RECENZE: Ondřej Brzobohatý si i na desce Universum uchovává svůj rukopis

Ondřej Brzobohatý

Universum

Skladby:
Dohoda, Vítám, Relativity, Tady a teď, Máme rádi jazz, Jen se neposrat, Nomen Omen, Cherubín, Je toho moc, Universum

10 trax / 37:52 min

Vydavatel: Supraphon

Od prvního taktu nabízí druhé sólové album Ondřeje Brzobohatého plný zvuk. Žádný pozvolný začátek, gradace, zvolnění. Od počátku do konce drží hudba desky Universum posluchače v příjemném napětí. Nenechá ho začít přespříliš rozmýšlet. Muzika se valí, jedna píseň bezprostředně střídá další. Album plyne jako koncert, který není narušován zbytečnými pauzami. Necelých čtyřicet minut tak uběhne jako nepatrná chvíle. Posluchač je na konci svěží, nezatížen. Některý možná i tanečně rozdováděn.

Pokud byl albu vtisknut přívlastek taneční, plní ho beze zbytku. Zda se dá charakterizovat jako výlučně pozitivní, je již otázkou. Nikoho jistě neuvrhne do deprese z bezvýchodnosti dnešní doby. Tím, že však nabízí vhled do myšlenek autora, tedy Ondřeje Brzobohatého, který nepatří mezi zarputilé "sluníčkáře", dotýká se i závažných témat.

Ondřej Brzobohatý interview: Už se tolik nehledám, vím co přesně chci

BÝT ZA KAŽDOU CENU SVŮJ

Jak moc je dobře, že lze Ondřeje Brzobohatého na první poslech rozpoznat dle hudebního i textového rukopisu? Nedochází již k vykrádání sebe sama? Není snadné se nezopakovat. Z hudebního hlediska je album nepochybně jiné, nové, pestré. Držet se komornějšího projevu, více žánrově vyhraněného, ale Ondřejovi slušelo víc. Vyzkoušet si jiný styl práce, odvázat se, touží muzikanti v mnohem starším věku. Chuť hudebně experimentovat se dá u Ondřeje považovat za přirozenou vývojovou cestu. Je brilantním hudebníkem, ale funk bych na české scéně přenechala jiným. Rozhodně ne z důvodu jeho nezvládnutí nebo špatného uchopení. Jen v tomto žánru ztrácí Ondřej punc originality.

Ondřej Brzobohatý na albu Universum nechá nahlédnout do své hlavy. Hostují mu Vojta Dyk a Marta Jandová.

TEXTY NETEXTY

Texty Ondřeje Brzobohatého nesou rovněž jeho jasně rozpoznatelný způsob psaní. Přestože dávají smysl, častým používáním přirovnání, metafor, metonymií, zařazováním hesel či bonmotů neposkytují prostor hlavní myšlence vyjít snadno na povrch. Vyskočí a v mysli na okamžik utkví právě jen jméno či slogan. Nestalo se tak u písně Máme rádi jazz. Nešťastný název, který již před více než deseti lety použila kapela Psychonaut. Ovšem spojení "Máme rádi jazz - kam se hrabe blues" je ještě méně povedené. Mohli bychom snad s klidným svědomím vyslovit "Jurský park - kam se hrabe Cesta do pravěku"? Jedině žalostný povzdych lze věnovat konstatování v duetu s Martou Jandovou "Možná skončili jsme jasná zpráva". Co zachraňuje situaci, je výmluvný název písně - Je toho moc.

Nutno zopakovat, že Ondřej Brzobohatý je nesmírně nadaný muzikant a skladatel. Na novém albu se nedalo očekávat hudební zaškobrtnutí. Také k němu nedošlo. Universum zachycuje určité životní rozpoložení, možná nevyhnutelnou muzikantskou etapu. Nedá se předpokládat, že by se zde zastavil a pokračoval v naprosto stejném duchu dále. Jistě u něj dojde k novému muzikantskému pnutí a dočkáme se pěkných nových věcí. Album Universum je dobré, zároveň však neslané, nemastné. Rozhodně vyrovnané. Není na něm ani jedna píseň, která by se hlásila o hlavní slovo a aspirovala na hit.

Text: Jitka Fialková, foto: Benedikt Renč

Témata: Ondřej Brzobohatý, Universum, jazz