LIVE: Katarzia křtila v Jazz Docku album Šťastné dieťa, fanouškům zazpívala emotivní písně plné melancholie

Katarzia
Praha, Jazz Dock
11. 10. 2023

Katarzia je čtyřiatřicetiletá umělecky velice plodná skladatelka, zpěvačka a textařka původem ze Slovenska, která již delší dobu žije a tvoří v Praze. Štastné dieťa je jejím šestým studiovým albem, kromě toho vytvořila hudbu k mnoha filmům (Pátá loď, Bod obnovy), TV sérii Pozadí událostí pod režijním vedením Jana Hřebejka, divadelním představením Antigona či Koncert pro želanie pro Slovenské národní divadlo, nebo k celovečernímu dokumentu Moje nová tvář. Také je známá svou spoluprací s pražským Cirkem La Putyka a množstvím jiných umělců jako David Koller, Dan Bárta, PSH, Vladimir 518 a další.

Hned na úvod koncertu zaněla písnička Piesok, ke které vznikl jen před několika dny velice zajímavý videoklip. Už od začátku bylo jasné, v jakých intencích se bude celé vystoupení odehrávat – za citlivého, téměř jazzového klavírního doprovodu Roberta Galii, bicích Olivera Lipenského a baskytary Miloše Klápště se před posluchači a fanoušky otevřela široká a přitom velmi citlivá, emotivními prožitky poznamenaná náruč křehkých písní, které ve své téměř minimalistické formě i přes množství melancholie a často až syrových textů přinášely naději, prosvítající ze samotného charismatického podání a přednesu a na první poslech téměř civilního zpěvu.

Síla celého vystoupení stejně jako jednotlivých písní vyvěrá ze spojení slov a melodií, které svou hloubkou dokáží posluchače téměř přišpendlit k židli či podlaze, na které stojí, tak nálehavé vyznění a poselství se v nich odráží. Když Katarzia v písničce Hnev svým zajímavě sytým a matným hlasem proklamovala „hádame se do krvi, a nevieme sa počúvať, každý o jinom hovorí...nepatrí mi tento hnev, ja ho neživím a neprijímam, nebuďem kričat, ja sa nebijem, já objímam“, většině posluchačů, z nichž větší část tvořily ženy, téměř ztuhly rysy ve tváři, takový účinek mělo sdělení a emoce za ním skryté. Podobný dopad měla i další skladba Dosť, v níž zpívala „Si závislá na človeku, čo ti robí zle, akoby si nevedela povedať mu nie, závislá na človeku, čo mal byť pre radosť, akoby si nevedela povedať mu dosť”.

Hudebně se jednalo o propojení jazzu či dokonce folku, občas ozvláštněné zajímavými elektronickými efekty, hlasovým vokalizérem a jinými nástroji, jako elektrickou kytarou, trubkou, lesním rohem, flétnou či kontrabasem. Vše ovšem zastřešené určujícím a jedinečným hlasovým podání Katarzie, která se oproti předchozím mnohem více elektronickým a syntetickým albům  posunula do akustické roviny, v níž se její texty vyjímají o mnoho lépe a získávají na naléhavosti.

Došlo i na samotný křest alba, který provedl hlavní host večera, producent alba Petr Ostrouchov, jenž vtipně povyprávěl některé historky ze samotného nahrávaní alba, vrcholným číslem pak byla skladba zazpívaná za doprovodu dalších dvou zpěvaček na počest přesně před rokem zavražděných dvou mladíků v LGBT baru v Bratislavě.

Koncert Katarzie ukázal tuto mladou a talentovanou umělkyni v její mnohem citlivější a niternější poloze než v minulosti, což se ukázalo ve spojení s na první poslech jednoduchými, ovšem aranžérsky mistrně propracovanými skladbami a syrovostí a naturalismem ovlivněnými texty, jako nebývale zdařilý počin, který si najde mnoho posluchačsky a hudebně náročných obdivovatelů. Emocemi nabité vystoupení však i přes vydatnou dávku melancholie přineslo i díky tomuto vyznání a občasnému nadhledu, se kterým se zpěvačka dokázala zasmát sama sobě, světlo na konci tunelu. A přimělo alespoň na chvíli všechny posluchače zamyslet se nad skutečností, jak křehká může být linie mezi trápením a štěstím.

Text: Aleš Materna, foto: Jazz Dock
Témata: Katarzia, Jazz Dock, Šťastné dieťa, křest