Vydáno 23.06.2017 | autor: David Stoklas
Kasabian už dlouho před vydáním aktuálního alba For Crying Out Loud avizovali, že se plánují vrátit ke kořenům. Leicesterští pánové teatrálně pohodili syntezátory do kouta a při tvorbě nových skladeb vířili vzduch studia podélně kmitajícími strunami. Naživo je uvidíme v sobotu 24. června na pražském Metronome festivalu.
Kasabian mají na svědomí už šest studiových nahrávek.
Skladby:
Ill Ray (The King), You're in Love with a Psycho, Twentyfourseven, Good Fight, Wasted, Comeback Kid, The Party Never Ends, Are You Looking for Action?, All Through the Night, Sixteen Blocks, Bless This Acid House, Put Your Life on It
12 trax / 50:55 min
Vydavatel: Sony Music
Od Kasabian jsme byli zvyklí na to, že s každou novou deskou objevovali nové teritorium. Pokaždé přinesli motivy, které nikdy před tím nepoužili. Zvláště album 48:13, jež aktuální nahrávce předcházelo, bylo až na pár (doslova řečeno) výjimek čirou elektronickou onanií, jež i přes nový zvuk nesla nádech drzosti, na který jsme od ostrovní kapely zvyklí. Tentokrát však Kasabian upustili od dobrodružnosti a místo mačet, lan a cepínů se vybavili pohodlnou domácí obuví, neboť pro inspiraci nemuseli nikam daleko - všechno už znali a několikrát realizovali.
Každá větší kapela jednou dospěje do fáze, kdy nahraje best of album. Sesbírá největší vypalováky a pošle na trh další nosič, který musejí mít všichni věrní fandové doma. Něco podobného předvedli i na For Crying Out Loud právě Kasabian. Jen nesesbírali největší hity, nýbrž jejich atmosféru a tu transformovali do nových skladeb. Tohle řešení je ve své vlastní podstatě mnohem elegantnější a nepůsobí dojmem "neudělali jsme nic nového, dejte nám peníze za novou desku". Alespoň ne explicitně.
Deska působí přímočaře a místy až možná příliš jednoduše. Je z ní sice trochu cítit zatuchlost, avšak jí i přes to nelze vytknout nedostatek energie. Nicméně od kapel formátu Kasabian čekáme na každé další desce něco navíc. Nejsou to přece kalifornští pop-pankáči, kteří celou svoji kariéru drhnou to stejné, nejsou na scéně desítky let, aby se snad dostavovala únava či strach z experimentů, a pořád mají co nabídnout. Tato jejich sázka na jistotu je ve skutečnosti krokem vzad, nebo abychom nebyli moc krutí, pouze zůstali stát na místě. For Crying Out Loud se povedlo - bohužel jen jako průměrná deska bez známky toho, že by mohla v budoucnu více zarezonovat.
Kasabian ukázali, že pořád mají rádi kytary. A taky že jim to s nimi ještě jde. Jen jejich nejnovějšímu počinu chybí více těch přidrzlých ambicí, skoků do neznáma. Nikdo by se nedojal z Indiana Jonese, který si otevřel obchod s pletenými dečkami. A tak: "Pánové, výborně, ale příště se nás nebojte. My ty vaše experimenty máme opravdu rádi." Doufejme jen, že jejich další studiová nadílka bude opět odvážnější.
Témata: Kasabian, For Crying Out Loud, rock, Metronome festival
2,50
čtenáři
hlasuj
