RETRO 2000 | Ian Gillan: Jediná správná definice pro Deep Purple je underground

Viděl jsem v novinách tvoji fotku z plesu z pražské Státní opery. Jak se cítí rocková hvězda jako celebrita ve fraku?
No, moje úplně nejoblíbenější oblečení to není, ale respektuju, že každé prostředí má svoji uniformu. V armádě mají zelenou, účetní nosí oblek, pankáči hodně černé... A na plese lidi mívají smoking. Různá prostředí znám odmala, můj dědeček byl operní pěvec, otec hrál na piano jazz a já zpíval v kostelním sboru. Pak mě ovšem dostal rock’n’roll a blues, zejména abych mohl oblbovat holky kytarou.

Zakladatel Deep Purple Jon Lord zemřel na rakovinu slinivky

Když jsem pak přišel do Deep Purple a hrál s klasicky vzdělaným klávesákem Johnem Lordem nebo bubeníkem Ianem Paistem, který měl zkušenosti z big bandů, měli jsme vlastně jen jedno společné: hudbu. A nechtěli jsme být zaškatulkovaní v novinách. Dohodli jsme se, že nepůjdeme za žádnou cenu s módou. To bylo v kapele zakázáno.

Deep underground

To jste nechtěli být ani oblečení jako ostatní?
Samozřejmě, každý kluk v 60. letech nosil dlouhé vlasy a kalhoty do zvonu, ale nechtěli jsme jít s žádnou hudební vlnou. Vždyť tyhle vlny nevydrží pomalu do druhého dne! Jaký to pak má smysl?  Když se nás chtěli v 80. letech zbavit, začali nám říkat dinosauři nebo classic rock, ale nějak jim to nevyšlo. Jediná správná definice pro Deep Purple je underground.

Tak to jste nejslavnější undergroundová kapela, co chodí ve smokingu!
Zas taková sláva to není. V té opeře jsem si víc než slávu užíval krásnou budovu a ten oblek přetrpěl docela v pohodě.

K tvé nové desce, proč se jmenuje zrovna One Eye To Morocco?
Seděli jsme v kavárně v krakovské židovské čtvrti, kam chodil mimo jiné i Oskar Schindler. Kamarád mi něco vysvětloval a já se nechal strhnout krásnou dívkou, co šla okolo. On se mi smál: „Ian, you’ve got one eye to Morocco!“ Úsloví Jednooko do Maroka a druhé na Kavkaz doslova znamená, že šilháte, že koukáte každým okem jinam. Přeneseně to označuje člověka, který se snaží na něco soustředit, ale jeho myšlenky létají po světě. Připadlo mi to jako výborná hudební metafora pro tuhle desku. Deep Purple je Kavkaz a tenhle projekt, to je moje dobrodružství, to je Maroko.

S kým skládáte písně?
Jsou to moji hudební přátelé, basák Rodney Appleby a kytarista Michael Lee Jackson. Rodney přinesl hotovou skladbu, fakt se mi líbila, jenom jsem si dovolil pozměnit text, aby byl víc pro mě. Michael před pár lety jednu svoji písničku hrál v rámci mé show a já jsem mu ji prostě vzal! Na desce jsou ještě jeho dvě další... A potom Steve Morris. To je můj dlouholetý parťák na psaní písniček. Ne Steve Morse, ten z Deep Purple, tohle je Morris. Neplést, prosím.

Zdá se, že jsi pořád v dobré pěvecké formě, jak to děláš?
Bude to znít nudně, ale moc nepařím. Nefetuju, nekouřím a nepiju. Jo, po koncertě si dám pivo, případně whisky a cigáro. Ale nikdy jindy! A s těmi drogami – vyrostl jsem v pivní kultuře, Anglie je něco jako Česko, takže my jsme se k drogám nikdy moc nedostali a jsme za to rádi já i můj hlas.

Text původně vyšel v časopise Report č. 03/2009. Znovu ho vydáváme při příležitosti 15. výročí vzniku rozhovoru a vydání alba One Eye To Morocco.

Text: Roman Jireš, foto: archiv iREPORTu
Témata: Ian Gillan, One Eye To Morroco, Deep Purple, retro