala ze sebemenší komunikace s domovem, byla pochopitelně plná frustrace a vystrašenosti. A v kontrastu s tím jsem ráno co ráno potkával ty Balijce a jejich naprosto jinej temporytmus a taky a hlavně ty lidi ze všech koutů světa, co se tam přesunuli, evidentně utekli od všech zátěží, neúnosných ambicí, nevyřešených vztahů s rodičema, nepovedených vztahů s partnery, a rozhodli se měsíce nebo roky žít v téhle odbočce jménem Bali. A sice nebudou šplhat po tý pomyslný pyramidě úspěchu, tak jak jsme si ji na Západě nalajnovali, zato budou věnovat veškerou svou energii tomu, aby našli zpátky nějaký ztracený klid v srdci a rovnováhu.

V klipu jste se nechali inspirovat pohádkami. Pohádkové jméno má i vaše druhorozená dcera. Kdo ho vybral? A jakou roli mají ve vašem životě pohádky?
Emma: V tom mém naprosto zásadní. Bylo pro mě jako pro dítě klíčové, že v pohádkách existuje spravedlnost, dobro vyhraje a zlo se poučí. A mám tendenci tomu věřit i v dospělosti. Princezna Ariel byla moje nejoblíbenější. A mám to štěstí, že Lennon a Jordy souhlasili.

Když jsem byla na vašem červencovém koncertu na střeše Radost, hráli jste tam i Dopamine. K tomuto singlu máte už prý dávno nastříhaný klip. Ještě nepřišla doba na jeho vydání?
Emma: Brzy přijde! A sestříhaný ještě není, natočený ano.

Krom těchto písní máte na kontě i další společné songy. Nepřemýšlíte, že byste si je „uložili“ na album?
Emma: Vynikající nápad. A kupodivu nás napadl taky. (smích) Společná deska bude na jaře.

Neměla teď být na řadě Jordyho sólovka, jejíž vydání mělo být už vloni na podzim?
Jordan: Loni mělo být leccos, a nakonec byl covid. Letos se s By Now spustil celý proces společné desky, já si mezitím skládám i sám pro sebe, a tudíž je to vlastně o nějaké logistické debatě o tom, co bude dřív a co později. Rozhodně to není tak, že bych už neměl v plánu sólové album. Jenom má den dvacet čtyři hodin.

Emmě vyšla debutová deska už před pěti lety. Dříve jsi skládala ve stavu smutku a melancholie, to se s dětmi asi moc neděje, spíš člověk na chmury zapomene a užívá si s nimi radosti. Jak to tedy vypadá s tvojí sólovkou, pracuje se na ní? Podle tvých posledních koncertů a singlů hádám, že bude tanečnější?
Emma: Moje příští sólová deska tak nějak organicky vzniká a nespěchám na ni. Určitě bude svižnější než ta první, a vesměs i veselejší.

Jak se otisklo mateřství/rodičovství do tvorby?
Emma: Já jsem třeba pro Lennonku napsala písničku Dream On. Bylo to těsně před 30. výročím sametové revoluce a mně došlo, že ona už se narodila do naprosto svobodného světa a že jí chci touhle písničkou něco vzkázat. Když o tom tak přemýšlím, je načase, abych něco složila i pro Arielku!

Jordy, někde jsem se dočetla, že sestavuješ Emmě outfity na focení (možná i do klipů). Je to tak? Máš ambice dělat módního návrháře? Jak by vypadala tvoje kolekce?
Jordan: Já už bych dávno módního návrháře dělal, kdybych už neměl pět jiných zaměstnání. Moje kolekce asi bude v souladu s dlouhodobou vírou v udržitelnost a v to, že Japonci se oblékají líp než my všichni ostatní. Ale dokud si nesednu a nezačnu to malovat, tak není vyloučeno, že nakonec navrhnu šaty, co budou vypadat jako od Blanky Matragi. Ale spíš ne. (smích)

Nejen v pořadu Show Jana Krause jsi měl na krku korále ve stylu perel. Proč? Chceš schválně provokovat? Nebo oba dva chcete vystupovat ze zavedených konvekcí?
Jordan: V sociální bublině, ve které se pohybuju já, jsou ty korále daleko míň výstřední, než kdybych si na sebe vzal třeba tričko s obrovským potiskem brandu. Což je zase v jiných kruzích bežné. Ty korále jsem koupil na blešáku v Nice za 37 eur, paní tvrdila, že jsou to pravé perly, a kromě mně tomu nikdo nevěří. Tak je pro jistotu nosím každej den a čekám, že potkám nějakýho znalce, co do nich kousne a řekne, jak to je.

K tomuto pořadu teď proběhla na sociálních sítích i kauza. Komentoval jsi, že se cítíš zneužitý. Nevěděl jsi, jak to v pořadu chodí? Co jsi od něj očekával? Je to primárně show, ne publicistický pořad o hudbě…
Jordan: Já jsem to, co jsem napsal, nevnímal jako kritiku, ale jako bilanci, která měla sloužit jako odpověď na reakce, které jsem na tenhle rozhovor dostával. Mám pocit, že podobný druh sebereflexe na sociální sítě patří víc než dokonale nasvícené výstupy a obrazy vítězství. A v tom textu jsem psal, že jsem si plně vědom toho, že ten pořad je především show, ostatně - má to i v názvu. Ale mezi hloubavým rozhovorem a panáčkovstvím pro stand-upistu v roli moderátora je ještě hodně manévrovacího prostoru pro to, udělat něco, čemu by se dalo říkat rozhovor, a pořád ještě by to byla sranda.

Jordy, ty jsi byl před časem v televizní show Tvoje tvář má známý hlas. Hlásíš se k sofistikovanějším umělcům. Proč jsi na účast kývl? A co jsi díky tomu o sobě zjistil?
Jordan: Protože tu show dávají dohromady lidi, kterým věřím. Protože do ní šla řada lidí, kterých si vážím. Protože je mi blízký ten dril, co s připravou tohohle pořadu souvisí, nejradši bych takhle žil furt. Mezi tělocvičnou, hodinou zpěvu, kamerovou a zvukovou zkouškou a natáčením. A co jsem o sobě zjistil? Že bych rád zpíval jako Vojta Dyk a tančil jako Honza Cina. Ale že se dá v prime-time show přežít bez ostudy, i když jsi Jordan Haj. A taky jsem z různých reakcí zjistil, že mám hezký dámský nohy. (smích)

TOP 7 videoklipů týdne: Vladimír Mišík vzpomíná na cestu do Normandie, jeho syn Adam zpívá o střízlivosti a Barbora Mochowa čeká na život

Mainstreamovější je i projekt Kapitán Demo. Máš to taky jako svoje alterego, jako Jirka Burian?
Jordan: Od podstaty věci máme já, Givi i Jirka alter ega, neboli smyšlené, neexistující postavy. A právě ty tvoří crew Kapitána Dema. Ta moje se jmenuje ProGram. Ale mimochodem, celej ten komerční úspěch Kapitána Dema přišel až v posledních třech letech a přitom charakter toho projektu, ten humor i styl skládání byl vlastně stejný i předtím, když se o žádném mainstreamu mluvit nedalo. Jinými slovy, komerce si našla Dema, ne naopak.

Bratranec Givinar se probojoval do finálové desítky letošního Masterchefa. Sledovali jste jeho účast? Vaří vám normálně? Které jídlo je vaším majstrštykem?
Emma: Jasně, sledovali! My jsme to s ním hodně prožívali už v závěru loňského roku až do ledna, kdy se to točilo, a pak jsme museli držet bobříka mlčení až do momentu, kdy se to začalo vysílat. Pro mě je úžasný, že vyhrál tu bagetu, to je velký úspěch a fakt byla vynikající. A jinak ano, Givi vaří skvěle i pro rodinu. Už máme takovou tradici, že 23. prosince u nás v kuchyni vaří Jordy, Givi a Giviho bratr Theo. Na Štědrý večer díky tomu máme opravdu královské hody. A vyhrává u mě francouzská rybí polévka. A koho zajímá kuchař Givi, ať si na YouTube pustí jeho úžasný pořad Vařím bomby.

S jídlem souvisí tak trochu i vizáž. Jordy prý dělá každý den padesát kliků a padesát sklapovaček. Platí to stále? Je to klíč k lepší figuře?
Jordan: Odvolávám, co jsem odvolal. (smích) Já se snažím hýbat, ať už je to běhání, jóga nebo ty sklapovačky, ale je to boj a nic se mi nedaří dělat dlouhodobě. 

Chystáte se hrát v celovečerním debutu Jonnyho Anděla o rockerovi na odvykačce, ztvárníte v něm hlavní role. Je snímek inspirovaný skutečnou událostí?
Emma: Nechci mluvit za Jonnyho, ale do jisté míry to tak bude. Sami jsme na ten film velmi zvědaví, točit se zřejmě bude už příští rok.

Emma trochu fušuje i do producentské profese. Co tě na tom baví?
Emma: Všechno. Vlastně to v poslední době považuju za ten nejkreativnější a nejzábavnější moment celé hudební tvorby. Miluju gospely a smyčce, hodně mi záleží na nazvučení hlasu, v hlavě mi duní konkrétní beaty, které s pomocí producenta potřebujeme najít, sama jsem absolutní technickej loser, takže jsem takový ten typ aranžéra na dálku. Co nejdál od compu. V tomhle jsme si s Jordym podobní.

Emmo, plánuješ i letos tvůj charitativní bazar?
Z časových i pandemických důvodů je to bohužel naprosto vyloučené. Ale jednou bych se k tomuhle projektu vrátit chtěla, byl to takový svátek soudržnosti, soucitu, nakupování pod stromeček pro dobrou věc a v neposlední řadě taky předvánoční setkání mnoha lidí, které mám ráda.

S vámi se člověk nenudí. Děsíte se všech stereotypů. Proč?
Emma: Protože život je krátkej a je škoda ho prožít takzvaně na jedno brdo. Banální odpověď, co? Ale lepší mě teď nenapadá.

Co dalšího máte v plánu?
Emma: Po vydání společné desky na jaře turné po Česku a potom turné po Evropě. A samozřejmě by bylo milé, kdyby klapla Eurovize. To by nás tam ale lidi museli svými hlasy vyslat. Což se dá udělat buď přes aplikaci, nebo na webu escz2022.com. Předem moc děkujeme každému, kdo by byl ochoten to zvážit. 
Jordan: Znamenalo by to pro nás hodně a ty české barvy bychom v Itálii hájili s patřičnou hrdostí.

Text: Hana Bukáčková, foto: Marek Jarkovský (klip)
Témata: Emma Smetana, Jordan Haj, By Now, Kapitán Demo, Eurovize