RECENZE: Stereotypy nezatěžkaná Katarzia se na desce Agnostika miluje s hudbou i texty

Katarzia

Agnostika

Skladby:
Milovať s hudbou, Srnka, Hodinový hotel, Mont Blanc, Básnici, Z izby do izby, Michal, Nevadí, Všetko sa mení, Kto som, Princezná lolita, Rozprávkar

12 trax / 45:01 min

Vydavatel: Slnko Records

Hlavní předností Katarzie je právě intuitivnost, se kterou k hudbě přistupuje. Na druhé desce zbortila škatulku "holka s kytarou" jako domeček z karet a nebojí se odvážných beatů, bohatších kapelových aranžmá ani rapu. Vyniká ale také texty, které jsou osobitou výpovědí mladé umělkyně, nezatížené společenskými, vztahovými ani náboženskými konvencemi.

Jak jí prospěl rozmanitější zvuk, ukazuje hned v úvodní Milovať s hudbou, která má i silnou výpovědní hodnotu. "Plastiky růžovej tváre, čo ti chýba, to my máme, autá, byty, art deco, deti, čo umierajú od hladu, sú ďaleko," zpívá, a i když mohou tato slova vytržená z kontextu zavánět moralismem, není tomu tak. Zpěvačka tu totiž na pozadí dnešní uspěchané doby vyzdvihuje svou lásku k muzice, která je pro ni jako kamarádka do nepohody. V noci se prý miluje s hudbou i texty, což je ostatně z vypiplanosti alba znát.

PRYČ S IDEOLOGIEMI

Patrné jsou vlivy současné elektroniky i rapu, což s jejími folkovými kořeny vytváří zajímavou kombinaci. Některé skladby mohou pořádkumilovné posluchače až provokovat, protože pro Katarziu jsou typické změny tempa i pěveckého projevu. Stejně jako dokáže s obratností střídat recitované pasáže s momenty, kdy svůj hlas ohýbá do výrazných melodických linek, někdy až k falzetovému zpěvu, jí nedělá problém používat syntezátory a experimentovat. 

LIVE: Shilpa Ray a Katarzia v Crossu

Průchod roli niterné písničkářky dává například ve skladbě Mont Blanc, kde téma lásky přirovnává k horským vrcholkům. Spíš než vztahů jednotlivců se však písně na albu Agnostika dotýkají celospolečenských témat doby. Náboženský podtext má Hodinový hotel, kde Katarzia poukazuje na relativitu toho, co je morální a co ne, v songu Z izby do izby se najdou zejména její vrstevníci, protože "rodičia sú pohoršenia z našich bytov v podnájme" a "nehodit si na krk dlh je revolučné gesto". Lidskou nepoučitelnost občas zasazuje i do historického kontextu, třeba ve Všetko sa mení, kde zpívá, že "to, čo riešim, riešilo se stále, už písal o tom Mihálik aj Válek."

Typické pro skladby z alba Agnostika je, že zažité idealistické teorie shazují ze stolu a hledají cesty neovlivněné společenskými stereotypy. Často s jistou dávkou cynismu a ironie. Svou stylovou neučesanost Katarzia nejlépe demonstruje v závěrečné písni Rozprávkar, kde intenzivně pracuje s výrazem a s komorním hudebním doprovodem buduje naléhavou atmosféru. Zejména díky tomuto přístupu je Agnostika nezaměnitelná a osobitá deska.

text: Josef Martínek, foto: Matúš Bence

Témata: Katarzia, Agnostika, slovenské písničkářky