Láska interview: Kupa průšvihů, co jsem kdy udělal, to už je velkej zdroj inspirace!

Vašku, kde jsi přišel k přezdívce Láska?
Na základě česko-anglické fonetické hříčky. Václav - Lav – Love - Láska. Vymysleli to kluci z kapely v roce 2013, prostě mi tak sami od sebe začali říkat. Pokud si dobře vzpomínám, Kuba Ryba tehdy prohlásil, že je to super nápad, prý nejlepší přezdívka v showbyznysu (smích).

BLOG: Láska - Mám rád jednoduché písničky

Souhlasíš s tím?
Nemyslím si to. Už třeba proto, že ji musím každému vysvětlovat! (smích) Ne, přijde mi vtipná, jen každému radši hned říkám, že jsem si ji nevymyslel sám.

Netoužil jsi po změně?
Ze začátku jsem přemýšlel, jestli to přeci jen není trochu divný, když mě všichni (holky, kluci) zdraví "Čau Lásko". Ale už jsem si dávno zvykl a neměnil bych.

VIDEOPREMIÉRA: Láska napsal po rozpadu Ovoce Hezkou písničku. Utahuje si v ní z těch, co se chtějí zalíbit

Když jsme u lásky: Myslíš si, že tě lidé v hudebním průmyslu milují, nebo nenávidí?
To by byla otázka spíš na ně. Pár lidí mě určitě nesnáší, o tom není pochyb. Taky mám ale v hudebním světě kámoše. a dokonce věřím, že i pár opravdových přátel. Myslím, že v tomhle showbyznys funguje jako každý jiný byznys. Nedávno mi třeba někdo vyčítal, že prý jsem záměrně s každým zadobře. Což opravdu není záměr ani pravda - bavím se s tím, s kým si mám co říct, a naopak.

Jak ses ve své době dostal do skupiny ZakázanÝovoce?
Prošel jsem klasickým konkursem. Zavolal mi Masakr (Zdeněk Suchý), který tenkrát dělal managera kapele Five O' Clock Tea, a navíc náhodou bydlel ve stejném domě jako já, že ZakázanÝovoce shání kytaristu. Popravdě - já jsem je vůbec neznal, nevěděl jsem, co hrají. Měl jsem se naučit tři jejich songy a přijet na zkoušku. Chvíli jsem přemýšlel, jakej to je nápad, ale jel jsem tam a potom jsem z toho měl vlastně celkem dobrej pocit. Ti kluci byli v klidu. Když mi večer Pišto volal, že by mě vzali, měl jsem nakonec vážně velkou radost. A dodnes, i s tím, co následovalo, jsem za ty roky rád. Byla to celkem sranda.

Bavil tě žánr?
Jo, bylo to v pohodě. Já nikdy žánry a škatulky moc neřešil, buď mě to bavilo hrát, nebo ne. Dřív jsem měl svou rockovou kapelu, měl jsem možnost hrát s kytarovým mistrem Geoffem Tysonem, ale taky jsem prošel zábavovkou a hrál po plesech songy od všech možných kapel. V současné době stále občas v kapelách zaskakuju, vloni třeba v Covers for Lovers na basu nebo za Marcuse ve Walda Gangu na kytaru. Jak jsem říkal, tolik to neřeším, jdu si prostě zahrát, zablbnout s kytarou. Koncerty mě baví, rád hraju.

Ptala jsem se proto, že songy v repertoáru Ovoce měly vždy trochu pubertální texty. Nevadilo ti, že by je mohli zpívat o generaci mladší zpěváci?
Tohle jsem taky nikdy neřešil - kapela už před mým příchodem hrála tento repertoár, já se s tím ztotožnil a lidi to bavilo. Když jsem se pak začal zapojovat do skládání, už to bylo trochu něco jiného (neříkám, jestli lepšího nebo horšího). Ale už to nebyl ten "jakože punk", proto nás taky pár tehdejších fanoušků zdrblo, že nová deska Automat na lásku je jiná a není to ono, že už to není "punk". Ale byla to první deska, kterou jsme dělali s Thomem Frödem a já si za ní dodnes stojím.

Nepřijde ti, že jsi likvidátor kapel?
Haha, tak to moc díky! (smích). Nepřijde mi. ZakázanÝovoce "shodil" jeden jediný člověk. Zůstali jsme sice tři ze čtyř, ale bez přístupu ke kapelnímu Facebooku a webu… A tak jsme byli nuceni založit "novou" kapelu, přestože prostě jen odešel basák. Necítím žádnou vinu, navzdory všem těm nesmyslům, co o mně kdo napsal. A dál bych to nepitval - pro mě je to už dávno uzavřená věc. A z Ovoce jsem odešel proto, že přestalo fungovat jako kapela a parta čtyř kámošů. Když to začalo skřípat poprvé a odešel kvůli tomu původní bubeník Franc, bylo mi to líto, ale dal jsem tomu ještě šanci. Jenže když se to po půl roce stalo znovu, došlo mi, že už to stačilo. Klukům jsem nabídl, že jim herně vypomůžu, dokud budou potřebovat, a taky že najdu nového kytaristu. Ale oni se rozhodli kapelu ukončit. Přestože existuje spousta lepších kytaristů než já a mohli v pohodě pokračovat beze mě. Alespoň tak to vidím já.

Sólová dráha byla pro tebe jasná volba, nebo jsi přemýšlel, že bys to zkusil v jiné kapele?
Říkal jsem si, že už jsem v hudbě zkusil hodně věcí, ale zatím jsem nikdy nehrál sám, jen tak na akustickou kytaru. Líbí se mi, jak to dělají třeba Voxel, Xindl X, Pokáč, Aleš Petržela a spousta dalších. Je to inspirativní a zároveň má člověk před tím velký respekt. Pokáč byl vlastně první, kdo mě podpořil v myšlence zkusit to. Po čase jsem potkal Jardu Špuláka (hudební publicista, pozn.red.) a ten mi řekl něco podobného - ať do toho jdu, že nemám co ztratit. Začal jsem skládat, udělal první singl s klipem… a už to jelo. Někdy tou dobou jsem Pokáčovi nesměle nadhodil, že by mě s sebou mohl vzít na turné. Asi po půl roce mi napsal, že kdybych teda chtěl, na jaro 2019 by mě s sebou vzal. Za to jsem mu vděčnej - turné potvrdil ve chvíli, kdy nemohl tušit, jak hraju naživo. Tou dobou jsem totiž ještě živě nevystupoval. A já šňůru s ním beru jako nejlepší možný začátek své nové "akustické" kapitoly.

TURNÉ S POKÁČEM JE NOVÁ VÝZVA

Vystupuješ ještě s někým, nebo hraješ úplně sám?
Když mám své samostatné koncerty, vystupuje se mnou kámoš Tokhi z Groove Army. Hraje na cajon a různý další rachtátka - on každýmu tomu nástroji nějak říká, ale podle mě si ty názvy jen vymýšlí. Sám od sebe mi nabídl, že když bude mít čas, rád si se mnou zahraje. Toho si moc vážím - přeci jen, je to jeden z nejlepších perkusionistů nejen v ČR. Krom toho taky dobře zpívá. A podle prozatímních ohlasů to vypadá, že to dohromady funguje. Kombinace akustické kytary a cajonu mi celkově přijde zajímavá. Turné s Pokáčem ale odjedu sám - aspoň zjistím, jestli moje písničky fungují jen s akustickou kytarou. Těším se, bude to nová výzva!

Venku máš tři singly. Budeš mít co hrát?
No jasný, budu hodinu opakovat tyhle tři pořád dokola! (smích) Ne, kecám - celkově mám teď tuším asi patnáct songů a na dalších se pracuje. Zrovna nedávno jsme byli ve zkušebně s Tokhim a nahráli jeden song live - najdete ho u mě na LáskaTube (Láskův Youtube kanál, pozn.red.).

Aktuálně máš venku písničku Fejs tu fejs. Nepřijdou ti sociální sítě už jako otřepané téma?
Nepřijde mi otřepané. Problematika sociálních sítí a naší často až chorobné závislosti na moderních technologiích je pořád aktuální, a tak je podle mě přirozený, že o tom občas někdo něco napíše. A já věřím, že jsme to pojali originálně. Navíc, když to vezmu kolem a kolem, ukaž mi téma nějakého songu, které není otřepané nebo už prostě někde nebylo. Všichni zpívají o láskách, o rozchodech, smrti, autech, psech, kytkách, sobě samých… Všechno už tu v podstatě bylo.

U svých písniček svěřuješ produkci Thomovi Frödemu. Proč jsi oslovil právě jeho?
S Thomem, jak už jsem říkal, to nebyla první spolupráce - před lety jsme spolu dělali na dvou deskách a bylo to super. Mně se vždycky líbil jeho rukopis, styl práce, vnímání muziky a vlastně i jeho tvorba pro Imodium. Krom toho jsme kámoši, zažili jsme spoustu srandy… Díky tomu je teď celej náš tvůrčí proces jedna velká pohoda. Spousta věcí u nás vzniká za procesu, některé motivy jsme dali dohromady až po tom, co jsme opustili studio. Nahráli jsme je u Thoma v obýváku nebo u mě doma. Thom disponuje velkým darem fantazie a citu, takže rozdíl mezi tím, co jsem mu přinesl na demáčích a finální písničkou, je opravdu obrovský.

SNAŽÍM SE BRÁT ŽIVOT S HUMOREM

Kde bereš inspiraci pro svoje písničky?
Úplně všude. Největší inspirací je sám život, a já se snažím ho brát s humorem. Nemyslím tím, že věci/lidi zesměšňuju, spíš se snažím udržet nadhled, i na vážných věcech najít vtipnou stránku. Ne vždycky se trefím, třeba když jsem kdysi dávno na prvního máje žádal svoji ženu pod rozkvetlou třešní o ruku: ona souhlasila, a já jí na to odpověděl, že v klidu, že si jen dělám srandu. To mě myslím chtěla zabít.

Není pozdě začínat kariéru ve čtyřiceti?
To je možný, mně ale čtyřicet zatím nebylo. A taky záleží, v kolika chce kdo skončit. Pokud v pětačtyřiceti, pak asi jo. Ale to já neplánuju (smích). Každopádně mám asi "výhodu" v tom, že už jsem něco zažil a mám o čem mluvit - přece jenom ta kupa průšvihů, co jsem kdy udělal, to už je velkej zdroj inspirace! (smích)

Co je tvým snem? Čeho chceš dosáhnout?
Nikdy si nedávám velké cíle. Přehnaná očekávání přinášejí jen zklamání. Respektive obráceně, každé zklamání je jen nenaplněné očekávání. Já chci dělat věci tak, jak nejlíp umím a s těmi nejlepšími, které znám - tím myslím i nejlepší přátele. Myslím, že zrovna v muzice na dvě stě procent platí, že cesta je cíl. Kudy a kam vede moje cesta, se teprve uvidí.

Text: Hana Bukáčková, foto: Aneta Jodar, Jana Pechlátová, Petr Mol

Témata: Láska, Ovoce, Pokáč, zakázanÝovoce