RECENZE: The Weeknd je na nové desce jako kolovrátek beze změny

The Weeknd

After Hours

Skladby:  Alone Again, Too Late, Hardest To Love, Scared To Live, Snowchild, Escape From LA, Heartless, Faith, Blinding Lights, In Your Eyes,  Save Your Tears,  Repeat After Me, After Hours, Until I Bleed Out

14 trax / 56 min

Vydavatel: Universal Music

Booklet a celková estetika alba symbolizuje filmy jako Strach a hnus v Las Vegas nebo Joker, u kterých je nekonvenční a psychotické chování samozřejmostí. Mohou vyvolat asociace boje s vnitřní temnotou, nebo nás bizarní scény snadno vykolejí z umělecké komfortní zóny. Producetnské trio Daheala, Illangelo a Metro Boomin, společně se samotným interpretem, dokázalo zvládnout válku s hudební melancholií velmi obstojně.

Největší uznání si zaslouží syntezátory, jejichž dobře zvládnutá dynamika právě onen lidský rozpor symbolizuje. Zatímco v úvodní Alone Again slušně říznou do uší, v jemnější Snowchild zase tiše doplňují zpěvákovu výpověď. Sám The Weeknd ví moc dobře, jak svůj pár hlasivek suverénně ovládat, a tak se nebojí do široka sázet škálu výše položených tónů, evokujících žal, zlost nebo pokoru.

Bohužel je to však v drtivé většině alba ten samý kolovrátek synth-popu, točící se až za polovinu celé desky relativně stejně. Synth-popové plochy, trap music a taky spousta vokálních efektů. Uvedená hudební struktura se naneštěstí opakuje tak dlouho, že posluchače nevyhnutelně přepadává únava a dochází k závěru, že je mu Weekndovo zlomené srdce a znechucení z vlastní slávy vlastně úplně jedno. Pěvecký projev, který by se v nápaditější aranžérské šabloně zdál jako uvěřitelné sdělení, proto působí jako laciné kňourání. 

RECENZE: The Weeknd nahrál desku, kterou nebudete poslouchat jen o víkendu

ZLATÁ OSMDESÁTÁ

První tóny skladby Blinding Lights ale přece jen odstartují vytouženou změnu. Zvuková stránka se přetvoří tak, aby vzdala hold éře osmdesátých let v plném rozsahu. Přesto v ní však stále můžeme najít atributy současnosti a vše dohromady najednou skvěle funguje, dokonce se dostaví i nadstandardní gradace v podobě skladby In Your Eyes. Ta je ještě údernější než její předchůdce a kromě skvělého zvuku basové linky a pravé diskotékové atmosféry ji vkusně doplňuje saxofon. Zbytek desky už naštěstí neklesne pod nastavenou laťku a postupně vyšumí ve fádní závěr. I přesto však jeho menší polovina nad zbytkem výrazně dominuje.

After Hours přece jen na úplném konci rozpor v nitru posluchače vyvolá. Bohužel však pouze v otázce, zda to malé množství dobrých písní stojí za jeho opětovné přehrání. Tento problém nabízí mnohá řešení od hodu kostkou až po radikální proces, kdy si prostě vytvoříte vlastní EP z té lepší poloviny. A tak se nakonec sám posluchač ocitá v roli šílence, který po padesáti šesti minutách poslechu vyvraždí polovinu desky.

text: Filip Pešta

Témata: The Weeknd, After Hours