RECENZE: Adele vydala dost možná nejsilnější desku své kariéry

Adele

30

Skladby:
Strangers By Nature, Easy On Me, My Little Love, Cry Your Heart Out, Oh My God, Can I Get It, I Drink Wine, All Night Parking, Woman like Me, Hold On, To Be Loved, Love Is a Game

12 skladeb / 58:14 min

Vydavatel: Columbia

Adele své desky velmi ráda čísluje podle toho, kolik měla let, když vznikaly. Lze tak docela dobře dohledat, v jakém rozpoložení se nacházela, když písně na album psala. Její novinka má na přebalu třicítku, přes kterou se zpěvačka před třemi lety přehoupla. Je pravdou, že poslední roky se o zpěvačce mluvilo spíše v bulvárech než v hudebních médiích. Rozvod a následné soudní tahanice, které ustaly až letos, jsou na nahrávce znát.

Adele se vrací na scénu, po šesti letech vydala nový singl

Už první singl Easy On Me, který ukončil šestiletou odmlku od poslední vydané písně, je toho důkazem. Příběh o konci vztahu líčí zpěvačka s přesvědčivostí sobě vlastní a používá přitom svůj hlas citlivě přesně tak, jak je v daných pasážích potřeba. Ve slokách velice něžně, aby o kousek dál v refrénu, mohla "zaříznout" do uší posluchačů. Není žádným překvapením, že krom piana se žádný jiný nástroj neobjeví.

Adele zůstala do jisté míry hudebně stejná jako na předchozích albech. Na některých písních je ale cítit snaha o inovaci. Cry Your Heart Out je příjemným návratem někam do šedesátkového baru. Mnohem více ale překvapí Can I Get It. Postupně se rozjíždí v energickou, ryze popovou píseň, kterou byste od hudebnice rozhodně nečekali. Nejde o žádný hit na první dobrou, což platí o celém albu. K jednotlivým skladbám se musíte proposlouchat. Adele nestaví novinku na výrazných baladických hitech. Spíše se snaží zachovat svou tvář.

Se syrovou autenticitou popisuje své pocity a pohnutky v My Little Love. Promlouvá ke svému synovi a částečně se to dá chápat jako omluva pro něj kvůli tomu, že nedokázala udržet rodinu pohromadě. Právě tím otevírá téma, které v pop music zatím nenašlo své místo. Pochybnosti o své mateřské roli v kombinaci s vlastní porozchodovou krizí. To jsou ingredience, které namíchají opravdu silný koktejl, který vypijete do dna, až po vyslechnutí závěrečného zlomeného zpěvaččina monologu.

Velkolepě působí začátek i konec alba 30. Úvodní Strangers By Nature je ryze filmovou písní. Adele ji napsala společně s hudebním skladatelem Ludwigem Göranssonem. Svou atmosférou si vyloženě žádá o zakomponování do nějakého melancholického filmu. Závěrečná Love Is A Game postupně roste až k závěrečným smyčcům a povedeným vokálům. Zakončení je to opravdu symbolické, neboť právě zde nalezne Adele cestu k sobě samé a znovu nalezne vlastní hodnotu.

Celá 30 je vlastně zpěvaččinou terapií, která jí pomáhala vyrovnat se s okolnostmi jejího života. Tematicky jde dost možná o nejsilnější nahrávku v kariéře Adele. Nečekejte na ní vyložené hity, těm se (možná i záměrně) vyhýbá. Po hudební stránce jde o zpěvaččin standard. Ne každému může sednout na první poslech a dost možná ani nepůjde o desku, která bude sbírat hudební ocenění. V interpretčině diskografii však svou kvalitou rozhodně nezapadne.

Text: Tomáš Kocian, foto: Simon Emmett
Témata: Adele, 30, recenze, album