Mandrage interview: Zase budeme znít jako rocková kapela

Vydáno 19.12.2017 | autor: Josef Martínek

Novou desku nestihli Mandrage dokončit ani za pět minut dvanáct, a tak nezvykle nevyjde před koncem roku, ale tak trochu Po půlnoci - konkrétně 19. ledna. V rozhovoru nám kytarista Pepa Bolan, bubeník Matyáš Vorda, klávesista František Bořík a baskytarista Michal Faitl prozradili, že se na novince vracejí k živějšímu a kytarovějšímu zvuku, a nastínili i něco málo o chystaném turné.

Mandrage interview: Zase budeme znít jako rocková kapela Mandrage interview: Zase budeme znít jako rocková kapela

Vaše poslední dvě desky měly vždy nějakou konkrétní náladu, atmosféra alba Siluety byla až filmová, poslední řadovka Potmě jsou všechny kočky černý se nesla v tanečním duchu. Bude mít i chystaná novinka Po půlnoci nějaký jednoznačný charakteristický rys?
Pepa: Řekl bych, že po poslední tanečnější desce to bude trochu návrat ke kytarovému soundu. Zase budeme znít jako rocková kapela.
Matyáš: To je částečně pravda, na druhou stranu si ale myslím, že jsme původně desku chtěli udělat ještě živější a rockovější. Nakonec nám to ale nedalo a zase jsme nějaké samply použili. O to zajímavější podle mě výsledná kombinace chtíče po syrovosti a naší lásky k samplům je.

Pepa Bolan (Mandrage) interview: Budu rád, když kapela nezůstane na místě a nenatočíme podobnou desku dvakrát

Odkazuje název Po půlnoci k tomu, že jste album nestihli vydat před Vánoci, ale k fanouškům se dostane až 19. ledna?
Pepa: Je to tak, původně měla deska vyjít už v listopadu, jenže pak jsme zjistili, že ji chceme udělat ještě trochu jinak. Něco jsme tedy předělávali a termín jsme nestihli. Ale radši vydat album později a pořádně, než vydat ho v podobě, ve které bychom s ním nebyli stoprocentně spokojeni.
Michal: Písní jsme navíc měli tentokrát opravdu hodně a nedařilo se nám s nimi všemi pracovat tak, jak jsme chtěli. Chvíli trvalo, než jsme vyházeli ty horší a začali se věnovat jen tomu, co jsme na desku skutečně chtěli.

O tom, že tentokrát máte v zásobě větší množství písní, už mluvil Pepa v červnovém rozhovoru. Ukázalo se tedy nakonec, že je lepší mít od začátku jasno, které skladby se na desku dostanou?
Pepa: Pořád je určitě lepší vyhazovat, než pak něco dopisovat. Původně jsme dokonce uvažovali, že bude na albu ještě víc skladeb. Ale za sebe musím říct, že mě dlouhé desky nebaví poslouchat. Stačí mi půl hodiny, maximálně 40 - 45 minut, pak už moje pozornost klesá. A navíc většinou u těch dlouhých desek pozoruji, že kdyby tam nějaké písničky nebyly, albu by to prospělo.

FOTOREPORT: Mandrage v Kadani: Vyprodané Orfeum zažilo hru světel a stínů

Bylo těžké se nakonec rozhodnout, které skladby se na albu objeví a které vyřadíte?
Pepa: Nebylo. Díky tomu, že mám radši kratší desky, se radši loučím, než abych dával na album něco, co mě moc nebaví. S vyhazováním nemám žádný problém.
František: Hned když jsme některé písničky nahráli, bylo slyšet, že nemají na desce co dělat. Vyhazovaly se tedy docela snadno.
Matyáš: Ty písničky jsme většinou nevyhazovali kvůli tomu, že by byly špatné, ale spíš proto, že se na desku nehodily. Takže já osobně jsem se s některými loučil těžko, ale musel jsem uznat, že to byl trochu jiný svět.

LIVE: TOP 8 koncertů Pražského Majálesu - Tomáš Klus bosý v bahně, ohnivé Rybičky 48 i pompézní Mandrage

V létě jste vydali video Slečno, já se omlouvám se, ve kterém hrál hlavní a jedinou roli Jiří Lábus. Byl to do té doby váš nejjednodušší klip a říkali jste, že chcete celý proces natáčení ještě zrychlovat. Jak tomu bylo u nového klipu Motýli?
Pepa: Řekl bych, že rychlostí vzniku jsme ten předchozí ještě překonali (smích).
Matyáš: Byli jsme s Frantou na Slovensku, kde jsme se dozvěděli, že se blíží termín, do kterého máme klip odevzdat. Začali jsme si tedy zapisovat nápady, vymýšlet koncept a do týdne bylo natočeno. Přišlo to tak rychle, že žádný kameraman nemohl točit dva dny po sobě. (smích) Dopadlo to tedy tak, že jeden den natáčel Tomáš Kasal a ten druhý Michal Budinský.

DESKY JSOU NABÍJEČE

Desky vydáváte v celkem pravidelných intervalech po dvou letech. Máte takový rozestup nastavený jako záměr, nebo je to spíš náhoda?
Michal: Podle mě je to zdravý odstup. Když vyjde deska, odpočineme si, odjedeme turné a pak už začneme pracovat na té nové.
Pepa: Přijde mi to fér vůči fanouškům, kteří se na desku těší. Nedovedu si představit, že bychom album nevydali třeba pět let. Kapely, které pět let nevydají album, jsou pro mě mrtvé. Pamatuji si ještě období, kdy kapely vydávaly i dvě desky za rok. Navíc je skvělé tu desku mít, nevydávat jen samostatně singly. Ty jsou hodně pomíjivé, kdežto album vnímám jako ucelené dílo, vyvrcholení nějakého tvůrčího procesu. A kdyby nebyla deska, nevím, na co bych se vlastně těšil. Koncerty jsou vždycky skvělé, ale s albem pokaždé přijde nová scéna, změní se setlist a celý koncept. Vystoupení to pokaždé oživí. Dá se říct, že desky jsou takové nabíječe.

Na albu se objeví i coververze písně Malí sráči, původně od kapely Zuby nehty. Proč jste zatoužili po předělávce?
Pepa: Covery jsme hráli vždycky, dokonce mám takovou svou osobní touhu, že bych chtěl nahrát celou desku předělávek. Každý z nás má rád jiné kapely, takže výběr celé naší pětice by byl docela pestrý a různorodý. Kdybychom pak s tím výběrem jednotně pracovali a zkusili mu dát nějakou ucelenou tvář, mohla by to být docela zábava.
Matyáš: Navíc mi přijde, že když kapela hraje cover, vzdává tím zároveň hold skupině, která písničku nahrála původně. Pokud se jedná o předělávku skladby od kapely, kterou naši fanoušci předtím neznali, má to i tu funkci, že ji alespoň poznají. Což mi v tomhle konkrétním případě přijde skvělé, protože skupina Zuby nehty i písnička Malí sráči jsou dobré.

V uplynulých dnech jste zavítali do Berlína, kde jste v tamních Red Bull Studios dokončovali desku. Všeobecně se ví, že dostat se do Red Bull Studios není vůbec jednoduché. Jak se to povedlo vám?
Matyáš: S Red Bullem spolupracujeme dlouhodobě, líbí se nám, že podporují muziku a jim se zase líbí, jak my hudbu děláme. Domluveni jsme byli už dlouho dopředu, jenže už když jsme začali před rokem a půl řešit termín, ukázalo se, že pro nás bude nemožné natočit tam celou novou desku. Jediný volný týden vyšel na letošní prosinec.
Pepa: Vlastně se nám docela hodí, že jsme termín dokončení nestihli, jinak bychom o to přišli. Takhle jsme si navíc udělali kapelní výlet. (smích)

Jaké zážitky jste si z Berlína přivezli?
Pepa: Nahrávat ve špičkově vybaveném studiu v zahraničí je samozřejmě sama o sobě obrovská zkušenost, ale vyprávět o tom by byla celkem nuda. Celá kapela byla zavřená ve studiu a nebyla šance se vymlouvat, že musíte zařídit tohle a támhleto, což se občas v Čechách děje, protože každý máme nějaké svoje osobní povinnosti. Všichni jsme byli celou dobu 24 hodin denně spolu, takže ještě teď mám pocit, že jsem byl na výletě v kosmu s rodinou Smolíkovou. Berlín je taky fantastické město co se týče gastronomie a my všichni strašně rádi jíme věci, které jsme ještě nejedli, takže kromě neustálé práce ve studiu jsme si odvezli i skvělé zážitky z různých korejských, singapurských a thajských restaurací.

OBLÉKNEME STARÝ ROCK'N'ROLLOVÝ KOSTÝM

V únoru vyrazíte na turné k novému albu. Prozradíte čtenářům něco málo z konceptu chystané show, co se týče scény či kostýmů?
Matyáš: Kostýmy si mohou fanoušci už teď prohlédnout, uvidí je na promo fotkách i v novém klipu Motýli. Jsou to černé křiváky, bílá trika a černé kalhoty. Všichni tuhle módu máme rádi a shodli jsme se, že když máme desku víc živou a kytarovou, oblékneme starý rock'n'rollový kostým. Scéna bude samozřejmě úplně nová, ale myslím, že lepší bude, když to fanoušci uvidí naživo, než jim ji popisovat. Budeme ale používat krokovací motory, které u nás v podstatě nikdo nepoužívá. Díky nim nad námi může něco létat a zastavit se třeba centimetr nad našimi hlavami a snad se nám nic nestane. (smích)
Pepa: Koncertů navíc bude tentokrát jen sedm, takže si myslím, že každý z nich bude specifický.

Letos uplynulo 10 let od vydání vaší debutové desky Přišli jsme si pro vaše děti. Nenapadlo vás toto jubileum nějak oslavit?
Pepa: Když už bychom chtěli něco slavit, bylo by to nejspíš formou bestofky. Ale myslím, že na ni ještě nepřišel ten správný čas. Líbilo by se mi k ní jet vzpomínkové turné, kde by mohly zaznít songy, které nikdy nevyšly na deskách. Zatím si ale vystačíme s novou deskou.
Matyáš: Musím říct, že jsem si ani neuvědomil, že je to 10 let. Nevnímám to totiž jako náš začátek, už dříve jsme vydávali demo nahrávky a jezdili po koncertech. Začínali jsme už jako malí kluci.

Dokázali byste zhodnotit, jaký moment během těch deseti let byl klíčový pro to, že úspěšně fungujete dodnes?
Pepa: Určitě to nebyla hned zmíněná první deska, ta nám žádné převratné úspěchy nepřinesla. Zadařilo se nám až s tou druhou, na které byl singl Hledá se žena. To byl první moment, kdy se o nás začalo trochu mluvit. V té době ale došlo k tomu, že všichni znali písničku Hledá se žena a nikdo neznal Mandrage. To, že nás lidé začali vnímat jako kapelu, která má nějaké vlastní písničky, se stalo až s další deskou Moje krevní skupina, kde byly Františkovy Lázně a Šrouby a matice.

MANDRAGE TOUR 2018
2.2. – PRAHA – Forum Karlín
8.2. – LIBEREC – Dům kultury Liberec
9.2. – PARDUBICE – ABC Klub
14.2. – BRNO – Sono Centrum
15.2. – BRNO – Sono Centrum – vyprodáno
17.2. – OSTRAVA – Dům kultury Akord
2.3. – PLZEŇ – Kulturní dům Peklo
3.3. – ČESKÉ BUDĚJOVICE – Kulturní dům Vltava

text: Josef Martínek, foto: Tomáš Gál (promo), Čestmír Jíra (videoklip)

Témata: Mandrage, Po půlnoci, Forum Karlín

NEJČTENĚJŠÍ

zavřít