Vydáno 03.12.2021 | autor: Tomáš Kocian
Tomáš Klus vydává po půl roce nové album. Cítím prezentuje jako svou první popovou desku a jak prozradil v našem rozhovoru, chystá k ní i turné, které se bude od těch předchozích výrazně lišit. Novinkou cílí především na své fanoušky. Pro nestranného posluchače může totiž deska působit zmatečně.
RECENZE: Album Cítím Tomáše Kluse se ztrácí v podivných aranžích
Skladby:
Zatím, Tajemství, Setkání s milou, Cítím, Tamarotti, Zázrak, Mariím, Reflexe, Nedělat bordel, Fí, Osvícen, Udělám to samé, Liberté, První báseň, Manasarovar, Vánoční čas
16 skladeb / 52:48 min
Vydavatel: Tomáš Klus s.r.o., distributed by SUPRAPHON a.s.
Od posledního alba Tomáše Kluse neuplynul ani půlrok, i když těžko říci, jestli lze politické ČAUČESKU pokládat za plnohodnotnou desku. Název novinky Cítím může předznamenávat vlastně cokoliv. Od popisu aktuální situace koronavirové pandemie, politiky až po lásku k rodině. Světe div se a), b) i c) jsou správně.
Kytara, hra se slovy a snaha v písních zachytit něco, co jiní ještě neudělali. To je definice tvorby Tomáše Kluse, která přesně sedí k úvodní Zatím. Zpěvákova sebereflexe, ve které se pouští sám do sebe a podivuje se tomu, proč se jako lidstvo nedokážeme na chvíli zastavit. V aktuální pandemické situaci píseň opravdu sedne. Hůře už na tom je Mariím. Tomáš Klus má sice bezpochyby obrovský cit pro jazyk, podobně jako například Zdeněk Svěrák. Právě v této písni věnované všem matkám však v některých momentech vyznívá dost křečovitě.
Jenže Tomáš Klus se nespokojil pouze s klasickou písničkařinou hranou na kytaru. Rozhodl se experimentovat. Když se rozezní temný trapový beat ve skladbě Nedělat bordel, očekávate spíše nějaký track ze stáje Milion+. O pár chvil později se ozve zpěvákův hlas, na rap ovšem nedojde. Zůstane jen u prazvláštního refrénu a kritice konzumní společnosti. Podobně působí i Manasarovar. Kde už od začátku na pozadí někdo odříkává mantru a zpěvák ji nepřímo směřuje k Dalajlámovi.
Fakt, že Tomáš Klus už do své tvorby angažuje nepřímo celou svou rodinu, nikoho nepřekvapí. Proto se na albu objevují písně jako již zmiňovaná Mariím, Tamarotti (Tamara je Tomášovou manželkou, pozn. red.) nebo Fí (přezdívka dcery Josefíny, pozn. red.). Právě v poslední zmíněné popisuje své dceři svět okolo a zamýšlí se, co našim dětem po nás zbyde. Opět sahá ke kritice moderní konzumní společnosti a načíná téma ekologie, které jsou jistě chvályhodné, jen by se jako motivy písní nesměly neustále opakovat.
Příjemně naopak zní Setkání s milou. Je o setkání se ženou, která je čistá a nevinná, tak moc, až se toho sám autor zalekne. V závěru přicházejí nečekané synťáky, které ovšem spíše naruší budovanou atmosféru. Podobně se ztrácí i myšlenka v Udělám to samé, která je možná jedna z těch nejsilnějších. Téma migrační krize potlačí aranže moderního popu v kombinaci s elektrickou kytarou, která měla za úkol zřejmě vyostřit atmosféru. Místo toho ale působí na posluchače zmatečných dojmem.
Produkci měl na novince na starost Jiří Burian a trochu se zdá, že chtěl podobně jako u svého alterega Kapitána Dema udělat album podobně experimentální. V různorodých aranžích je totiž myšlenka Kluse ve výsledku utopena.
Text: Tomáš Kocian, foto: Martin Kubica (Suprahon)
Témata: Tomáš Klus, Jiří Kučerovský, Jiří Burian, Kapitán Demo, Cítím, recenze
2,00
čtenáři
hlasuj
