RECENZE: Olympic to na albu Trilobit nebalí, je stále vlakem, co nikde nestaví

Vydáno 04.10.2018 | autor: Roman Jireš

Už využití kresby J. A. Pacáka z obalu debutového alba Želva je jasným odkazem na kořeny kapely, která vydala první českou beatovou dlouhohrající desku. Olympic prošel velkými změnami v sestavě, vydal dvě desítky alb s bigbítovou, popovou, rock'n'rollovou i metalovou muzikou, ale stále si zásluhou neobyčejně pracovitého Petra Jandy udržel typický rukopis. Platí to i pro Trilobit, i když tuhle nahrávku dělí od Želvy neuvěřitelných padesát let.

RECENZE: Olympic to na albu Trilobit nebalí, je stále vlakem, co nikde nestaví RECENZE: Olympic to na albu Trilobit nebalí, je stále vlakem, co nikde nestaví

Olympic

Trilobit

Skladby:
Trilobit, I'm Fine, Krásná, Setkání, Dobré ráno, Hrej, Nedáme se, Ještě jednou chtěl bych býti klukem,  Jsi moje..., Perpetuum mobile, Víla, Já jednoho znám, Hit nebo život, Máš to těžký 

14 trax / 50:01 min

Vydavatel: Supraphon

Znám lidi, kteří o Olympiku trochu pohrdavě hovoří jako o "bigbítové dechovce", ale i přes slabší kousky v jeho diskografii si muzikanti rotující kolem Jandy zaslouží respekt. V poslední době ustálená sestava Petr Janda (kytara, zpěv), Milan Broum (baskytara), Jiří Valenta (klávesy) a Martin Vajgl (bicí) za posledních pět let vydala trilogii nahrávek Souhvězdí šílenců, Souhvězdí drsňáků a Souhvězdí romantiků a k tomu trojalbové best of 66+1 s novinkou se všeříkajícím názvem Ještě to nebalíme. Vitalita šestasedmdesátiletého Jandy, který je výhradním autorem hudby a části textů, je neuvěřitelná.

Nesporným oživením nové nahrávky je přítomnost zahraničních hostů, které společně s Jandou přizval díky svým kontaktům na americkou Berklee College of Music producent Mirek Váňa. Janda navázal spolupráci s bostonskou hudební školou před dvěma lety. Prostřednictvím Váni vytvořil ze studentů soubor, s nímž vystoupil v místním klubu. Ve Spojených státech tak v anglických verzích v často nečekaných aranžích zazněly hity Olympiku. Ze zámoří pak do Jandova nahrávacího studia Propast ve středních Čechách dorazili kytarista Alex Darson a klávesák Eren Basbug. Nedá se tvrdit, že by zcela zásadně změnili léty zavedený sound Olympiku, ale když si člověk pozorně poslechne pecky jako Nedáme se či Hit nebo život, slyší, jak přítomnost mladých muzikantů kapelu okysličila.

Olympic interview: Desku nám pokřtí patolog, příště si asi pozveme hrobaře

OD BERKLEE ZPĚT K ŽELVĚ

Už titulní intro napoví dvě věci - jednak, že to Olympic chce dělat trochu jinak, a také to, že Jandovi to pořád dobře zpívá. Vlastně by na celé desce mohl být jeho zpěv propagací pozitivního vlivu ukončení kouření na hlasivky. Hned následující I'm Fine, ve které Janda sází první ze svých stále zajímavých kytarových sól, ukazuje, že to kapela opravdu ještě nebalí. Písně jako rockerské ohlédnutí Setkání nebo Hrej i klavírem ozdobená Já jednoho znám pak jen dokazují, že formace nechce žít jenom ze své minulosti.



Na textech se podílela tradiční sestava, ve které má stále důležitější roli poetický Ondřej Fencl. Ten dokáže ve vzpomínkově laděných věcech typu "čas trhnul oponou, změnil se svět" (Krásná) udržet rovnováhu mezi melancholií a klišé. Janda dva texty věnoval ženám. Ještě jednou chtěl bych býti klukem je vzpomínka na holku, která pracovala v optice a basisti si u ní nechali čistit struny ultrazvukem. Druhá skladba Jsi moje... je příběhem z koncertu ve Valašském Meziříčí, kde Janda poznal svoji třetí ženu Alici.

Vedle dvojice Janda - Fencl texty přispěli také Miroslav Černý, Vlasta Henych a v závěrečném blues Máš to těžký také Pavel Chrastina, bývalý baskytarista skupiny. Tím se obloukem opět vracíme k nahrávce Želva, na kterou Chrastina napsal většinu textů. Tahle deska má opravdu svoji příjemnou logiku.

text: Roman Jireš, foto: Michal Matyáš

Témata: Olympic, Petr Janda, Trilobit, Želva

4,00

čtenáři

hlasuj
zavřít
[banner1]