Marpo interview: Rád bych si sáhl na svoje dno. Zažil jsem i období, kdy mi bylo jedno, jestli umřu

O vyhazovu z Chinaski ses prý dozvěděl spolu s dalšími členy v průběhu podzimu, když jste jeli velké halové turné. Odrazilo se to nějak na výkonu či náladě v kapele?
Nálada nikdy nebyla moc dobrá, vesměs to bylo vždy podobný. A co se týká výkonu, odehráli jsme to jako profíci. Naopak jsme si turné užili a bylo výborný - oproti některým minulým. Za těch devět let jsme se vyhráli. Že půjdu z kapely, jsem tušil dopředu asi rok, jen ostatní to nečekali a byli z toho celkem v šoku.

Chinaski ohlásili novou sestavu, společně vyrazí na turné Není nám do pláče

Udělal bys stejný rozhodnutí, kdybys byl na místě Michala Malátného a Františka Táborského?
Asi jo, ono to fakt nešlo. Naprosto Michala chápu, byl to tak vyčpělej manželskej vztah, že to už dál nešlo.

CHCE TO ČAS NA OPADÁNÍ EMOCÍ

Co říkáš na jejich novou sestavu?
Nemám na ni názor, jen jsem zvědavý, jak jim to bude hrát. Přišlo mi, že s Ondrou Škochem jsme byli extrémně sehraní a tlačili jsme je dopředu, takže jsme zvědaví, jak se jim povede s nynější sestavou. Momentálně spolu nekomunikujeme, ale věřím, že když se uvidíme v létě na festivalu, probereme to. Chce to čas, aby opadly emoce. S klukama, co byli odejiti, jsem občas v kontaktu. Vím, že Ondra má svůj projekt, kam vzal Štěpána i Petra.

Hrál jsi s Chinaski devět let, co ti to dalo a vzalo?
Vzalo to osobní svobodu a čas, v kapele se jelo dost na krev, kdy jsme museli rušit dovolený apod. Štvalo mě, že neplatilo, na čem jsme se původně domluvili. Ale dalo mi to strašně moc, dostal jsem obrovský know-how, jak dělat prvoligovou kapelu. A díky tomu jsem to dotáhl s tou svojí partou takhle daleko.

Bude ti bubnování chybět?
Strašně, ale naštěstí mám s TroubleGangem dva tracky, kde si zahraju na bicí.

V těchto dnech jsi vydal desku Dead Man Walking, hned v první písničce Demons zmiňuješ odchod z Chinaski. Máš potřebu se vždy ze všeho vyzpívat či vyrapovat?
Ze všech problémů, co v životě mám, se potřebuji vymluvit. Nejsem rapper, který by mlel o tom, jak vydělává prachy, jak kalí po klubech a rozhazuje miliony… takový prostě nejsem. Ventiluju textem svoje problémy, protože se s nimi hodně lidí může ztotožnit.

RECENZE: Český kovboj Marpo smíchal rap s country a divokými kytarami

Je nějaké téma, o kterém bys nerapoval?
O politice.

O jakých démonech ve skladbě je řeč?
Muzika je strašně vrtkavá a spousta faktorů/démonů tě svádí z cesty, kterou chceš jít. Občas se mi stane, že začnu pochybovat sám o sobě.

Nová deska je v pořadí sedmá, myslíš, že ti sedmička přinese štěstí?
Myslím si, že jo, protože takovou desku jsem ještě neudělal. Vidím v tom extrémní posun od klasického rapu. Stala se z nás normální kapela. Věřím, že nás ta deska posune někam jinam. Tento rok na spoustě festivalů headlinerujeme, což se moc rapperům nepodařilo. Je to takové zadostiučinění a jsem opravdu šťastný. Prožívám nejšťastnější období. Každá deska má svůj příběh, ale tato je jiná, muzikantsky je jinde. Nepovažuju se už jenom za součást rapový scény, ale spíš tý rock-popový.

Jak už zaznělo, jedná se o sedmou desku. Necítíš se slovně trochu vyčerpaný, nemáš pocit, že už bylo řečeno všechno? Přeci jen v rapu je to s texty trochu jiné než v popu.
Ve finále je fakt, že jeden můj track vydá za celé popové album. (smích) Spíš jsem rád, že jsem se textově našel. Rapuji o tom, co prožívám, kdežto před deseti lety jsem rapoval "mačo" kecy, jak jsem nejlepší. Na desce je hodně témat, od odchodu z Chinaski přes narození syna, úmrtí otce až po to, že i mamka byla v ohrožení života.

Kromě zahraničního producenta Clinta Murphyho jsi spolupracoval i s Čechem Marcusem Tranem. Proč sis ho vybral?
Jednou ho dovedl bubeník Martin s tím, že by si Marcus s námi rád zahrál. Tak jsem mu dal šanci aspoň na Majálesech, ale s tím, že se nám jinak "nevejde do dodávky". Ale jak jsem ho slyšel na zkoušce, hned jsem mu řekl, že zůstává v kapele. Nechal jsem ho udělat aranže ke Kruhu a podle toho jsem poznal, že s ním chci dělat celé album. Pro Marcuse to byla nejsvobodnější deska, kterou kdy dělal. Měl absolutně volnou ruku.

Často létáš natáčet singly i klipy do Ameriky či Anglie. Vím ale, že se bojíš létání. Jak to tedy snášíš?
Je to tak. Začalo to tím, že se mi narodilo první dítě. Bál jsem se, že spadnu a moje dítě nebude mít tátu. Takže se musím nalít, abych to přežil. Ale jak nás letí víc, beru to víc v pohodě než když jsem letěl prvně do Anglie. Ještě než tehdy letadlo vzlítlo, třikrát jsem z něj vystoupil.

MÁM STRACH Z TOHO, ŽE NEVÍM, CO BUDE

Z čeho dalšího máš v životě strach?
Z budoucnosti, z toho, že nevím, co bude. Že ty rány přicházejí do života takovým způsobem, až se bojím toho, co bude dál.

Deska stála na naše poměry dost peněz, čím to je?
Vyšla na milion, jiné desky stály zhruba 200 tisíc. To víš, anglické studio, anglický producent… předtím jsem natáčel v Česku, kdežto teď pouze v Anglii, prodražilo se to i kvůli letenkám. Kdybychom všechno nahrávali najednou, bylo by to asi o 200 tisíc levnější. Ale protože jsem neměl materiál, letěli jsme tam tak čtyřikrát.

V jednom rozhovoru jsi prohlásil, že nehraješ na kytaru, ale v klipu Motel 6 je tomu jinak. Je to jen na oko, nebo na ni už hraješ?
Snažím se hrát. Učil mě to dřív táta, pak jsem na to kašlal, teď se k tomu vracím. Ale nic složitého, jen pár akordů.

Jedna píseň se jmenuje Conor McGregor, je tento boxer tvůj vzor?
Určitým způsobem si ho vážím za to, co dokázal. Track je o tom, jak zvládl pozvednout svoji laťku, nebál se říct si o víc, a tím pádem tu laťku zvýšit všem.

Další písnička má název 17, v čem je podle tebe tento věk zásadní?
V songu promlouvám k synovi, ovšem ne teď, ale až mu bude sedmnáct. Bude nejspíš prožívat nejtěžší období v životě. Říkám mu, že nic není tak horký, jak to vypadá. Že všechno zlý bude dobrý. Na všem špatným je něco dobrý, což říkával můj táta a já se držím jeho filozofie.

Už 19. května tě čeká O2 arena. Před ní jedeš na klubové turné, nenapadlo tě spíš šetřit síly na největší koncert dosavadní kariéry?
Potřebuju si přehrát playlist, abych ho uměl. (smích) Do O2 areny chci jít s čistou hlavou, abych měl tracky naučený. Klubový turné bude jiný. Dvě hodiny před koncertem se potkáme s fanoušky, budeme se s nimi fotit, povídat a potom budeme hrát hodinu a čtvrt, měli bychom představit kromě asi tří tracků kompletně celou desku. Pokřtí ji naši producenti Marcus a Clint Murphy v O2 areně. Hosté budou Lenny, Rytmus a Kali.

VŽDY MĚ ZAJÍMALO, CO BUDE, AŽ SKONČÍ SVĚT

Vím, že Prahu bereš jako výkladní skříň, na jakou scénu a show se můžeme tím pádem těšit?
Stále se držím tématu postapokalypsy, protože ho mám rád. Vždy mě zajímalo, co bude, až skončí svět… scéna by měla být naše nejvýpravnější, ve stylu zombie.

V O2 areně budeš ještě 27. prosince, kde si dáš boxerský zápas s Rytmusem. V jakém duchu se ponese?
Bude to regulérní zápas, takový sranda match. Myslím si, že Rytmus neví, do čeho jde. Kvákat tam rozhodně nebudu, chci se porvat a jít domů. (smích)

Co pro tebe znamená TroubleGang?
Rodinu. V životě jsme neměli mezi sebou ponorku.

Marpo a Troublegang: Poslední zastávka turné v klubu Stoun

Je o vás známo, že rádi před koncerty "paříte". Viděla jsem divoké video z dodávky, takhle to u vás chodí běžně?
Tak je to furt. Největší paradox je ten, že v tomto stavu dokážeme hrát - a fakt dobře. Kap jednou přestal pít a jeho výkon stál za ho*no. Jsme taková zvláštní parta. Když nepijeme, hodně se to odrazí na výkonu. Není to o sebedůvěře, ale o nakopnutí energií. Do sebe ještě cpeme nakopávače, kofeiny, na to flašku chlastu… Teď hrajeme čtyři koncerty za sebou, takže jsem zvědavý, jak to dáme. Prášky z tebe vytáhnou energii, která by z tebe jinak nevyšla. V Čechách jsme hodně signifikantní koncertní energií, nikdo jinej nedokáže udržet tlak tak jako my.

Pro fanoušky jste kult a symbol energie a víry. Co pro tebe znamenají právě fanoušci?
Myslím si, že máme snad nejlepší fanouškovskou základnu v Evropě. Máme asi 500 lidí potetovaných naším symbolem. Vzniklo to samovolně. Myslím si, že jsme vytěžili z toho, že ostatní rappeři na fanoušky kašlali a nekomunikovali s nimi.

Vy máte i TroubleGang Family…
Nesnáším slovo fanklub, přijde mi to komunistický, tak proto Family. Máme i svůj festival, vloni byl první ročník, kam se sjelo tisíc lidí z uzavřené fanouškovské skupiny. Povídali jsme, popili s fanoušky… Rád bych ho do budoucna rozvinul i po adrenalinové a sportovní stránce.

Který okamžik vnímáš pro sebe a pro kapelu jako ten nejzásadnější?
Hodně zásadní byly Majálesy, které nás nasměrovaly ke kapelnímu formátu.

Na jakém nejzajímavějším místě jsi hrál?
S Chinaski jsem hrál v pankrácké věznici a tam to bylo hodně depresivní. Bylo hodně zvláštní, když za námi zaklapla brána. Mně to kolikrát hrozilo v minulosti, když jsem měl divoké období.

Nebál ses při bitkách v mládí, že se ti něco stane?
Teď bych se bál, ale to bylo období, kdy mi bylo jedno, jestli umřu. Tak jsem to měl i v ringu, i kdyby se dělo sebevíc, tak vás zabiju. Člověk si neuvědomuje zodpovědnost vůči rodičům, tu pochopí, až když se mu narodí děti.

Máš rád adrenalin?
Strašně. Kompenzuju si to v ringu a na koncertech. Začal jsem kdysi i střílet.

RÁD BYCH SI SÁHL NA SVOJE DNO

Vím, že tvým snem vždycky bylo vyzkoušet si vojenský výcvik. Už sis ho splnil? A co tě na tom tak láká?
Ještě se nikdo neozval. (smích) Rád bych si sáhl na svoje dno, zjistil, kde je nějaká hranice, kam můžu posunout svoji mysl.

Jsi hodně potetovaný. Svoje tělo prý vnímáš jako kroniku svého života. Lituješ nějakého tetování? A které je pro tebe významově nejdůležitější?
V jednu dobu jsem litoval, že mám na ruce vytetováno "krev a fotbal". A pak jsem si uvědomil, že to je moje životní období a že tetování jsou odrazem mého vývoje, že všechno má zkrátka svůj smysl. Nejvíc si vážím vytetovaných jmen svých dětí, včetně dat jejich narození.

ROAD TO MARPOARENA:
15. 3. Plzeň - Divadlo Pod lampou
16. 3. Ústí nad Labem - Klub Doma
22. 3. Jihlava - Soul Music Club
23. 3. Horažďovice - KD
24. 3. Ostrava - Brickhouse DOV
29. 3. Hradec Králové - Denoche

19. 5. Praha - O2 arena

Text: Hana Bukáčková, foto: Marek Holoubek (rozhovor), Tomáš Beran (promo)

Témata: Marpo, Trouble Gang, Chinaski, Dead Man Walking, Kruh, Lenny, Rytmus, Kali