RECENZE: The Weeknd dotáhl na Dawn FM vlnu návratu osmdesátek k dokonalosti

The Weeknd

Dawn FM

Skladby:
Dawn FM, Gasoline, How Do I Make You Love Me?, Take My Breath, Sacrifice, A Tale By Quincy, Out of Time, Here We Go... Again (feat. Tyler, the Creator), Best Friends, Is There Someone Else?, Starry Eyes, Every Angel is Terrifying, Don´t Break My Heart, I Heard You´re Married (feat. Lil Wayne), Less Than Zero, Phantom Regret by Jim

16 skladeb / 51:49 min.

Vydavatel: The Weeknd XO

Posloucháte 103,5 Dawn FM, ozve se v průběhu úvodního songu moderátor. Jeho hlas zní povědomě. Po přivítání nám oznámí, že bude našim průvodcem. "Byl jsi v temnotě příliš dlouho. Je čas vyjít na světlo..." Celý proslov ukončí rádiový jingl a ta pravá osmdesátková párty může začít. 

RECENZE: The Weeknd je na nové desce jako kolovrátek beze změny

Když předloni vydal Abel Tesfaye známý jako The Weeknd svou oceňovanou desku After Hours, na níž se to hemžilo syntezátory, vlastně se jen zahříval a připravoval si půdu pro novinkové Dawn FM. To je vlastním rádiovým vysíláním, jako vystřiženým z osmdesátých let. Od minulého počinu se ale mnohé změnilo. Kdo by čekal velké rádiové hity, jako Save Your Tears nebo Bliding Lights, musí si nechat zajít chuť. Není to ale ani náhodou na škodu. 

První skladby působí jako jeden dlouhý mix. Přechody mezi nimi neexistují, což umocňuje pocit velké diskotéky. How Do I Make You Love Me je zoufalé ale melodické volání po lásce. Předem vydaný singl Take My Breath zase dostal s taneční a zároveň prodlouženou verzí mnohem zajímavější vibe. V následující Sacrifice to rozjede funky basový riff. V tu chvíli, tedy zhruba v jedné třetině alba už posluchači tuší, že tohle retro je opravdu jedno z nejdotaženějších. Nesbírá jen prvky z minulých dekád a neimplikuje je do současných popových vzorců, nýbrž s drzostí sobě vlastní rozkopne dveře v dávno zapomenutém disco klubu a rozbalí to podle tehdejších pravidel. 

Spolupráce na novince nabízejí opět zvučná jména. Pravda, od interpreta, který před pěti lety strhl počítadla streamovacích služeb společně s Daft Punk, to asi nepřekvapí. I tak ale v Here We Go... Again předvede nádhernou milostnou baladu společně s Tyler The Creator. S Lilem Waynem se zase přiblíží zvuku Michaela Jacksona v I Heard You´re Married. 

Zajímavé je, že přestože se The Weeknd už ve své hudební kariéře vydal nespočtem hudebních směrů, zachovává si i v nynější tvorbě onu pověstnou ponurou atmosféru, která prostupuje snad všemi písněmi. Nikdy nemáte pocit, že se interpret topí v euforii, depresích a dost možná i nějakém druhu osobní krize. K lásce tu zpěvák přistupuje s lehkým nadhledem a cynismem. Často se ale odhaluje a ukazuje svou zranitelnost a křehkost. Například v písni Best Friends, kde svému protějšku nemůže slíbit lásku, ale pouze přátelství. 

Hédonismus a frackovství, na kterém vystavěl před šesti lety veleúspěšnou desku StarBoy, a ze kterého na předchozím albu přešel ke zpytování svědomí, se tentokrát nekoná. I když by k tomu taneční deska mohla svádět. Už na přebalu ale ukazuje zpěvák svou o poznání zestárlou tvář, která jako by říkala, že tohle už je konec jedné éry a s ní si interpret uvědomuje svou zranitelnost a smrtelnost. V závěrečné Phantom Regret By Jim vše shrnuje Carrey, opět v roli moderátora, když promlouvá do duše o pomíjivosti majetků a života. 

Dalo by se říci, že vždy, když si myslíte, že The Weeknd udělal nejlepší desku své kariéry, přijde příště s ještě něčím větším a hutnějším. Dawn FM je zatím jeho pomyslný hudební vrchol kariéry. Do posledního tónu dotažené aranže a koncept rádiového vysílání, který nenechá posluchače vydechnout. Mnozí hudebníci se v uplynulých letech s novou vlnou osmdesátek nadšeně pustili do světa syntezátorů a obohatili jimi svou tvorbu. The Weeknd z toho ovšem vychází jako vítěz, o kterém se letos bude ještě hodně mluvit. 

Text: Tomáš Kocian, foto: FB The Weeknd
Témata: The Weeknd, Dawn FM, recenze