Marek Ztracený interview: Dřív jsem byl sebevědomější a ve snech neopatrný, teď stojím nohama na zemi

Marku, když jsme se viděli posledně, připravoval jsi velký koncert ve Foru Karlín k deseti letům od vzniku hitu Ztrácíš. Nyní se scházíme půl roku po koncertě. Jak na něj vzpomínáš?
Zpětně jenom hezky. Byl to můj splněný sen. Na konci už jsem si ale říkal, co bych tak vymyslel příště. Myslel jsem si, že si odpočnu, ale teď už mám v hlavě takových myšlenek a nápadů, na čem bych mohl dělat. Rád plánuju, takže v závěru koncertu jsem měl hlavu jako pátrací balón. Spíš mě to nastartovalo, než dodalo klid.

LIVE: Srdcař Marek Ztracený přivedl Forum Karlín do transu

Na začátku koncertu ses trochu zamotal do konfet. Nerozhodilo tě to?
Myslel jsem si v tu chvíli, že se zblázním. Celý den jsem tam pobíhal, dělal jsem rozhovory, věnoval se sponzorům. Do toho jsem byl ve 20:04 v přímém přenosu Televizních novin na Nově a najednou bylo 20:09, přišel za mnou road manažer, dal mi sako a řekl "Tak běž". Jak jsem tam šel, každý krok byl čím dál víc nervóznější. Najednou bouchly konfety, celého mě to obalilo a když jsem se z nich chtěl vymotat, praštil jsem se mikrofonem do zubu. Byla to nejhorší situace, co se mohla stát, takže jsem si řekl, že už je všechno jedno. Paradoxně mi to pomohlo, protože jsem se uvolnil a lidi se tomu začali smát. Od té chvíle jsem si to už jen užíval.

Po koncertě ukáplo i pár slziček, že…
Trochu jsem to nezvládl. Bylo to tím, že jsem se cítil dobře, ale hlavně jsem byl unavený, plný emocí. A jak jsem při koncertu vypravoval historku k písničce Ztrácíš, opravdu jsem si uvědomil, že to už je 10 let. Sám sebe jsem dojal svými řečmi.

Spolupracuješ s Karlem Gottem, napsal jsi mu písničku Ta pravá na jeho stejnojmennou desku, učinkoval ti v klipu Léto 95. Pro mnohé bylo ale překvapením, že se objevil i na tvém výročním koncertě.
Že tam přišel Karel Gott bylo i pro mě překvapení, protože kvůli jeho zdravotnímu stavu nebylo jisté, zda se koncertu zúčastní. Ještě ten den mi psal, že spíš asi ne. Takže jsem vůbec netušil, zda dorazí, a jen se modlil, že uslyším Karlův hlas, jak začnu hrát na klavír.

Dokázal sis před deseti lety představit, že budeš tak "vysoko" jak teď?
Zrovna před deseti lety jsem si to dokázal představit, pak to najednou přišlo a bylo to celkově jiný, než jsem si původně myslel. Tenkrát jsem byl sebevědomější a ve snech neopatrný, ale teď jsem nohama na zemi.

"ZPĚVÁK JEDNOHO HITU"? LÉTO 95 TO ZLOMILO

Odehrál se na koncertě nějaký moment, na který nezapomeneš?
Hateři o mně dřív prohlašovali, že jsem zpěvák jednoho hitu. Lidé na Ztrácíš nejvíc reagovali. Až ve Foru jsem si uvědomil, že jsem zlomil toto prokletí a lidi víc reagují na Léto 95. Dalším hezkým momentem bylo, že jsem zpíval písničku rodičům, při kterém jsem se rozněžnil.

V písničce je hodně vtipných momentů, zpíváš v ní, že jsi na základní škole vyhodil záchod do povětří… To se opravdu stalo?
To byl můj majstrštyk. (smích) Zkoušel jsem zapálit petardy, hodit je do záchodu a spláchnout. Dvě menší nic neudělaly, tak jsem vzal velkou a záchod vyskočil do povětří.

A ve třinácti letech jsi podle textu dokonce řídil auta…
Vždy jsem chtěl řídit auta a ve třinácti jsem si uvědomil, že táta hází klíče na poličku u zrcadla. Tak jsem mu je vzal a vždy tak na hodinu či dvě někam odjel. Ale pak to bylo blbý, protože táta podezříval mamku, že jezdí za nějakým chlapem, protože chyběl benzín v nádrži. (smích) Tátovi jsem ve čtrnácti zbořil jedno auto na totálku a od té doby jezdím už jen dobře. (úsměv)

Jaký další velký průšvih jsi v životě udělal?
To by písnička musela mít tak deset minut a pořád bych měl o čem zpívat. (smích) A jak to vypadá, můj syn, který je v první třídě, jde v mých šlépějích a nosí domů poznámky. Během léta s námi pojede na pár festivalů a maminka se bojí, že s námi zvlčí, ale to se nemůže stát, protože my jsme de facto parta farářů. (smích)

VIDEO: Marek Ztracený natáčel nový klip MinuLost v Paříži, Londýně i Římě. Za 56 hodin obletěl šest zemí

Chce se mi říct: Dost už bylo minulosti. Ale MinuLost je i tvůj nový singl. Natočili jste ho za 56 hodin v šesti evropských zemích...
Původní plán byl osm zemí, jenže do Curychu nám uletělo letadlo, takže jsme v Německu jen přestoupili a jeli zpět. Ve finále jich máme šest, ale to stačilo. Byly to snad nejzajímavější tři dny, které jsem za svůj život zažil. Nejdřív jsme letěli do Paříže, tam jsme byli čtyři hodiny, poté jsme cestovali na Mallorku, kde jsme se zdrželi šest hodin. Odtud jsme letěli do Barcelony, po chvíli spánku jsme zamířili do Říma, odkud jsme měli letět do Curychu, což se nepovedlo, nestihli jsme letadlo. Proto jsme letěli rovnou do Londýna a z něj zpátky do Prahy. Máme čtyři hodiny materiálu, jeden záběr lepší jak druhý, jenže bohužel má písnička jen necelé čtyři minuty. Ledaže bychom k tomu vydali DVD. (smích) Celý nápad pojmout takto klip vznikl tři dny předtím, než měl být realizován, takže to bylo šílený, narychlo jsme odletěli jen s batůžky. Dopředu nebylo nic připraveno a jeli jsme "na punk".

Určitě máš z natáčení hodně historek. Která tě napadne jako první?
Měli jsme speciální skládací ceduli, která byla udělaná tak, aby prošla všemi kontrolami. Ale já ji nechal hned v Paříži. (smích) Takže jsme museli improvizovat. Tabuli jsme nahradili čtvrtkou. Musel jsem kvůli tomu do kontejneru a nějakou krabici rozstříhat. Byla hluboku dole, takže si asi umíte představit, jak jsem do kontejneru ponořen a koukají mi jen nohy (smích).

S klipem souvisí i tričko s nápisem MinuLost, které evokuje tvůj pseudonym (lost znamená v angličtině ztracený, pozn. red). Ta slovní hříčka byla záměrem?
Mě to napadlo až poté, co jsem někomu písničku jako nápad posílal. Pak jsme udělali klip a přišlo mi asi 150 zpráv, kde se dá tričko koupit. Dost zvažujeme, že jím oživíme náš merch.

MODERÁTORŮM AKCÍ JSEM "ZAKÁZAL" DĚLAT SI OSLÍ MŮSTEK MÝM PŘÍJMENÍM

Přitom ses nějakou dobu bránil tomu, abys používal v textech slovo ztracený.
To ano, ale hlavně mi vadilo, když moderátoři použili toto slůvko jako oslí můstek v úvodu mého koncertu na různých akcích. Od jisté doby mají moderátoři ve smlouvě napsáno, že nesmí použít v souvislosti s mým jménem narážky různého typu: kdepak se nám ztratil Marek, už se našel atd. pod pokutou osmi milionů. Všichni se tomu smějí, ale je fakt, že se bojí a radši to neriskují.

Rád cestuješ, kam by ses rád podíval a proč?
Na cestování teď doslova ujíždím. Přitom jsem většinu života o žádné cestování nestál. Něco se ve mně zlomilo a já bych nejraději cestoval nonstop. Byl jsem už na spoustě míst, ale teď mě hodně láká Hawai nebo Francouzká Polynésie.

Před pár dny ti vyšla nová deska Vlastní svět. Čím je album specifické? 
Do bookletu jsme umístili 200 vzkazů s různým věnováním, které nám fanoušci posílali. 

Který vzkaz je podle tebe nejoriginálnější a nejdojemnější?
Například "Ahoj Vašku, kdy mi vrátíš těch 5000 kč? Michal..." Dojemných je spoustu, vytvořili jsme tím takový vlastní svět, kde se mají všichni rádi.

PRODUCENT RESPEKTOVAL PRÁVO VETA

Desku produkoval Dalibor Cidlinský jr. Jak se ti s ním pracovalo? V čem byl jeho největší přínos?
Spolupracovalo se s ním skvěle, protože je diplomat, psycholog, muzikant a producent v jednom. Často ve studiu vznikají třecí plochy v souvislosti s rozdílností názorů. Dalibor si to uměl dobře nastavit, všechno mi popsal a dal mi vědět svůj názor bez urážky, hlavně respektoval právo veta. Zvukově je album takové, jaké jsem si přesně vysnil.

Vše míváš pěkně nalajnované. Kdy a kde bude křest?
To je jediný, co ještě nevím. (smích) Padl nápad, že bychom udělali znovu Forum, ale nejsem si jistý, zda by se to dalo udělat líp. Čekám, co mě napadne. Nějak mě teď nepřitahují kulturáky pro tři sta lidí. Radši bych udělal něco velkého ve stylu Fora Karlín.

Takže O2 arena?
Nikdy nevíš. (úsměv)

Nově vydáváš album u Supraphonu. Co ti vydavatelství dává?
Byl jsem přesvědčený, že už u žádného vydavatelství nebudu. Mám svůj tým, kdy já něco vymýšlím a ostatní mi to pomáhají realizovat. Měl jsem nabídky snad od všech vydavatelství z ČR,  ale padl jsem si do oka s Ivou Millerovou a Michalem Mákou. Vydávají mi desku a jsme parťáci. Nechtěl jsem, aby mě někdo vlastnil, zastupoval a rozhodoval za mě. Našli jsme proto cestu, která nás, myslím, všechny baví. Jsme na jedné vlně a je skvělý mít takhle zkušené lidi v zádech.

K tvým koncertům patří výskok na konci, teď máš i hod kytarou. Stalo se někdy, že jste ji nechytili?
Házíme ji na každém koncertě. Teď naposled se stalo to, že jsem ji hodil nešikovně, takže technik měl co dělat. Zahrál si na Petra Čecha a jak brankář po ní skočil (smích), ale chytil ji. Z šedesáti hodů, které zatím proběhly, všechny dobře dopadly a kytary to ve zdraví přežily. (úsměv)

Co tě nyní krom festivalů čeká?
Nyní je prioritní moje nové album a pak DVD z Fora Karlín, které vyjde na den přesně rok po výročním koncertě. Už jsem se na pár záběrů díval a měl jsem z toho husí kůži. Hodně lidí se na něj ptalo, snad je to taky tak zasáhne. (úsměv)

Text: Hana Bukáčková, foto: Marek Holoubek (rozhovor), Petr Kurečka (promo)

Témata: Marek Ztracený, Vlastní svět, Léto 95, Ztrácíš