LIVE: Berlínské Lollapalooze v druhém dni vládli Imagine Dragons a Jason Derulo, objevem se stal Talk

Lollapalooza
Berlín
7. - 8. 9. 2023

Eee Gee vystupující na Alternative stage hrála v Berlíně úplně poprvé a hned v úvodu ocenila, že na ni fanoušci stojí na přímém slunci už v jednu odpoledne a vybídla je k namazání se (krémem) a pití (vody). Hodně poprvé ji ještě čeká, proto pokud na vás jde FOMO, že nevíte, o koho jde, tak klid. Zatím za sebou má z významnějších akcí jen showcase festivaly a třeba stránku na Wikipedii ještě ani nemá. Už brzy jí ale budou důležité zářezy přibývat, koncert to byl velmi povedený. Celkem sedmičlenná formace z Dánska vedená Emmou Grankvist si potrpí na kompletně živé převedení debutu bez využívání přednahraných smyček, svůj outfit ladí do barvy jisté fialové stračeny a hudebně zní jako něco, co by mohlo bavit fanoušky slavnější Beabadoobee. A nebojí se ani pop-kulturních odkazů třeba na Pokémony v textech ani velkých sonických kytarových ploch. Jestli vás dle popisu tento objev zaujal, budete mít už na jaře 2024 možnost vidět je přinejmenším alespoň v Německu znovu.

LIVE: Zara Larsson a Mumford & Sons berlínskou Lollapaloozu omámili fantastickou show, David Guetta se neopakoval a Ava Max byla propadákem

Podobně talentované jméno je také Anaïs, která se na stejném pódiu představila jako další. Mluví sice německy, zpívá ale anglicky a tak je její projev hladký a po srsti hladící. Nejlepší, co o její hudbě můžete říct, je, že prostě jen tak hezky plyne. A to stačí. Písně ve středním tempu nejsou nijak objevné, ale o to snadnější je najít si k nim cestu. Tím spíš, když zpívá svému milému, že je to on, kdo ji rozčiluje. V Berlíně zahrála kromě hitovky Runaways i dosud nevydaný song, který inspiroval Stephen King. Publikum ochočené jejím zpěvem, bubeníkem, kytaristou a klavesistou si během stručného setu stihlo dřepnout i vytvořit trochu nepatřičný circle pit a na závěr ho zpěvačka stihla pozvat i na své nadcházející německé turné. Na medaili to nebylo, ale nuda taky ne. Dáte jí šanci?

Nicolas Durocher vystupující pod jménem Talk pochází z Ottawy a když začínal s hudbou, vydal se kam jinam než do Los Angeles. A když mu volala máma, že se jí stýská, řekl jí jen: "Mami, když mě budeš potřebovat, jsem v Hollywoodu." A pak mu došlo, že to je věta jak dělaná pro písničku. Nazval ji Hollywood, a když ji teď na svém prvním evropském turné zazpíval v Berlíně, vysloužil si za to nejdelší potlesk, jaký tady letos kdo získal.

Taky se pochlubil, že když mu bylo 13 let, koupil si na Ebayi iPod. Byla na něm jediná písnička. Německá. Poslouchal ji deset let v kuse a když už tady teda byl, tak ji nadšeným divákům zpívající všechny jeho texty i zahrál. A to v medley, do kterého si pozval člena Milky Chance (!) a kromě jejich hitu Stolen Dance dal taky parádní cover Wanted Dead Or Alive od Bon Jovi, Cascadu nebo Guns N' Roses. Stihl taky píseň věnovat řidičům zdejších kamionů nebo další předělávkou vzpoměl na svůj milovaný film Škola ro(c)ku.

Jestli máte pocit, že svět je dost velký i pro "Rag N Bone Mana číslo 2" a máte rádi zpěváky s takzvanými velkými hlasy, dejte mu šanci, 20. října vydává svou první desku. Nebo si už teď pusťte na Spotify jeho EP, které vám ukáže, co všechno dokáže.

Ještě před ním na Lollapalooze hráli také nedávní předskokani Louise Tomlinsona z jeho pražské premiéry, Only the Poets, kteří letos odjeli turné i s Bastille nebo Lewisem Capaldim (než ho tedy zpěvák odpískal). Zdá se tedy, že jejich vydavatelství hodně maká na tom, abychom si jejich jméno pořádně zapamatovali. Zde to ale měli složité, neboť diváci v Německu tleskali v dost nepatřičné časy, klidně i uprostřed písničky. Ovšem ne proto, že by se jim jejich výkon tak líbil. To jen zrovna německá basketbalová reprezentace ve finále FIBA World Cup na jedné ze zdejších obrazovek právě ve finálovém zápasu porážela Srbsko a nakonec získala pohár.

AJR, tedy Adam, Jack a Ryan jsou z New Yorku a na letošním evropském turné Imagine Dragons alternují s Mother Mother jako jejich předskokani. Právě tato skutečnost je dostala i na Lollapaloozu, kde odehráli totožný set jako na Szigetu, dokonce i se stejnou scénkou s kloboukem z publika pro klávesistu Ryana. Jen už nebyl červený, ale stříbrný. Taky znovu vzpomněli na buskerské začátky s "nejlepším songem, který byl kdy nahrán" a dali akustickou a trumpetovým sólem obohacenou coververzi All Star od Smash Mouth. Skvělá volba, mohli ale dodat, že její původní autor a zpěvák Steve Harwell před šesti dny zemřel na selhání jater a třeba mu ji alespoň věnovat.

Ale možná to neřekli záměrně. Přece jen, je to spíš párty kapela, která vám má vykouzlit úsměv na tváři a to ideálně tak široký, abyste si ani nevšimli, kolik samplů a přednahraných smyček používají. Znovu taky předvedli názornou ukázku, jak vznikají jejich songy na písni Bang! a i napodruhé to bylo fascinující.

To už ale na jedné z hlavních scén bylo narváno. Jason Derulo totiž byl velkým tahákem letošního ročníku. Na evropských festivalech sice vystupuje, pořád je ale relativně vzácné ho někde odchytit a pokud jste navíc ještě z České republiky, je možnost zhlédnout jeho koncert o to cennější. Pamětníci jeho české koncertní premiéry mají určitě ještě v paměti jeho vystoupení-nevystoupení v té větší z hal na pražském Výstavišti, která stále mění jméno, kdy tisíce fanoušků čekajících v mrazu nakonec nebyly vpuštěny do arény, zpěvák ale nechal na balkóny instalovat reproduktory a improvizovaně promrzlým fanouškům na parkovišti několik svých velkých hitů odzpíval. A jak je na tom, když všechno funguje?

Velmi dobře! Pódium narvaném tanečníky a polonahými tanečnicemi, živou kapelou a pravděpodobně nafukovacími hlavami androidek u střechy pódia rodákovi z Floridy málem nestačilo. Pořád se něco dělo a mnohokrát jste nevěděli, kam dříve s očima. „Byl jsem dlouho pryč kvůli všech těch sraček, co se ve světě děly, ale teď už jsem zpátky a tady v Berlíně odpálíme tu největší párty!“ sliboval hned ze startu umělec v motorkářské bundě s nápisem Live Or Die: Dust Of Gods na zádech, spíš než covid ale měl patrně na mysli také svůj odchod od Warner Music kvůli „kreativním neshodám“. Zmiňovanou bundu také brzy shodil a do svého hlavového mikrofonu zpíval jen v kalhotách a nátělníku třeba i novinku Acapulco. Nakonec k potěše nejen ženského publika sundal i ten, ovšem jeho plánované machrování s roztržením nátělníku vejpůl mu nevyšlo, látka jeho tlaku odolala a tak si ho nakonec stejně musel trapně sundat klasicky přes hlavu. Kdo je alespoň trošku škodolibý, dobře se u toho bavil. Jo a prsa u toho zvedal taky.

Ale vážně. Jakmile zpěvák vyměnil mikrofon za klasický a začal svůj ikonický falzet ukazovat v exponovaných pasážích, bylo znát, že zpívat vážně umí moc dobře. A pokud byste se o tom chtěli přesvědčit sami, dejte šanci jeho živáku Spotify Sessions z roku 2015, na němž skvěle ukázal, jak moc se jeho hudba může proměnit, když chcete být poctiví a jet všechno živě. Koncert plný protáčení mikrofonu ve vzduchu, dýmu, ohňů nebo konfet skvěle gradoval s triem hitů In My Head, Ridin’ Solo nebo Trumpets, ke každému z nich Derulo se svými kolegy předvedli velkolepá taneční čísla, tudíž se dá říct, že všechno, co na něm znáte a máte na něm rádi z jeho videoklipů, se mu dařilo předvést i naživo.

Přes všechny ty frajerské triky ale porotce z australské verze The Voice nepůsobil jako náfuka, ale jako tahoun velké show, která má za cíl všem pořádně rozhoupat boky. A to se podařilo. Dokonce se všichni účinkující tak dobře bavili, že nakonec nestíhali a velký hit Want To Want Me plánovaný na samotný závěr kvůli dodržení časového limitu už bohužel nestihli. „Přál bych si zahrát vám víc, ale už bohužel nemůžu,“ omlouval se při odchodu, když hitem Talk Dirty svou velkolepou premiéru na "Lolle" ukončil. Tak snad ho příště někdo už konečně doveze naplno i do Česka, abychom si do třetice ten obrázek o jeho koncertě mohli poskládat celý.

Macklemore a Tones And I už asi nejsou kamarádi. Zatímco na jaře rapperovi australská zpěvačka ještě dělala předskokanku, v Ostravě a vlastně celé léto ji měl jen na projekci při úvodní Chant. A teď už ani to ne. To tvrzení berte s nadsázkou, nicméně je zvláštní, že zatímco jiní umělci během svých turné program ladí a upravují, aby byl čím dál lepší, tak rapper ze Seattlu dělá pravý opak.

Už v Ostravě si dlouholetí fanoušci mohli všimnout, že tu kapelu má kolem sebe jen na ozdobu, ve skutečnosti je ale jediným živým nástrojem na turné v létě 2023 jen jeho hlas. Také to v červenci byla jedna z posledních příležitostí poprvé a naposledy slyšet skladbu 1984. O necelý měsíc později už ji na maďarském Szigetu, rakouské FM4 Frequency nebo belgickém Pukkelpopu znovu nehrál a stejně to dopadlo i v Berlíně. Z nedávné minulosti se tak této písně dočkalo jen Švýcarsko.

Také trošku změnil své proslovy, ale jestli jste čekali, až si před Thrift Shop dramaticky posune sluneční brýle dolů, tak to udělal a stejně jako jinde i tady vykládal, že „už na berlínském letišti cítil, jak to tu bude skvělé. Protože tu nemůžeš mít Bad Days, balamutil publikum ohraným oslím můstkem.

„Lidi tu milují koho chtějí, oblékají se, jak se jim to líbí, ale i smrdí tak jak chtějí. Nikoho to netrápí. Vykašlete se na internet a Tik Tok, Twitch nebo X,“ hlásal interpret, který den co den postuje příběhy ze svého života na Facebook a Instagram a pokračoval: „Naše schopnost soustředit se se zkracuje. Neposloucháme celá alba a písně jsou čím dál kratší. Ale živá hudba, to je něco jiného. Nic se nevyrovná tomu, když se takové množství lidí sejde proto, aby oslavilo živou muziku!“ hlásal.

V tom měl pravdu a svůj proslov tak od předchozích koncertů vylepšil. Je dobře, že nežije mimo realitu. Ještě něco ale bylo jinak - Chyběl mu jeho falešný bubeník a kytarista! A víte co? Hudba zněla pořád stejně! Kdo tedy ještě v Ostravě nevěřil, že je to fejková kapela, tomu Ben Haggerty, jak se rapper jmenuje vlastním jménem jasně ukázal, jak to je. Tak hlavně, že vykládal, jak chce udělat z Berlína nejlepší koncert turné. Na druhou stranu, Pukkelpop dopadl ještě hůř, tomu nepředvedl ani Dance Off.

V tomto německém souboji tanečníků z publika se představila Andrea ze Španělska a Joan z Brazílie, jeho jméno si ale rapper nezapamatoval a tak mu pak říkal už jen „Brazil“. Ve srovnání s tanečníky z Ostravy a Budapešti bylo toto duo nejslabší, v podstatě jen trochu kroutili zadky. A ani tentokrát Macklemore jednoznačného vítěze neohlásil a obvykle natahovanou představovačku kapely velmi zkrátil. S odkazem na hit Glorious je skutečně povznášející a nádherné žít život, ve kterém máte možnost se na jeho koncert vypravit hned třikrát v jednom létě. Na druhou stranu ale je třeba říct, že ta berlínská štace byla z nich bohužel nejslabší.

O vděčnosti mluvili také Imagine Dragons, kteří vzpomínali na to, jak na ně před deseti lety v Berlíně přišlo stopadesát lidí. Také jejich koncert byl v mnohém podobný tomu, co jste měli možnost v rámci jejich Mercury turné vidět v posledních dvou letech na mnoha místech zas a znovu a to včetně důležitého proslovu o depresích před skladbou Demons, která je pro existenci skupiny zcela zásadní. Složení písní v setlistu bylo dost podobné, jako třeba právě na Szigetu, kdo tedy doufal v živé předvedení nově vydané písně Children Of The Sky z videohry Starfield, čekal marně.

Zato ale Dan Reyonolds divákům před písní Follow You připomenul, že kdo má kolem sebe kamaráda, který ho ještě nikdy nezklamal, tak ať se ho drží zuby nehty jak to jen jde. „Závidím vám to, ale strašně moc vám to přeju, je to důležité,“ hřímal. Ve svých květinkovaných kraťasech ale především zase jednou ukázal, v čem je Lollapalooza silná. Právě tímto koncertem totiž jejich skoro dvouletá šňůra k albu Mercury skončila a právě odsud formace další den zamířila přes oceán zpátky domů do Las Vegas. A to znamenalo jediné. Dát do toho všechno.

Pro člověka, který je nemá tolik naposlouchané a u koho nejde počet navštívených koncertů formace do dvouciferných hodnot to bude možná hůře vstřebatelné, ale jelikož měl pisatel možnost vidět je naživo jen v rámci tohoto turné už počtvrté, nemohl si nevšimnout, s jak obrovskou vervou do toho hraní tentokrát Imagine Dragons a především jejich frontman tentokrát šli. Jakoby na každém zazpívaném slově záleželo víc, než kdy jindy. Bylo cítit, že tu sílu tahá zpěvák až z paty a ve svém výkonu jde až na dřeň. Bylo to strašně silné. Silnější, než všechny ty konfety, které během jejich koncertu pročísly nebe snad šestkrát. To zapálení. Ta vášeň. Ten nefalšovaný prožitek, u kterého je důležité každé jedno slovo. Tak obrovskou sílu pop-rocková čtveřice hrající od roku 2008 dlouho neměla. A když jejich mimořádně pamětihodné vystoupení dostoupalo až k finální Walking The Wire, která se na tomto turné proplétá s My Life, neboť texty obou skladeb jsou si tématicky hodně blízké, předvedla kapela ve finále ještě ohňostroj. Ten snad vůbec největší, nejkrásnější a nejdelší, jaký byl na letošních hudebních přehlídkách k vidění. Bylo to překrásné, dojemné a pohlcující. A především obrovsky naplňující. Lollapalooza tak skutečně skončila v tom nejlepším.

Cestou k nadzemce se fanoušci ještě zastavovali u dvojice buskerů, kteří kolemjdoucím hráli třeba Coldplay, Snow Patrol nebo Eda Sheerana. Bylo to intimní, velmi sympaticky zahrané a především to zase jednou ukázalo sílu hudby, která kromě řady jiných pozitivních vlastností také spojuje. Hlouček čítající snad na padesát lidí pocházel z mnoha míst naší planety, nad populárními baladami se ale spojil jako jeden celek a už tak skvělému dni dodal ještě parádní tečku plnou sounáležitosti.

Lollapalooza tedy v žádném případě nezklamala. Ačkoliv změny programu a na první pohled možná o něco méně hvězdná soupiska umělců, než zde bývá zvykem, dávaly tušit, že letošní ročník bude slabší, po jeho nad očekávání pozitivním průběhu a skvělém finiši lze naopak hovořit o jednom z nejpovedenějších ročníků dosavadní berlínské historie této akce. Nezbývá než se začít těšit na to, co předvede ročník 2024.

Text: Jan Trávníček, foto: Lollapalooza
Témata: Lollapalooza, Imagine Dragons, Jason Derulo, Talk, Anaïs, Only the Poets