LIVE: Pentatonix v Praze trefili maximálně aktuální trendy a postavili na nich svou show

PENTATONIX (SUPPORT US THE DUO)
FORUM KARLÍN, PRAHA
9. 6. 2016

Poté, co si pro sebe ukradli letošní předávání cen Grammy, kde vystoupili spolu se Stevie Wonderem a kde jako jediní vystupující neměli plochý unylý zvuk, který cenám v posledních letech vládne, se pětice Američanů, často zkracující svůj název na PTX, vydala na turné po USA a v těchto dnech i po Evropě.

FOTOREPORT: Pentatonix v Praze: Světové hity v čistě vokálním podání vyprodaly Fórum Karlín

Své kamarády z Us The Duo s sebou do Evropy neberou náhodou - na podzim totiž budou manželé Alvaradovi koncertovat v přesně stejných městech samostatně, a tak je pro ně jejich support na koncertě slavnějších kolegů reklamou na výše zmíněné. U nás vystoupí 15. října v pražském Lucerna Music Baru, což pochopitelně nezapomenuli zmínit. Jejich půlhodinka na pódiu ostatně byla vedená v duchu festivalových showcase vystoupení, kdy Michael s Carissou předvedli vše, co umí. Tedy hru na několik různých nástrojů a zpěv samostatný i v duetech tak, jak jej diváci znají z jejich YouTube videí.

POZVÁNKA NA PODZIM

Us The Duo jsou totiž, podobně jako PTX, známí především díky YouTube komunitě. Promluvy k písním se tak točily především okolo návaznosti na tato videa, což je pochopitelný produkčně zvládnutý tah. U No Matter Where You Are jsme si tak "připomněli", že si ji před dvěma lety střihli i na vlastní svatbě, zatímco cover Ain't No Mountain High je jejich nejnovějším počinem (zveřejněn byl před několika dny).

Spojení filipínské krve, kolující díky předkům v Carissině těle, a té portorikánské, obíhající pro změnu v tom Michaelově, se projevovalo především v mírných náznacích tradičních tanečních rytmů, které do jinak čistě americké produkce zanášejí. Nicméně jejich program i přesto chvílemi spíše připomínal recitál než show, kterou následně předvedli Pentatonix a na níž bylo publikum zvědavé především. Prostor Lucerna Music Baru jim tak bude slušet daleko více a v menším formátu velice pravděpdodobně dokážou vytvořit kýženou atmosféru.

vložte odkaz, text nemažte

Jak bylo ohlášeno, hlavní hvězda se objevila okolo půl desáté večer a předvedla přesně nacvičenou hodinu a půl trvající show, se kterou objíždí Evropu a z níž nehne ani o píď. Nutno podotknout, že jako celek jde o vycizelovanou produkční práci, kdy si na ploše devadesáti minut přijde na své téměř jakýkoliv fanoušek, kterého kdy do svých spárů kapela zachytila. Chvílemi připomíná "staré dobré časy" boybandů pro teenagery, chvílemi novodobou chloubu vrcholů pop music s typickými prvky jako přehlušená rytmika čnějící nad tou melodickou, která je tak typická pro megakoncerty aktuálních popových ikon.

Zejména začátek se nesl v duchu tohoto nevyváženého nastavení, kdy zpěv Scotta Hoyinga zanikal v beatboxovém řinčení Kevina Olusola a basovém dunění Avi Kaplana. Jak jsem během koncertu pochopil, bylo to dost možná schválně i kvůli tomu, že Hoyingův vokál je vlastně ten nejobyčejnější z celé pětice a sám o sobě by tolik netáhl jako hlasy jeho (zejména mužských) kolegů.

EVROPSKÁ SHOW SE LIŠÍ OD AMERICKÉ

Je naprosto obdivuhodné, jakou práci odvádějí v takto nastavené kapele ti, co jsou nejméně vidět, protože logicky z podstaty věci nemohou dostat takový sólový prostor jako zpěvák hlavní melodie s textem. I s tím si ale právě produkce večera poradila po svém, zejména pak v kombinaci projekcí a zvuků vycházejících z úst Kevina a Aviho, což vyvrcholilo v závěrečné třetině koncertu ve skladbě Water, kdy se propojil zvuk i obraz dopadající a o povrch se tříštící vodní kapky. Vůbec projekce byly mnohdy střídmé, aby o to větší dopad na celou show měly. A ve větší míře se začaly objevovat právě až v závěru koncertu. V tomto se evropská show velice liší od té americké, kde projekce mají daleko větší podíl a je to opět dobré produkční rozhodnutí.

TOP 8 momentů Grammy: Taylor Swift se radovala z vlastní prohry, Adele zklamala

Pro fanoušky, kteří mimochodem byli v hale zastoupeni především mladší generací do třiceti let a někteří ještě v doprovodu svých rodičů, bylo jedním z vrcholů koncertu posezení na fatboyích při skladbě Misbehavin’, kdy každý z PTX vybral jednoho diváka, kterého pozval na pódium a během celé skladby si postupně po takto utvořených dvojicích udělali selfie. Zástupci starší generace, nebo respektive větší fanoušci kvalitní produkce nad čistou show, jistě zase jako vrchol brali samostatné vystoupení nejzkušenějšího a nejostřílenějšího člena uskupení Kevina Olusoly, který si střihnul hru na cello dohromady s beatboxem v Bachově preludiu.

A konečně ti, kdo si přišli poslechnout tu nejčistší možnou formu acapella zpěvu, ocenili až první přídavek v podobě písně Light In The Hallway, jíž pětice zazpívala na prostorový mikrofon bez užití jakýchkoliv zvukových efektů a za naprostého ticha lidí v sále. Což byl dost ojedinělý moment, protože jinak, i vzhledem ke složení publika jako takového, se to pištěním a salvami jekotu jen hemžilo, zejména pak ve chvílích, kdy Kevin přešel do vyššího rejstříku či Avi Kaplan naopak nejnižších možných hloubek.

PENTATONIX MĚNÍ TRENDY VE ZLATO

Kvalitativně nelze nevzpomenout nejmladšího a nejextravagantněji se prezentujícího člena Mitche Grassiho, který po celý večer předváděl excelentní výkony jak v pasážích, kdy sóloval, tak i v těch, kdy jen přicmrndával. Jeho proměny barvy, ale i schopnost vědět, jak dynamicky pracovat v rámci celku, byla o tolik dál než u Scotta Hoyinga i jediné zástupkyně něžného pohlaví v kapele - Kristen Maldonado. Ano, jistě - dost mu v tom pomáhal dar v podobě hlasu, jakým oplývá, ale přesto nebylo pochyb, že se nespoléhá pouze na tento dar, ale umí s ním obstojně pracovat.

V rámci svého úvodního vstupu zmínili Us The Duo, že nás čeká vystoupení nejlepší acapella skupiny na světě. S tím jistě lze úspěšně polemizovat, pravdou ale je, že momentálně Pentatonix oplývá nejlepší produkcí své show, v níž zvládá pochytit veškeré aktuální trendy a proměnit je ve zlato a kterou nejmladší publikum miluje a náležitě ocení. Těžko si představit, že by se našlo ještě něco, co by show dokázalo povýšit. Snad jen to, kdyby obě ten večer vystupující uskupení hrála více spolu, protože barevně byla If I Ever Fall In Love, kdy si PTX na pódium Us The Duo pozvali na hostování, nejpestřejší. Jinak ale v daném segmentu lze těžko hledat soupeře.

Setlist: Cracked, Na Na Na, Cheerleader, Can't Sleep Love, Evolution Of Michael Jackson, Love Yourself/Where Are U Now, If I Ever Fall In Love, Cello preludium (Bach), Radioactive/Say Something/Papaoutai, NO, Misbehavin' Water, Christus Factus Est, Aha!, Daft Punk Medley, Rose Gold, New Year’s Day, Light in the Hallway, Sing

text: Viktor Mašát, foto: Jaroslav Noska