RECENZE: Martin Harich našel v Mapách osobitost i rozmanitost. Nahrávání v terénu jeho písním svědčí

Martin Harich

Mapy

Skladby:
Marilyn Monroe, Do neba, To prejde, Pantomima, Kým sa máme, Kvapka, Gurmánka, Staré gramofóny, Z druhej strany, Mapy, Loďka, V neznáme, Pav, Sopečná činnost, Namiesto vecí

15 trax / 50 min

Vydavatel: Warner Music

Koncepčnost Martinovi Harichovi sluší. Zatímco loňské vydařené EP bylo sbírkou skladeb "pro večerní poslech", aktuální album Mapy je svižnější a pestřejší. Většina z patnácti skladeb byla nahrávána na cestách, mnohdy v trochu partyzánských podmínkách - ve Vysokých Tatrách 2 000 metrů nad mořem, v karavanu nebo na hotelových pokojích. Doba už ale tak pokročila, že nahrávky přesto netratí na technické kvalitě, a naopak vynikají bezprostředností a maximální uvěřitelností.

Autorské skladby Martina Haricha čerpají z písničkářských základů, popu, rocku a sem tam zavoní i po jiných žánrech. Například Kým sa máme vás svým r'n'b feelingem přenese zpět do pohodových letních dní, a možná si ani nevšimnete, že v ní hostuje populární slovenská zpěvačka Tina. Podobně jako další hosté, jimiž jsou třeba Sima Martausová nebo Thom Artway, totiž zpívá pouze doprovodné vokály, které dotvářejí atmosféru. Harich na známých jménech nestaví promo, ale pouze jejich schopnosti vkusně zasazuje do kontextu skladeb, což je sympatické.

Martin Harich interview: Nejkrásnější místa jsou ta, kde se ještě nestojí fronty na vstup

SILNÝ AUTORSKÝ RUKOPIS

Ještě hravěji než rytmickou polohu zvládá Martin Harich tu melodickou. Jeho pěvecký projev je v písničkách velmi živý a mnohdy i dynamický, čemuž jistě pomohlo výše zmíněné nahrávání na netradičních místech. Za některé z novinek by se nemuseli stydět ani mnohem zkušenější kolegové, čehož je důkazem skladba Páv, aranžérsky výborně vystavěná a po emoční stránce nesmírně silná.

RECENZE: Martin Harich pátrá úspěšně. Z teen idolu je šikovný písničkář

Harich dokáže přitlačit na svůj hlas, a přesto zůstat civilní a nesklouznout k patosu, což se u jeho vrstevníků zas tak často nevidí a neslyší. Jeho cesty po Mapách se klikatí jak směrem k rockové živočišnosti a zvukové strohosti (Loďka, V neznáme, Namiesto vecí), tak hojivému klidu (Mapy, To prejde) a nebloudí ani v prostoru někde mezi tím. Díky písním jako Do neba nebo Marilyn Monroe tady označení "pop-rocková hitovka" nepůsobí jako nálepka rádiového průměru, ale jako známka výrazného autorského rukopisu.

A když někdejší finalista SuperStar v songu Staré gramofóny, ovlivněném současnou elektronikou, zpívá, že "niektoré tóny pochopia len staré gramofóny", je jasné, že Mapy nabízejí také dobře napsané texty, které mají myšlenku a svůj význam. To je v době, kdy z éteru často slýcháme libozvučné slovní nic, další oceněníhodná vlastnost.

Zkrátka a dobře - tyhle Mapy si určitě oblíbí i ti, co zeměpis nikdy neměli v lásce.

text: Josef Martínek, foto: Alexandra Laňková, archiv

Témata: Martin Harich, Mapy