LIVE: IDLES v Praze rozdávali i přijímali lásku a otevřeně mluvili o duševním zdraví

IDLES
Praha, Forum Karlín
7. 7. 2026

Večer měl jediného předskokana, Enola Gay. Nevím, jestli vlítli na stage stejně mocně jako slavný bombardér z Hirošimy, ale minimálně na ni vtrhli o deset minut dřív, což mnohé překvapilo a tak část setu měli relativně prázdno. Hudebně šlo o mix post punku, noisu, shoegaze, hiphopu a bůhví čeho. Primárně ale vyčnívaly typicky ostrovní uřvané zpěvy, špinavé kytary a temná atmosféra. Kluci pochází ze severoirského Belfastu a nejvíc to šlo poznat na tom, že jsem půlce proslovů mezi songy nerozuměl, ale bylo to cute. Před koncem se otevřel i malý moshpit a tak se zdálo, že je rozehřáto na headlinera.

Než ale IDLES nastoupili, všichni zase dost vychladli, začínalo se totiž s asi patnáctiminutovým zpožděním, což s dřívějším startem Enola Gay vytvořilo asi pětačtyřicetiminutový prostoj, a to značnou část lidí trochu uspalo. Když ale IDLES konečně nastoupili, největší aplaus sklidil kytarista Mark za svůj rozkošný župan/šaty, který doufám nebyly z Temu, ale po babičce. 

IDLES v Praze: koncert plný emocí, tance i vzdoru

Hned se startovním Levitatorem jsme vyfakovali všechny fašisty a rasisty a jako druhá rovnou zazněla hymna Never Fight a Man With a Perm. Mark řádil u bicích a šmidlal na kytaru bubenickou paličkou, Joe Talbot rozdělil crowd jako Mojžíš a party se rozjela. A neustávala. Třetím songem totiž byla Mother, ve které sice vyniká Joeův nezaměnitelný hlas, ale s refrénem „Motheeer Fuckeeer“ jsme mu statečně pomohli.

V půlce setu jsme pak dostali pecku Mr. Motivator, oblíbenou věc hráčů NHLka nebo novější groovy song POP POP POP, po kterém Joe promluvil o vděčnosti, že můžou přijíždět do cizích zemí mezi úplně cizí lidi, a dostávat tam tolik lásky jako třeba včera v Praze. Před písničkou 1049 Gotho frontman Joe připomenul důležité téma duševního zdraví a prozradil, že ač to tak třeba zrovna nevypadá, neprožívá vůbec příjemné období, cítí se dost mizerně, a tak věřím, že mu láska a aplaus z publika za tuhle otevřenost aspoň trochu pomohla. It’s ok not to be ok. 

Rock For People: Bring Me The Horizon bojovali se zvukem, zazářili Idles

Při I’m Scum pak trochu zklamalo unavené publikum a očekával jsem větší divočinu na tenhle rebelský song. Publikum bylo bohužel nejslabší částí a větší pohyb se včera nekonal, crowdsurfingu bylo sotva za nehýtek. Při I’m Scum jsme si tak alespoň zaskandovali „Free Free Palestine“ a ukrajinské hrdiny jsme podpořili hymnou Danny Nedelko, kterou jsme hromadně odzpívali s kytaristou Markem, který se vydal na plavbu lidma. 

Teď už následovala jen tancovačka Dancer, Joeova verze vánoční All I Want For Christmas a (Emil) Rottweiler na závěr. Musím ze včerejší párty ocenit parádní zvuk, skvělou atmosféru a výbornou show IDLES, a taky tapetu místních zvukařů, kde zářilo šéfkuchařské duo Babica+Sapík, poej se na to! Shrnuto a podtrženo - IDLES a RFP Concerts navařili, a nám chutnalo.

Text: Jakub Gerlich, foto: Pavla Dolanská
Témata: IDLES, Enola Gay, Forum Karlín, RFP Concerts