ROCK BLOG | Barbora Mochowa: Začala jsem přemýšlet, jak se cítí bludička. Možná nechce někomu ublížit, ale něco ji k tomu nutí

Příběh týhle desky začal na podzim 2018, kdy jsem dostala možnost zúčastnit se prvního českýho songwriting campu. Jelikož jsem docela introvert, byla to pro mě výzva. Čekala jsem napjatě, s kým budu první den tvořit, a když zaznělo jméno Viliam Béreš, projela mnou nesmírná radost! Moc jsem si to přála. S Viliamem jsme se viděli poprvé, ale jeho jméno jsem znala už dlouho předtím, byl to pro mě někdo tajemnej s obrovským talentem, kdo stojí například za deskou Baromantická Lenky Dusilové, která je pro mě dodnes jednou z mých nejoblíbenějších, velká srdovka…
Na konci dne jsme měli hotovou píseň True Colors, od začátku jsem ji milovala!  

Barbora Mochowa interview: Mým největším snem je zahrát si svoje písně s orchestrem

Věděla, že prostě musíme s Viliamem tvořit dál, udělat společnou desku. Nevím, jestli se chtěl pustit rovnou do celýho alba, ale nějak jsem ho k tomu nenápadně po krůčkách přesvědčila, haha. Většinou jsem přišla s písní nebo nápadem, který jsem napsala u piana, a pak sledovala, co Viliam s tou skladbou dál dělá, což připomínalo nějaký kouzelnický číslo, úplná magie! Musím zmínit, že Viliam je jeden z nejvtipnějších lidí co znám, takže jsme se při tvoření fakt hodně nasmáli, což by možná někdo vzhledem k těm našim zasněným trackům třeba nečekal, ale takhle probíhali naše „sessions“. A taky bylo hodně experimentování, kdy mi třeba Viliam řekl, ať do jeho skladby Birth zkusím nazpívat co nejdivnější věci nebo zvuky, co mě napadnou, to jsem si užívala.

Proč zrovna Bludička - Will-o'-the-Wisp? Mám strašně ráda výtvarný umění a právě skrz něj se mi bludičky, nymfy, vodníci a strašidla úplně zapsali do srdce. Viděla jsem je na obrazech českých malířů, jako jsou František Kaván, Lev Lerch, Max Pirner, František Hudeček a další. Vždycky když jsem pozorovala ty světýlka nebo bytosti, zatoužila jsem se k nim nějak přiblížit nebo být jednou z nich. Taky mě fascinovala ta krása v kombinaci s temnotou - asi každý tuší, že bludičky nejsou bytosti úplně mírumilovný, když svým světlem nutí pocestný zbloudit, ztratit se někde v bažinách... Začala jsem nad tím víc přemýšlet, jak se asi cejtí bludička. A že možná vlastně nechce nikomu ublížit, ale něco ji k tomu nutí, jakoby musí nebo si nemůže pomoct? Tak jako občas každý z nás opakuje něco, co ani dělat nechce, ale nemůže jinak. Nebo může? A o tom je píseň Will-o'-the-Wisp, podle který nese album svůj název.

Na to pak navázalo focení k albu. Věděla jsem, že jediný, kdo může vizuálně bludičku ztvárnit podle mých představ, je slovenský fotograf Jakub Gulyás. Šel do toho se mnou, a tak jsme jednou v létě večer zajeli k mokřadům na okraj Prahy a několik hodin tam fotili. Častokrát jsem vůbec netušila, na co a kam v těch mokřinách bosýma nohama šlápnu. Ale byla to taková svoboda a lehkost! A pak mi kolem hlavy začaly poletovat vážky, na ten zážitek nezapomenu.

RECENZE: Barbora Mochowa není jenom česká Lana Del Rey

Na desce jsou pak ještě například postavy z Commedia dell’arte – Harlequin and Columbine a Pierrot. Tyhle charaktery mě lákaj a líběj se mi proto, že v sobě pojí radost se smutkem, úsměv se šklebem a všechno protikladnýho, co se dá představit. Pierrota jsem měla vysněnýho jako duet, ale ne a ne přijít na toho správnýho člověka. Pak jsem jednou viděla na Instagramu zpívat Daniela Žižku a bylo to něco tak nádhernýho! Vůbec jsem nemohla uvěřit, že se tu objevil někdo takový. Okamžitě mi blesklo hlavou, že toho Pierrota musíme udělat spolu. Dan pak tu píseň strašně rychle navnímal, pustil se do textu a ten jsme spolu dokončili během jednoho nočního videohovoru. Klip nám natočil už zmiňovaný Jakub Gulyás a doufám, že natočíme další. Třeba k písni Luminous, která je z pohledu dívky, která si myslí, že má vztah se světélkujícím mimozemšťanem. (Tahle píseň vychází z nejhezčího snu, co se mi kdy zdál.) White & Black Holes zase vyjadřuje mojí představu našeho propojení s vesmírem.

Budu moc šťastná, když si pro poslech týhle naší desky najdete tichý místo (ať už doma nebo venku) a necháte ho k sobě promluvit!

Text: Barbora Mochowa, foto: Michala Rusaňaková, Jakub Gulyás
Témata: Barbora Mochowa, Will-o'-the-Wisp (Bludička), Viliam Béreš, rock blog