Vydáno 04.02.2017 | autor: redakce
Na brněnskou Flédu zavítali Bratři Orffové a Longital. První jmenovaní nechali posluchače nasát atmosféru šera krnovských kopců, Longital je zase zavedli do hlubin svých hudebních fantazií, místy také intimních, ale jindy divokých.
Bratři Orffové dali prostor i skladbám z alba Šero. Foto: Romana Šlapáková
Ačkoli Brno toho dne čelilo náporu sněhu a v dopravě panoval kalamitní stav, na Flédě jako by se čas zastavil na podzim. A to konkrétně na jeden podzimní den, kdesi v okolí Krnova. Mlha se válí krnovskými kopci a propastmi, dokonce vidíte ve svých představách onen kostelík, o kterém Bratři Orffové zpívají v jedné ze svých písní... Ale popořadě.
FOTOREPORT: Intimní večer na Flédě. Když hrají Bratři Orffové a Longital
Atmosféra koncertu byla už příhodně navozena při vstupu do klubu, kdy se na vystoupení čekalo za zvuku reprodukovaných písní kapely Baromantika, s níž ostatně Longital posledně v Brně vystupovali. Jako první zahráli Bratři Orffové, kteří posluchačům nabídli celkem vyrovnaný průřez oběma svými alby. První půlka se nesla ve znamení desky Bingriwingri. Začali intrem s trubkou stejnojmenné písně, tedy Bingriwingri, pak se přes energickou Vzduchem přelétlo ke skladbě Na hadím ocase, kde z rozjímavé nálady příjemně vytrhla houpavá reggae vsuvka a vkusný dvojhlas zpěvu frontmana Ivana Gajdoše s trubkou.
Zde je však na místě otázka, jak moc výstižné je označení slovem "front", protože zpěvák je introvertní nejen ve zpěvu, ale i v promluvách mezi písněmi, kterých tak dohromady moc nebylo, nicméně i to spolu s jeho laskavým smyslem pro humor hezky koresponduje s celkovým vyzněním kapely.
Anděl 2013: Radují se Bratři Orffové, nejvíc se tleskalo Karlu Gottovi
Tvorbu z alba Šero načali písní Na dně krnovské propasti, na další song Trávy si zpěvák vyprosil hodně mlhy a scenérie kopců tak byla dokonalá. V jejich setlistu pak nechyběly písně jako Srůst, Sůl z Krnova nebo rychlejší skladba s "drumíkovými" bicími Vlak a melancholie byla dovršena v závěrečné Jakoby svět. Došlo ale ještě i na přídavek Pátek z desky Bingriwingri, v němž si na kytaru zahostoval Daniel Salontay z Longital - na jehož nahrávání se i podílel.
Druhá půlka večera už patřila právě slovenským Longital. Ti mají na svém kontě už pěknou řádku alb, mají tedy i na koncertech více z čeho vybírat, těžištěm vystoupení se však stala poslední deska Divoko. Jako první ale zazněla povedená dvojhlasá skladba Som modré more z předchozího alba A to je všetko?, následována hypnotickou Na horu a dolu, v níž dvojice uplatňuje svou specifickou techniku hry smyčcem na kytaru i baskytaru, která písni dodává trochu zlověstnou atmosféru a melodicky cizokrajný ráz. Z desky Divoko představili hned úvodní skladbu To čo je, klavírním až téměř jazzovým intrem bubeníka a klavíristy Mariána Slávka navazovala Krídla samoty a titulní píseň Divoko, kde zase nechyběl Shiny typický prvek pódiové prezentace - tanec s barevnými šátky.
Jistým odlehčením, ne však rušivým, bylo zaškobrtnutí, kdy se v jedné skladbě zpěvačka nesešla s akordem kytary Daniela Salontaye a se smíchem pak píseň dozpívala. Na závěr svého setlistu zařadili A to je všetko, která se po všech stránkách stala vrcholem už tak dost emotivního večera. Spojuje v sobě totiž všechno: poutavý text spojený s podmanivým hlasovým přednesem zpěvačky Shiny, vyspělost instrumentální hry všech členů, intimitu a divokost celé tvorby. Jejich přídavkem pak byla skladba Rozplétám.
Spojení těchto dvou alternativních kapel mělo úžasnou atmosféru, také díky tomu, že klub nebyl zcela zaplněn a každý posluchač si tak mohl hudbu procítit po svém bez jakéhokoli prostorového omezení. Jen mnohde avizovaný křest desky Divoko se nekonal, to však dle mého soudu nikomu z přítomných nevadilo a zážitek z večera nijak nepokazilo.
text: Nikola Illeová, foto: Romana Šlapáková
Témata: Longital, Bratři Orffové, Fléda, koncerty
4,50
čtenáři
hlasuj
