RECENZE: David Gilmour Live at the Circus Maximus – dechberoucí podívaná a balzám pro rockovou duši

Když se David Gilmour, jedna z největších rockových ikon posledních padesáti let a zpívající kytarista Pink Floyd, loni po osmi letech vrátil na pódia, vybral si pro svá vystoupení jen čtyři města – New York, Los Angeles, Londýn a Řím (v nichž odehrál jednadvacet koncertů). Vstupenky zmizely z prodeje během pár minut, takže pro většinu skalních fanoušků šlo o téměř beznadějnou situaci, jak tento artrockový fenomén vidět možná naposledy na vlastní oči.

RECENZE: David Gilmour na desce Luck and Strange exceluje. Zpívá s dcerou a většinu textů mu napsala manželka

Aby uspokojil neuspokojené milovníky své hudby, připravil David Gilmour společně s obsáhlým týmem spolupracovníků lahůdku v podobě filmového záznamu v provedení IMAX, který přenáší na plátno koncertní verzi jeho vystoupení z italské metropole. Snímek se v říjnu objeví i ve formě výpravných CD a LP edicí, potažmo na DVD. 

Za dějiště svých spektáklů v Římě a pro filmové zpracování si vybral amfiteátr Circus Maximus, úchvatné místo mezi dvěma římskými pahorky Aventinem a Palatinem, které nechal před více než dvěma tisíci lety rozšířit a přestavět římský císař Julius Caesar pro závody koňských spřežení tak, aby pojmuly až 250 tisíc diváků.

RETRO: Pink Floyd v roce 1994 rozpad vyvraceli. Vyjádřili názor na Waterse a zvali na památné turné

Koncertní film, který trvá 150 minut, se může jevit jako hůře stravitelný. Nicméně pravdou je, že v pražském kině Světozor, kde proběhla premiéra (ve stejný čas jako ve všech ostatních kinech na světě), bylo téměř vyprodáno a v průběhu promítání skoro nikdo ani nedutal. Jen minimum lidí odešlo či se trousilo směrem k toaletám. Projekce byla totiž doslova magnetizující, prodchnuta kouzelnou atmosférou nočního Říma, často snímaného z dronů, aby vynikly kulisy Circu Maxima i celého města. Na samotné produkci se podílely desítky lidí, jen kamer, které koncert snímaly, bylo pětadvacet. Celý štáb pod vedením režiséra Gavina Eldera stvořil úžasný film s úžasnou hudbou.

Už úvodní černobílé scény, zobrazující kreslenou černou kočku procházející se v ruinách a uličkách starobylého města za zvukového doprovodu intra 5 A. M. (zároveň "otvíráku" alba Rattle That Lock z roku 2015), následovanou pro změnu úvodní skladbou Black Cat z loňského CD Luck and Strange, navodily tajemnou, až mystickou atmosféru. Ta donutila fanoušky přemýšlet nad významem tohoto domácího mazlíčka jako hudebníkova symbolu - vždyť siluetu kočky měl David Gilmour téměř na všech svých kytarách v průběhu celé show.

Odvrácená strana Měsíce i lidské duše. Příběh kultovního alba The Dark Side Of The Moon od Pink Floyd

Co konkrétně "Black Cat" pro Gilmoura znamená, prozradil pro časopis Variety: „Ve skutečnosti kočka, která je na mé kytaře a ta, která byla animovaná pro tyto filmové sekvence, je kočka, kterou máme doma. Je milá. Vlastně máme dvě černé kočky. A ano, já jsem docela kočičí typ. Jsem ale i psí typ. Mám taky černého psa, ale ten se pro film moc nehodil. Je kvůli tomu hodně mrzutý.“

Dvou a půl hodinový koncert na filmovém plátně skýtá nejedno překvapení, nicméně vše bylo třeba vybalancovat tak, aby byli spokojení jak milovníci Gilmourových sólovek, tak ortodoxní "floydí" fans. Ti druzí mohou být po zhlédnutí filmu možná mírně zklamaní, z celkového počtu dvaadvaceti skladeb jich z původní klasické éry Pink Floyd zaznělo šest: Breathe (In The Air), Time, Fat Old Sun, Wish You Were Here, The Great Gig in the Sky a závěrečná Comfortably Numb.

Nicméně dalších pět skvostů pocházelo z pozdějších post-watersovských alb Pink Floyd, A Momentary Lapse of Reason a The Division Bell. Takže téměř celá polovina stopáže patří Floydům, což je na skutečnost, že David Gilmour svým turné primárně propagoval sólovou novinku Luck and Strange, velmi uspokojivý počet.

RETRO: Esoterická léčba Pink Floyd na albu The Division Bell

Sestavení samotného setlistu a pořadí skladeb měla na starosti Davidova manželka Polly Samson. Tak, jak známo, píše texty ke Gilmourově muzice (a dříve i pro Pink Floyd), na aktuálním albu jich má rovných sedm. „Víte, samozřejmě dávám přednost hraní nové hudby. Ale člověk nechce lidi zklamat a rád hraji i staré písně. Takže dosáhnout rovnováhy mezi tím, že se do rovnice, do daného okamžiku, dostane všechna nová hudba, kterou chcete, aby lidé slyšeli, naživo, ale zároveň se hrají staré písně, nebo některé ze starých, je ošemetná rovnováha, kterou se mi tentokrát, doufám, podařilo dosáhnout. Polly, moje milovaná manželka a spoluautorka, textařka, tvůrkyně nápadů a tak dále, byla ta, kdo sestavil seznam skladeb“, komentuje koncertní repetoár sám Gilmour.

Co lze více napsat o samotné show a instrumentálním provedení? David Gilmour je a stále zůstává kytarový génius. Ani ve svém věku blížícím se osmdesáti let neztrácí nic ze své virtuozity, jeho sóla jsou tklivá, smutná i veselá, procítěná i mimozemsky nadpozemská, hutná, jemná i dojemná...  Ale mají jedno společné: charakteristický zvuk a feeling, tohoto hráče si zkrátka nespletete mezi milióny jiných kytaristů. Ač v průběhu tohoto představení vystřídal desítky nástrojů (mj. Fender Stratocaster či Gibson Les Paul), pokaždé to byl jeho originální projev, což bylo zřetelné například v pasážích, kdy střídal sóla s druhým kytaristou Benem Worsleym - ano, i ten hrál excelentně, ale hra jeho nástroje by se mezi jinými pravděpodobně ztratila.

RETRO: Je to svět Pink Floyd. Kapela na Strahově v roce 1994 bavila více než stotisícový dav

Vybudovat si osobitý zvuk a barvu, neboli svůj vlastní sound, a ještě to podpořit originálními hudebními postupy, trvá roky. Desítky let. Ale kdo vytrvá, je pak odměněn. Jako David Gilmour, jehož kytaru si s nikým jiným nespletete ani v jeho již velice pokročilém věku. Vrcholné muzikantství pak v tomto případě představovala skladba Sorrow, jejíž hutné tóny se jako žiletky zařezávaly pod kůži a společně s laserovou hradbou červených paprsků evokovaly odlet mimozemské kosmické lodi.

Kostru úchvatného představení tvořila Davida sólová tvorba: z aktuální desky zaznělo téměř vše, jmenovitě titulní Luck and Strange, Vita Brevis, The Piper Call, The Dark and Velvet Nights, Sings a také Scattered. Co bylo jiné a svěží, bylo spojení Davida Gilmoura s dcerou Romany Gilmour. Ta na loňské album nazpívala cover Between Two Points, ze něhož se stal největší hit nahrávky, a to hlavně díky jejímu hlasu a zajímavé intonaci, trochu upomínající na ranou Suzanne Vega.

Tato píseň patřila i na koncertě ke stěžejním, ovšem samotná Romany podporovala otce coby vokalistka i v jiných skladbách. Se třemi dalšími zpěvačkami (Louise Marshall a sestry Charley a Hattie Webbovy) tak vytvořila vokální kvartet, který se zaskvěl v originální verzi skladby The Great Gig in the Sky, z opus magnum Pink Floyd The Dark Side of the Moon. Komorní verze jen s klavírem, zaplněným hořícími svíčkami, kdy si jednotlivé hlasy této složité hlasové improvizace (původně pro album nazpívané Clare Torry) přehazovaly mezi sebou, a jejich hlasy se až neuvěřitelně citlivě prolínaly. Vytvořily tím zcela jinou strukturu skladby, jež ctila původní verzi, ještě ji však posouvala na další level.

RECENZE: David Gilmour na velkém plátně - Návrat kytarové legendy do Pompejí

Jeden z vrcholů koncertního filmu. Romany Gilmour ovšem citlivě hrála i na harfu a další nástroje, což ostatně měly v popisu práce i vokalistky. Zajímavým prvkem bylo i to, že David Gilmour přenechával některé zpívané pasáže, a dokonce refrény, dalším hudebníkům, klávesákovi Gregu Phillinganesovi, novému kytaristovi Benu Worsleymu a dlouholetému basáku Guy Prattovi. A všichni ukázali, že nejen mistrně ovládají svůj nástroj, ale i hlasivky.

Neodmyslitelnou složkou vystoupení Davida Gilmoura, potažmo Pink Floyd, vždy byla pódiová prezentace. Ta v případě tohoto koncertu byla střídmější, občas došlo hlavně u starších songů Pink Floyd k promítání původních klipových sekvencí v obřím kruhu, který visel uprostřed pódia za bubeníkem. Nicméně laserové nasvícení dělalo divy – nejvíce se osvětlovači vyřádili v závěrečné, všemi diváky asi nejvíce oceněné a vzývané Comfortably Numb, absolutního vrcholu nejen Gilmourova instrumentálního umu, jediné skladby z legendárního alba The Wall, u níž došlo (jak bylo vidno na filmovém plátně) i na skutečné slzy mezi fanoušky. Jako by nemohli uvěřit, že jsou takového zážitku vůbec účastni a mají možnost se stát součástí takto strhující zvukové a obrazové podívané.

Setlist: 5 A.M., Black Cat, Luck and Strange, Breathe (In The Air), Time, Fat Old Sun, Marooned, Wish You Were Here, Vita Brevis, Between Two Points – with Romany Gilmour, High Hopes, Sorrow, The Piper’s Call, A Great Day For Freedom, In Any Tongue, The Great Gig In The Sky, A Boat Lies Waiting, Coming Back To Life, Dark and Velvet Nights, Sings, Scattered, přídavek Comfortably Numb 

Text: Aleš Materna, Jarda Hudec, foto: FB Davida Gilmoura, Aerofilms
Témata: David Gilmour, Pink Floyd, Luck and Strange, Circus Maximus, Polly Samson, Romany Gilmour, Gavin Elder